Menachot 83b מנחות

k čemu ho používá? Potřebuje ho k [výroku] Rava Nachmana, neboť řekl Rav Nachman, řekl Raba bar Avuha: Odkud [víme], že přebytek pesachu se obětuje jako pokojná oběť? Neboť je řečeno: „A obětuješ pesach Hospodinu, svému Bohu, z bravu i skotu“ (Dt 16,2). Vždyť pesach se přináší jen z ovcí a koz! Nýbrž přebytek pesachu ať je pro věc, která se přináší z bravu i ze skotu.

Ale vyplývá to odsud? Vyplývá to z [výroku] Šmuelova otce, neboť je psáno: „Jestliže jeho oběť [bude] z bravu jako pokojná oběť“ (Lv 3,6), a řekl Šmuelův otec: Věc, která se přináší z bravu, ať je pokojnou obětí.

A ještě – vyplývá to odsud? Vyplývá to odtamtud, neboť bylo učeno [v baraitě]: „Beránek“ – aby zahrnul pesach ohledně tučného ocasu.

Když říká: „Jestliže beránka“ (Lv 3,7), [je to proto], aby zahrnul pesach, jemuž uplynul rok, a pokojné oběti, které se přinášejí kvůli pesachu, do všech zákonů o pokojné oběti: aby vyžadovaly vložení rukou, úlitby a podávání hrudí a kýty.

Když říká: „A jestliže kozu“ (Lv 3,12), přerušuje [tím] souvislost – to učí o koze, že nevyžaduje [obětování] tučného ocasu.

Jsou psány tři verše: jeden pro [pesach], jemuž uplynul jeho čas a uplynul jeho rok; jeden pro [pesach], jemuž uplynul jeho čas, ale neuplynul jeho rok; a jeden pro [pesach], jemuž neuplynul jeho čas ani neuplynul jeho rok.

A jsou potřebné. Kdyby nás [Písmo] učilo [jen] o tom, jemuž uplynul jeho čas a uplynul jeho rok, [řekl bych, že je to] proto, že byl zcela odmítnut; ale o tom, jemuž uplynul jeho čas, ale neuplynul jeho rok, který je vhodný pro druhý pesach, bych řekl, že ne.

A kdyby nás učilo [jen] o tom, jemuž uplynul jeho čas, ale neuplynul jeho rok, [řekl bych, že je to] proto, že byl odmítnut z prvního pesachu; ale o tom, jemuž neuplynul jeho čas ani neuplynul jeho rok, který je vhodný i pro první pesach, bych řekl, že ne. Je to tedy potřebné.

Vrátíme se k tobě, kapitolo „Oběť díků se přinášela“.

MIŠNA: Všechny oběti společenství i jednotlivce se přinášejí ze země [Izraele] i z ciziny, z nové i ze staré [úrody], kromě omeru a dvou chlebů, které se přinášejí jen z nové [úrody] a ze země [Izraele].

A všechny se přinášejí jen z toho nejlepšího. Co je pro ně nejlepší? Michmas a Zanoach jsou na bílou mouku první; po nich druhý je Afarajim v údolí.

Všechny země byly vhodné, ale přinášelo se odsud.

GEMARA: Naše mišna není podle tohoto tanaity, neboť bylo učeno [v baraitě]: Omer, který se přináší ze staré [úrody], je platný; dva chleby, které se přinášejí ze staré [úrody], jsou platné, jen [ten, kdo je přinesl,] nesplnil přikázání [v nejlepší míře].

Omer – neboť je psáno: „přineseš moučnou oběť svých prvotin“ (Lv 2,14) – i ze sýpky.

Dva chleby – neboť je psáno: „Ze svých obydlí přinesete“ (Lv 23,17) – a ne z ciziny; „ze svých obydlí“ – i ze sýpky.

Vždyť jsi to [slovo] už použil [pro vyloučení ciziny]! Verš říká: „přinesete“ – i ze sýpky.

Ale to je potřebné k tomu, že vše, co přinášíš na jiném místě, je jako toto! Je-li tomu tak, ať verš napíše „přineseš“; proč „přinesete“? Vyplývají z toho dvě věci.

Ale vždyť je psáno: „první“ (Lv 23,10)! [To je] kvůli [nejlepšímu splnění] přikázání.

Ale vždyť je psáno: „novou“ (Lv 23,16)! To je potřebné k tomu, co bylo učeno [v baraitě]: Rabi Natan a rabi Akiva řekli: Dva chleby, které se přinášejí ze staré [úrody], jsou platné. A jak naplním [slovo] „novou“? Aby [ta oběť] byla nová [tj. první] pro všechny moučné oběti.

Až potud se přou jen o novou [úrodu],