Moed katan 14b מועד קטן

A řekneš-li, že u dítěte je rozdíl [že se dítě, které se nenarodilo během polosvátku, holit nesmí], vychází, že smutek se vztahuje i na dítě.

Vždyť se učí: Dítěti se trhá oděv [při úmrtí blízkého] kvůli zármutku [ostatních]! [To znamená, že se na ně smutek sám o sobě nevztahuje.]

Rav Aši řekl: Copak se [v té baraitě] učí „z toho plyne, že ti zakázaní“? Možná jsou mezi nimi někteří, jimž je to zakázáno, a někteří, jimž je to dovoleno.

Amejmar, a říkají též Rav Šiša, syn Rava Idiho, to učil takto: Šmuel řekl: Dítě se smí oholit během polosvátku, ať se narodilo během polosvátku, nebo předtím.

Rav Pinchas řekl: I my jsme se to učili: Všichni ti, o nichž řekli, že se smějí holit během polosvátku, smějí se holit i ve dnech svého smutku. Z toho plyne: ti, kdo se nesmějí holit během polosvátku, nesmějí se holit ani ve dnech svého smutku.

Řekneš-li, že dítě [se holit] nesmí, vychází, že smutek se vztahuje i na dítě; a přece se učí: Dítěti se trhá oděv kvůli zármutku [ostatních].

Rav Aši řekl: Copak se učí „z toho plyne, že ti zakázaní“? Možná jsou mezi nimi někteří, jimž je to zakázáno, a někteří, jimž je to dovoleno.

Truchlící nedodržuje svůj smutek o poutním svátku, neboť je řečeno: „A budeš se radovat o svém svátku“ (Dt 16,14).

Jestliže smutek začal už předtím, přichází přikázání [platné pro] celek a odsouvá přikázání [platné pro] jednotlivce. A jestliže je to smutek, který začíná nyní [během svátku], nepřichází přikázání jednotlivce, aby odsunulo přikázání celku.

Ten, kdo je v klatbě, dodržuje svou klatbu o poutním svátku? Rav Josef řekl: Pojď a slyš: Soudí se trestní spory o hrdlo, spory o bičování i majetkové spory; a kdo neuposlechne rozsudku, toho dáváme do klatby.

A kdyby tě napadlo, že klatbu o svátku nedodržuje – když už byl v klatbě předem, přijde svátek a odsune ji; a nyní bychom ho [o svátku] my sami dávali do klatby?

Abaje mu řekl: Možná [se míní, že se během svátku soudí jen] k prozkoumání jeho případu. Neboť kdybys to neřekl, pak u trestních sporů o hrdlo, o nichž se [tam] učí, by ho také [o svátku] popravovali?

A přece by se [soudci] museli zdržet radosti svátku, neboť se učí: Rabi Akiva říká: Odkud víme, že sanhedrin, který někoho odsoudil k smrti, nesmí celý ten den nic jíst? Verš praví: „Nebudete jíst nad krví“ (Lv 19,26).

Nýbrž [jde jen] o prozkoumání jeho případu; i zde tedy o prozkoumání jeho případu. [Rav Josef] mu řekl: Je-li tomu tak, vychází, že se jeho soud zdržuje [k jeho trápení]!

[Abaje odpověděl:] Přijdou ráno a prozkoumají jeho případ, pak odejdou a celý den jedí a pijí, a potom při západu slunce přijdou zpět, dokončí jeho soud a popraví ho.

Abaje řekl: Pojď a slyš: „a ten, kdo byl v klatbě a mudrci ho z ní zprostili“ [– z toho plyne, že kdo zproštěn nebyl, se o svátku holit nesmí, a tedy klatbu dodržuje].

Rava řekl: Copak se učí „mudrci ho zprostili [během svátku]“? Učí se „mudrci mu ji zrušili“ – to jest, že šel a usmířil se se svým protivníkem a přišel před rabíny a ti ho [z klatby] propustili.

Malomocný – dodržuje [zákazy] svého malomocenství o svátku? Abaje řekl: Pojď a slyš: „nazír a malomocný [přecházející] ze své nečistoty do své čistoty“; z toho plyne, že ve dnech své nečistoty je dodržuje.

Ne, mluví se ve smyslu „netřeba ani říkat“: Netřeba ani říkat, že ve dnech své nečistoty je nedodržuje; ale [přechází-li] k čistotě, mohli bychom vyhlásit zákaz, aby snad neodkládal své oběti – proto nás to učí [že je mu holení dovoleno].

Rava řekl: Pojď a slyš: „A malomocný“ (Lv 13,45) – to má zahrnout i velekněze. A přitom velekněz, pro nějž je celý rok jako svátek pro všechny ostatní – neboť jsme se učili: Velekněz smí obětovat, i když je v prvním dni smutku [onen], jen nejí [z obětí] – [a přesto se na něj malomocenství vztahuje]. Plyne z toho, že se malomocenství dodržuje i o svátku. Plyne to z toho.

Truchlícímu je zakázáno stříhání, neboť když Milosrdný řekl synům Áronovým: „Nenechávejte své hlavy rozpuštěné“ (Lv 10,6), vyplývá z toho, že všem ostatním je to zakázáno.