Moed katan 16a מועד קטן

– to je jeho desetina efy; to jsou slova rabiho Jehudy.

Rabi Šimon říká: „V den, kdy vstoupí, přinese“ (Ez 44,27) – v době, kdy je způsobilý vstoupit, je způsobilý přinášet oběť; v době, kdy není způsobilý vstoupit, není způsobilý přinášet oběť.

Rava řekl: Odkud víme, že se posílá posel soudu a předvolává se [žalovaný] k soudu? Neboť je psáno: „A Mojžíš poslal zavolat Datana a Abírama, syny Elíabovy“ (Nu 16,12). A odkud víme, že se předvolává k soudu [vyhlášením]? Neboť je psáno: „A Mojžíš řekl Kórachovi: Ty a celá tvá pospolitost“ (Nu 16,16)

– [předvolává se] před velkého muže, neboť je psáno: „před Hospodinem“ (Nu 16,16); [předvolává se slovy] „ty a ten a ten“, neboť je psáno: „ty a oni a Áron“; že se stanoví termín, neboť je psáno: „zítra“; [a stanoví se] termín po termínu, neboť je psáno: „Tam zvolali: Farao, egyptský král, je jen hřmot, propásl stanovenou dobu“ (Jr 46,17).

A odkud víme, že když se někdo zpupně chová k poslu soudu a ten přijde a [to soudu] řekne, nepovažuje se to za pomluvu? Neboť je psáno: „Chceš těm mužům vypíchnout oči?“ (Nu 16,14).

A odkud víme, že se dává do klatby? Neboť je psáno: „Proklínejte Meroz“ (Sd 5,23). [A odkud víme, že se tak děje,] jak to uzná velký muž? Neboť je psáno: „praví anděl Hospodinův“ (Sd 5,23). A odkud víme, že se vyhlašuje vyobcování? Neboť je psáno: „proklínejte, prokletí“.

[A odkud víme, že se klatba vztahuje i na toho,] kdo s ním jí a pije a stojí v jeho čtyřech loktech? Neboť je psáno: „jeho obyvatele“. A odkud víme, že se jeho hříchy vyjmenovávají veřejně? Neboť je psáno: „protože nepřišli na pomoc Hospodinu“ (Sd 5,23).

A Ula řekl: Za zvuku čtyř set šofarů dal Barak Meroz do klatby. Někteří říkají, že [Meroz] byl velký muž, a někteří říkají, že to byla hvězda, neboť je řečeno: „Z nebe bojovaly hvězdy“ (Sd 5,20).

A odkud víme, že se jeho majetek prohlašuje za bezprávný? Neboť je psáno: „A každý, kdo nepřijde do tří dnů podle rady knížat a starších, tomu bude všechen majetek propadnut a sám bude oddělen od shromáždění přesídlenců“ (Ezd 10,8).

A odkud víme, že se s ním přeme, proklínáme ho, bijeme ho, rveme mu vlasy a zavazujeme ho přísahou? Neboť je psáno: „I přel jsem se s nimi a proklínal jsem je, některé z těch mužů jsem bil, rval jsem jim vlasy a zavázal jsem je přísahou“ (Neh 13,25).

A odkud víme, že ho spoutáme, uvězníme a činíme proti němu stupňované kroky [hardafa]? Neboť je psáno: „ať k smrti, ať k vykořenění, ať k pokutě na majetku, ať k vězení“ (Ezd 7,26). Co je „vykořenění“? Ada Mari řekl, že Nechemja bar Baruch řekl, že Rav Chija bar Avin řekl, že Rav Jehuda řekl: Stupňované kroky. Co jsou stupňované kroky? Rav Jehuda, syn Rava Šmuela bar Šilata, řekl jménem Rava: Dává se do klatby ihned, opakuje se to po třiceti [dnech] a vyobcuje se po šedesáti.

Rav Huna bar Chinena mu řekl: Takto řekl Rav Chisda: Varuje se ho v pondělí, ve čtvrtek a v pondělí. To však platí u majetkových věcí; ale při zpupném chování [vůči učenci] ihned.

Jistý řezník se zpupně choval k Ravu Tovimu bar Matanovi. Abaje a Rava o něm jednali a dali ho do klatby. Nakonec šel a usmířil se se svým protivníkem. Abaje řekl: Jak máme jednat? Zprostit ho? Klatba na něm ještě netrvala třicet dní. Nezprostit ho? Rabíni se chystají odejít.

Řekl Ravu Idimu bar Avinovi: Slyšel jsi o tom něco? Ten mu řekl: Takto řekl Rav Tachalifa bar Avimi, že Šmuel řekl: Trouba váže a trouba rozvazuje [tj. kdo dal klatbu, smí ji i zrušit]. [Abaje] mu řekl: To platí u majetkových věcí, ale u zpupného chování [nezprošťuje se], dokud na něm klatba netrvá třicet dní.

Zřejmě tedy Abaje zastává názor, že když dali [někoho] do klatby tři, nemohou přijít tři jiní a zprostit ho.

Neboť se tázali: Když dali [někoho] do klatby tři, mohou přijít tři jiní a zprostit ho? Pojď a slyš: Kdo je v klatbě vůči učiteli, je v klatbě i vůči žákovi; kdo je v klatbě vůči žákovi, není v klatbě vůči učiteli.

Kdo je v klatbě pro své město, je v klatbě i pro jiné město; kdo je v klatbě pro jiné město, není v klatbě pro své město. Kdo je v klatbě vůči nasimu, je v klatbě vůči celému Izraeli; kdo je v klatbě vůči celému Izraeli, není v klatbě vůči nasimu. Raban Šimon ben Gamliel říká: Jestliže jeden z žáků [kteří spolu vyhlásili klatbu] zemřel, jeho podíl [na klatbě] se neruší.

Plynou z toho tři věci: Plyne z toho, že žák, který dal [někoho] do klatby kvůli své cti, jeho klatba je platnou klatbou. A plyne z toho, že každý jeden [z těch, kdo klatbu vyhlásili,] ruší svůj podíl. A plyne z toho, že když dali [někoho] do klatby tři, nemohou přijít tři jiní a zprostit ho.

Amejmar řekl: Halacha je, že když dali [někoho] do klatby tři, mohou přijít tři jiní a zprostit ho. Rav Aši řekl Amejmarovi: Vždyť se učí: Raban Šimon ben Gamliel říká: Jestliže jeden z žáků, kteří dali [někoho] do klatby, zemřel, jeho podíl se neruší. Neznamená to snad, že se neruší vůbec? Ne, [neruší se,] dokud nepřijdou tři jiní a nezprostí ho.

Rabíni učili: Klatba [nidui] netrvá méně než třicet dní a pokárání [nezifa] netrvá méně než sedm dní. A přestože to není důkaz, je to náznak, neboť je řečeno: „Kdyby jí její otec plivl do tváře, což by se nestyděla sedm dní?“ (Nu 12,14).

Rav Chisda řekl: Naše klatba je jako jejich [v zemi Izraele] pokárání. A jejich pokárání trvá sedm [dní] a nic víc? Vždyť rabi Šimon, syn Rabiho, a Bar Kapara seděli a studovali a měli potíž s jedním učením. Rabi Šimon řekl Bar Kaparovi: Tato věc potřebuje Rabiho. Bar Kapara řekl rabimu Šimonovi: A co by k této věci řekl Rabi?

[Rabi Šimon] šel a řekl to svému otci, a ten se rozhněval. Když Bar Kapara přišel, aby se mu ukázal, řekl mu: Bar Kaparo, neznám tě vůbec. [Bar Kapara] pochopil, že si to vzal k srdci, a uložil si pokárání na třicet dní.

Jindy zase Rabi nařídil, aby se žáci nevyučovali na tržišti. Co vykládal? „Oblé křivky tvých boků jsou jako šperky“ (Pís 7,2) – jako je bok skrytý,