Moed katan 18b מועד קטן

na knihy“ – tyto ano, ale lněné oděvy ne!

Abaje mu řekl: Mišna [mluví o těchto věcech], i když jsou z jiných druhů [látek]. Bar Hedja řekl: Já sám jsem viděl u Tiberiadského jezera, jak z něj vytahovali celé koše lněných oděvů během polosvátku.

Abaje to zpochybnil: Kdo nám řekne, že to dělali se souhlasem mudrců? Možná to dělali bez souhlasu mudrců!

MIŠNA: A tyto věci se smějí psát během polosvátku: listiny o zasnoubení žen, rozlukové listy a potvrzenky, závěti, darovací listiny a prozbuly, listiny o odhadu majetku a listiny o výživném,

listiny o chalice a o odmítnutí [mi'un], listiny o volbě rozhodčích, rozhodnutí soudu a soukromé dopisy.

GEMARA: Šmuel řekl: Je dovoleno zasnoubit si ženu během polosvátku, aby ho snad nepředešel jiný. Řekněme, že ho podporuje [mišna]: „A tyto věci se smějí psát během polosvátku: listiny o zasnoubení žen“.

Neznamená to snad skutečné zasnubní listiny? Ne, [jde o] listiny o ujednání [věna], a podle toho, co řekl Rav Gidel, že Rav řekl.

Neboť Rav Gidel řekl, že Rav řekl: [Řekne-li jeden:] Kolik dáváš svému synovi? Tolik a tolik. [A druhý:] Kolik dáváš své dceři? Tolik a tolik. [A pak] vstali a zasnoubili je – [tím] nabyli [závazku]. To jsou právě ty věci, jichž se nabývá pouhým slovem.

Řekněme, že ho podporuje [mišna]: Během polosvátku se nebere za ženu ani panna, ani vdova, ani se neuzavírá levirátní sňatek, protože je to pro něj radost. Z toho plyne, že zasnoubit se je dovoleno.

Mluví se ve smyslu „netřeba ani říkat“: Netřeba ani říkat, [že je zakázáno] zasnoubit, čímž nekoná přikázání; ale i vzít si [ženu], čímž koná přikázání, je zakázáno.

Pojď a slyš, neboť se učí ve škole Šmuelově: Smí se zasnoubit, ale ne přivést [nevěstu domů]; nekoná se hostina na zasnoubení a neuzavírá se levirátní sňatek, protože je to pro něj radost. Plyne to z toho.

A řekl snad Šmuel „aby ho snad nepředešel jiný“? Vždyť Rav Jehuda řekl, že Šmuel řekl: Každý den vychází nebeský hlas a říká: Dcera toho a toho pro toho a toho, pole toho a toho pro toho a toho!

Nýbrž: aby ho snad nepředešel jiný modlitbou o slitování.

Jako když Rava slyšel jednoho muže, jak se modlí a říká: Kéž mi je přisouzena ta a ta. Řekl mu: Nemodli se tak. Je-li ti určena, neodejde od tebe; a není-li, zapřel jsi Hospodina. Potom ho slyšel říkat: Buď ať on zemře před ní, nebo ať ona zemře před ním. Řekl mu: Neříkal jsem ti, abys se o tu věc nemodlil?

Takto řekl Rav jménem rabiho Reuvena ben Ictroviliho: Z Tóry, z Proroků i ze Spisů [víme, že] žena je muži od Hospodina. Z Tóry, neboť je psáno: „Lában a Betuel odpověděli: Od Hospodina vzešla tato věc“ (Gn 24,50). Z Proroků, neboť je psáno: „Jeho otec a matka nevěděli, že je to od Hospodina“ (Sd 14,4). Ze Spisů, neboť je psáno: „Dům a jmění jsou dědictvím po otcích, ale rozumná žena je od Hospodina“ (Př 19,14).

A Rav řekl jménem rabiho Reuvena ben Ictroviliho – a někteří říkají, že se to učí v baraitě: Rabi Reuven ben Ictrovili řekl: Člověk není podezírán z nějaké věci, pokud ji neudělal; a jestliže ji neudělal celou, udělal její část; a jestliže neudělal její část, pomýšlel v srdci, že ji udělá; a jestliže nepomýšlel v srdci, že ji udělá, viděl jiné, jak ji dělají, a měl z toho radost.

Rabi Jaakov namítl: „Synové Izraele skrytě páchali proti Hospodinu, svému Bohu, věci, které nebyly správné“ (2Kr 17,9) [a podezírali Boha, aniž by v něm bylo cokoli]. Tam to dělali, aby [ho] rozhněvali.

Pojď a slyš: „Žárlili v táboře na Mojžíše, na Árona, svatého Hospodinova“ (Ž 106,16). Rav Šmuel bar Jicchak řekl: To učí, že každý podezíral svou ženu kvůli Mojžíšovi. Tam to dělali z nenávisti.

Pojď a slyš: Rabi Josi řekl: Kéž je můj úděl s tím, koho podezírají z nějaké věci, a ona v něm není. A Rav Papa řekl: Mě podezírali, a nebylo to ve mně.

To není rozpor: Tohle [platí] o pověsti, která ustane, a tamto o pověsti, která neustane. A pověst, která neustane – jak dlouho? Abaje řekl: Matka mi říkala: Řeči ve městě [trvají] den a půl.

A to platí, jen když mezitím neustala; ale ustala-li mezitím, nemáme s tím co dělat. A když mezitím ustala, říkali jsme to jen tehdy, když neustala ze strachu; ale ustala-li ze strachu, ne.

A říkali jsme to jen tehdy, když znovu nevyrašila; ale vyrašila-li znovu, ne. A říkali jsme to jen tehdy, když nemá nepřátele; ale má-li nepřátele, jsou to nepřátelé, kdo tu pověst vypustili.

MIŠNA: Během polosvátku se nepíší dlužní úpisy. Ale jestliže [věřitel dlužníkovi] nedůvěřuje nebo [písař] nemá co jíst, smí je psát.

Během polosvátku se nepíší svitky [Tóry], tefilin ani mezuzy a neopravuje se ani jediné písmeno, dokonce ani ve svitku Ezdrášově. Rabi Jehuda říká: Člověk smí psát tefilin a mezuzy pro sebe