Menachot 53a מנחות

„Toto je zákon moučné oběti: synové Áronovi ji přinesou před Hospodina, před oltář… a zbytek z ní budou jíst Áron a jeho synové; nekvašená bude jedena“ (Lv 6,7–9). Řekl mu: [Že je to] přikázání, nepotřebuji vědět; potřebuji vědět, [zda to] brání.

Řekl mu: I že brání, je psáno: „Nebude pečena kvašená“ (Lv 6,10) – nýbrž nekvašená.

Namítl Rav Chisda: Řekni: „nebude pečena kvašená“, ale [může být] napůl zkvašená!

Napůl zkvašená podle koho? Je-li podle rabiho Meira, pak podle rabiho Jehudy je to řádný nekvašený [chléb]; je-li podle rabiho Jehudy, pak podle rabiho Meira je to řádný kvašený [chléb].

Je-li podle rabiho Meira dle rabiho Meira – protože se za ni bičuje, je to kvašené. Tedy podle rabiho Jehudy dle rabiho Jehudy.

Namítl Rav Nachman bar Jicchak: Řekni: „nebude pečena kvašená“, ale [může být] spařená! – Co je spařená? Zadělaná [v horké vodě]. Kde je zadělávání, je u ní psáno zadělávání, a zde u ní zadělávání psáno není.

Řekni tedy: kde je u ní psáno zadělávání, je přikázáním [připravit ji] zadělanou; a kde u ní zadělávání psáno není, chce-li, přinese zadělanou, chce-li, přinese nekvašenou!

Namítl Ravina: Řekni, že „nebude pečena kvašená“ [je jen] proto, aby se člověk ocitl pod pouhým zákazem, ale neplatnou se [oběť] nestává!

Odkud to tedy máme? Jak se učí: „Nekvašená“ – mohl bych se domnívat, že [je to] přikázání; Písmo praví: „bude“ (Lv 2,5) – Písmo to stanovilo jako povinnost.

Rabi Prida se zeptal rabiho Amiho: Odkud [víme], že všechny moučné oběti se hnětou s vlažnou vodou a hlídá se je, aby nezkvasily? Naučme se to z pesachu, neboť je psáno: „A budete střežit nekvašené chleby“ (Ex 12,17).

Řekl mu: Je to psáno u ní samé: „nekvašená bude“ (Lv 2,5).

Ale vždyť jsi to použil pro „brání“! – Je-li tomu tak, ať verš napíše „je nekvašená“. Co [znamená] „bude“? Vyvoď z toho obojí.

Mudrci řekli rabimu Pridovi: Rabi Ezra, vnuk rabiho Avtolase, který je desátý [v pokolení] od rabiho Elazara ben Azarji, který je desátý od Ezry, stojí u dveří. Řekl: Proč toto všechno?

Je-li znalec Tóry, je to pěkné; je-li znalec Tóry a z [dobrých] předků, je to pěkné; a je-li z [dobrých] předků, ale není znalec Tóry, ať ho stráví oheň. Řekli mu: Je znalec Tóry. Řekl jim: Ať vstoupí a přijde.

Viděl, že je zachmuřený. Začal a řekl: „Řekla jsi Hospodinu: Ty jsi můj Pán, mé dobro není na tobě“ (Ž 16,2). Pospolitost Izraele řekla před Svatým, budiž požehnán: Pane světa, uznej mi dobrodiní, že jsem tě učinila známým ve světě.

Řekl jí: „Mé dobro není na tobě“ – neuznávám dobrodiní nikomu jinému než Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, kteří mě jako první učinili známým ve světě, jak je řečeno: „Svatým, kteří jsou v zemi, a mocným – všechna má záliba je v nich“ (Ž 16,3).

Jakmile ho uslyšel, že řekl „mocný“, začal a řekl: Ať přijde mocný a vybere [odplatu] pro mocné od mocných v mocných.

„Ať přijde mocný“ – to je Svatý, budiž požehnán, neboť je psáno: „Mocný na výšinách je Hospodin“ (Ž 93,4). „A vybere pro mocné“ – to je Izrael, jak je řečeno: „a mocným – všechna má záliba je v nich“ (Ž 16,3). „Od mocných“ – to jsou Egypťané, neboť je psáno: „Klesli jako olovo v mocných vodách“ (Ex 15,10). „V mocných“ – to jsou vody, jak je řečeno: „Nad hlasy mnohých vod, mocných příbojů moře“ (Ž 93,4).

Ať přijde miláček, syn miláčka, a postaví miláčka pro Miláčka v podílu miláčka, a ať v něm naleznou smíření miláčkové.

„Ať přijde miláček“ – to je král Šalomoun, neboť je psáno: „A poslal [ho] skrze proroka Nátana a nazval ho Jedidjá kvůli Hospodinu“ (2S 12,25).