Megila 15b מגילה

jako prozbut [chudý]. Řekl Rav Papa: A říkali mu [Hamanovi]: otrok, který se prodal za bochníky chleba.

„Ale to všechno mi nic není platné“ – to učí, že všechny poklady onoho zlosyna byly vyryty na jeho srdci [opsané na jeho oděvu], a ve chvíli, kdy viděl Mordechaje sedět v králově bráně, řekl: To všechno mi nic není platné.

A řekl rabi Elazar, řekl rabi Chanina: Svatý, budiž požehnán, bude jednou korunou na hlavě každého spravedlivého, jak se říká: „V onen den bude Hospodin zástupů korunou ozdoby [a čelenkou krásy pro zbytek svého lidu]“ (Iz 28,5). Co znamená „korunou ozdoby [cvi] a čelenkou [cfira] krásy“? Pro ty, kdo činí jeho vůli [cvijono], a pro ty, kdo očekávají [mecapim] jeho slávu. Mohl bych [myslet], že pro všechny? Praví se: „pro zbytek [šear] svého lidu“ – pro toho, kdo se činí jako zbytky [širajim, tj. pokorný].

„A duchem soudu“ (Iz 28,6) – to je ten, kdo soudí své [zlé] sklony; „a tomu, kdo sedí na soudu“ – to je ten, kdo soudí podle pravdy zcela pravdivě; „a silou“ – to je ten, kdo přemáhá své sklony; „pro ty, kdo odrážejí boj“ – kteří vedou spor ve válce Tóry; „k bráně“ – [to jsou učenci], kteří chodí časně ráno i pozdě večer do synagog a do domů studia.

Řekla vlastnost spravedlnosti před Svatým, budiž požehnán: Pane světa, čím se tito liší od oněch? Řekl jí Svatý, budiž požehnán: Izrael se zabýval Tórou, národy světa se Tórou nezabývaly.

Řekla mu: „Ale i tito blouzní vínem a potácejí se opojným nápojem… klopýtají v soudu [paku plilija]“ (Iz 28,7). Paku znamená jen gehinom, jak se říká: „Ať to pro tebe není kamenem úrazu [pukah]“ (1S 25,31); a plilija znamená jen soudce, jak se říká: „a dá podle soudců [biflilim]“ (Ex 21,22).

„A postavila se na vnitřním nádvoří královského domu“ (Est 5,1). Řekl rabi Levi: Jakmile dospěla do domu model, odstoupila od ní Šechina. Řekla: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?“ (Ž 22,2) Snad soudíš neúmyslné jako úmyslné a vynucené jako dobrovolné?

Nebo snad proto, že jsem ho nazvala psem, jak se říká: „Vysvoboď od meče mou duši, z moci psa mou jedinou“ (Ž 22,21)? Hned se vrátila a nazvala ho lvem, jak se říká: „Zachraň mě z tlamy lva“ (Ž 22,22).

„A když král uviděl královnu Ester“ (Est 5,2). Řekl rabi Jochanan: Tři služební andělé se k ní v té chvíli připojili: jeden, který pozvedl její šíji, druhý, který nad ní roztáhl nit milosti, a třetí, který natáhl žezlo.

A o kolik? Řekl rabi Jirmeja: Bylo dva lokte [dlouhé] a prodloužil ho na dvanáct; a někteří říkají na šestnáct; a někteří říkají na dvacet čtyři. V baraitě se učí: na šedesát. A totéž najdeš u paže faraónovy dcery a totéž najdeš u zubů zlovolníků, jak je psáno: „Zuby zlovolníků jsi rozdrtil [šibarta]“ (Ž 3,8), a řekl Reš Lakiš: Nečti šibarta, ale šeribavta [zvětšil jsi]. Raba bar Ofran řekl jménem rabiho Eliezera, který to slyšel od svého mistra a jeho mistr od svého mistra: dvě stě [loktů].

„I řekl jí král: Co je ti, královno Ester, a co žádáš? Až do poloviny království [ti bude dáno]“ (Est 5,3). Polovinu království, ale ne celé království, a ne věc, která rozděluje království. A co to je? Stavba Chrámu.

„Ať přijde král s Hamanem na hostinu“ (Est 5,4). Naši rabíni učili: Co vidělo Ester [za důvod], že pozvala Hamana? Rabi Eliezer říká: Nastražila mu léčky, jak se říká: „Ať je jejich stůl před nimi léčkou“ (Ž 69,23).

Rabi Jehošua říká: Naučila se to z domu svého otce, jak se říká: „Má-li tvůj nepřítel hlad, nasyť ho chlebem…“ (Př 25,21). Rabi Meir říká: Aby se neporadil a nevzbouřil.

Rabi Jehuda říká: Aby nepoznali, že je Židovka. Rabi Nechemja říká: Aby Izrael neříkal: Máme sestru v domě krále – a nepřestal prosit o milosrdenství. Rabi Josi říká: Aby ho měla vždy po ruce. Rabi Šimon ben Menasja říká: Snad si toho Všudypřítomný povšimne a učiní nám zázrak.

Rabi Jehošua ben Karcha říká: Budu k němu vlídná, aby byl zabit on i ona. Raban Gamliel říká: Byl to vrtkavý král. Řekl rabi Gamliel: Ještě potřebujeme Modiitu [jeho výklad], neboť se učí: Rabi Eliezer z Modiinu říká: Vzbudila v králi žárlivost na něho, vzbudila žárlivost na něho u velmožů.

Raba řekl: „Před zkázou [přichází] pýcha“ (Př 16,18). Abaje a Rava oba řekli: „Při jejich rozpálení jim vystrojím hostinu…“ (Jr 51,39). Raba bar Avuha potkal Elijáše a řekl mu: Podle koho Ester uvažovala, když tak jednala? Odpověděl mu: Podle všech tanaitů a podle všech amoraitů.

„A Haman jim vyprávěl o slávě svého bohatství a o množství svých synů“ (Est 5,11). A kolik bylo to množství jeho synů? Řekl Rav: třicet. Deset zemřelo, deset bylo pověšeno a deset obchází dveře [žebrajíce].

A rabíni říkají: Těch, kteří obcházejí dveře, bylo sedmdesát, jak je psáno: „Sytí [sveim] se najímají za chléb“ (1S 2,5) – nečti sveim [sytí], ale šivim [sedmdesát].

A Rami bar Aba řekl: Všech dohromady bylo dvě stě osm, jak se říká: „a množství [verov] jeho synů“, a verov má v gematrii [hodnotu] dvě stě osm. Řekl Rav Nachman bar Jicchak: [Ne,] je psáno verav [s hodnotou dvě stě čtrnáct].

„Té noci králi utekl spánek“ (Est 6,1). Řekl rabi Tanchum: Utekl spánek Králi světa. A rabíni říkají: Utekl spánek horním, utekl spánek dolním. Rava řekl: Doslova spánek krále Achašveroše.

Napadla ho myšlenka. Řekl si: Co je to s námi, že Ester pozvala Hamana? Snad proti tomu muži [tj. mně] kují pikle, aby ho zabili? Opět si řekl: Kdyby tomu tak bylo, nebyl by tu člověk, který mě miluje, který by mi to oznámil? Opět si řekl: Snad je tu někdo, kdo mi prokázal dobro, a já jsem mu neodplatil, a proto se lidé zdráhají a neprozrazují mi to. Hned „řekl, aby přinesli knihu pamětních záznamů, letopisy“.

„A byly čteny“ – to učí, že se četly samy od sebe. „A bylo nalezeno napsané [katuv]“ – mělo by tam stát „zápis [ktav]“! To učí,