Moed katan 26a מועד קטן

Toto jsou trhliny, které se nikdy nesešívají: [když] trhá za svého otce, za svou matku, za svého učitele, který jej naučil Tóru, za nasiho, za předsedu soudu, nad zlými zprávami, nad rouháním se Jménu, nad svitkem Tóry, který shořel, nad městy Judska, nad Chrámem a nad Jeruzalémem. A trhá nad Chrámem a [k té trhlině] přidává nad Jeruzalémem.

Otec, matka a učitel, který jej naučil Tóru – odkud to víme? Neboť je psáno: „A Elíša to viděl a křičel: Můj otče, můj otče, vozy Izraele a jeho jezdci!“ (2Kr 2,12). „Můj otče, můj otče“ – to je jeho otec a matka; „vozy Izraele a jeho jezdci“ – to je jeho učitel, který jej naučil Tóru.

Z čeho to vyplývá? Jak to překládá Rav Josef [do aramejštiny]: Můj mistře, můj mistře, který jsi byl Izraeli svou modlitbou lepší než vozy a jezdci.

A že se nesešívají – odkud to víme? Neboť je psáno: „Uchopil své šaty a roztrhl je na dva kusy“ (2Kr 2,12). Z toho, že je řečeno „a roztrhl je“, nevím snad, že na dva? Nýbrž to učí, že zůstávají navždy roztržené na dva kusy.

Reš Lakiš řekl rabimu Jochananovi: Elijáhu je [přece] živ! Odpověděl mu: Protože je psáno: „A už jej neviděl“ (2Kr 2,12), byl pro něj jako mrtvý.

Nasi, předseda soudu a zlé zprávy – odkud to víme? Neboť je psáno: „David uchopil své šaty a roztrhl je, a také všichni muži, kteří byli s ním. Naříkali, plakali a postili se až do večera nad Šaulem a nad jeho synem Jonatanem, nad Hospodinovým lidem a nad domem Izraele, protože padli mečem“ (2S 1,11–12).

„Šaul“ – to je nasi; „Jonatan“ – to je předseda soudu; „nad Hospodinovým lidem a nad domem Izraele“ – to jsou zlé zprávy.

Rav bar Šva řekl Ravu Kahanovi: Řekni spíše, [že se trhá jen tehdy,] když nastanou všechny [tyto věci najednou]! Odpověděl mu: Opakované „nad“, „nad“ přerušuje souvislost.

Trháme však nad zlými zprávami? Vždyť Šmuelovi řekli: Král Šapur zabil dvanáct tisíc Židů v Mazace-Caesareji, a on netrhal [roucho]! – Řekli [to] jen o [neštěstí, které postihne] většinu obce, a jako v případě, který se [tehdy] stal.

A zabil snad král Šapur Židy? Vždyť král Šapur řekl Šmuelovi: Ať je mi to připsáno k dobru, že jsem nikdy nezabil Žida! – Tam si to způsobili sami, neboť rabi Ami řekl: Zvuk strun v Mazace-Caesareji rozrazil hradbu Laodikeje.

Rouhání se Jménu – odkud to víme? Neboť je psáno: „Eljakim, syn Chilkijahuův, správce domu, písař Ševna a kancléř Joach, syn Asafův, přišli k Chizkijahuovi s roztrženými šaty“ (2Kr 18,37).

Rabíni učili: Ten, kdo [rouhání] slyší, i ten, kdo je slyší od toho, kdo je slyšel, je povinen trhat. Svědci však [při výpovědi u soudu] nejsou povinni trhat, protože již trhali v okamžiku, kdy to slyšeli.

Co na tom, že [trhali] v okamžiku, kdy to slyšeli? Vždyť to nyní slyší [znovu]! – To tě nenapadni, neboť je psáno: „Když to král Chizkijahu uslyšel, roztrhl své šaty“ (2Kr 19,1) – král trhal, ale oni [podruhé] netrhali.

A že se nesešívají – odkud to víme? Vyvozuje se to [ze shody výrazů] „roztržení“ – „roztržení“.

Svitek Tóry, který shořel – odkud to víme? Neboť je psáno: „Kdykoli Jehudi přečetl tři nebo čtyři sloupce, [král] je odřízl písařským nožíkem a hodil do ohně, který byl v krbu“ atd. (Jr 36,23). Co znamená „tři nebo čtyři sloupce“?

Řekli Jehojakimovi: Jirmejahu napsal knihu nářků. Řekl jim: Co je v ní psáno? [Četli:] „Jak osaměle sedí“ (Pl 1,1). Řekl jim: Já jsem král. „Hořce pláče v noci“ (Pl 1,2) – Já jsem král. „Juda odešel do vyhnanství pro útisk“ (Pl 1,3) – Já jsem král. „Cesty Sijónu truchlí“ (Pl 1,4) – Já jsem král.

„Její protivníci se stali hlavou“ (Pl 1,5). Řekl jim: Kdo to řekl? [Četli:] „Neboť Hospodin ji zarmoutil pro množství jejích přestoupení“ (Pl 1,5). Ihned vyřezal všechna Boží jména, která v ní byla, a spálil je v ohni. A to je to, co je psáno: „Nezděsili se a neroztrhli svá roucha“ (Jr 36,24) – z toho plyne, že měli trhat.

Rav Papa řekl Abajemu: Řekni [spíše, že měli trhat] kvůli zlým zprávám! Odpověděl mu: Byly snad v tu chvíli nějaké zlé zprávy?

Rabi Chelbo řekl jménem Rava Huny: Kdo vidí svitek Tóry, který byl roztržen, je povinen trhat dvakrát – jednou za pergamen a jednou za písmo, neboť je řečeno: „Poté, co král spálil svitek a slova“ (Jr 36,27).

Rabi Aba a Rav Huna bar Chija seděli před rabim Abou. [Jeden z nich] chtěl jít na stranu, sňal své tefilin z hlavy a položil je na polštář. Přišel pštros a chtěl je spolknout.

Řekl: Nyní bych byl povinen trhat dvakrát. [Druhý] mu řekl: Odkud to máš? Vždyť právě mně se to stalo: přišel jsem k Ravu Matnovi a nevěděl [to]; přišel jsem k Ravu Jehudovi a ten mi řekl: Tak řekl Šmuel: Řekli [to] jen o [zničení] násilnou paží, a jako v případě, který se [tehdy] stal.

Města Judska – odkud to víme? Neboť je psáno: „Přišlo osmdesát mužů ze Šechemu, ze Šíla a ze Šomronu s oholenými bradami, s roztrženými šaty a se zářezy [na těle], s obětním darem a kadidlem v rukou, aby je přinesli do Hospodinova domu“ atd. (Jr 41,5).

Rabi Chelbo řekl jménem Ully z Biry, [ten] jménem rabiho Elazara: Kdo vidí města Judska v jejich zpustošení, řekne: „Tvá svatá města se stala pouští“ (Iz 64,9) a trhá. [Kdo vidí] Jeruzalém v jeho zpustošení, řekne: „Sijón se stal pouští, Jeruzalém pustinou“ (Iz 64,9) a trhá. [Kdo vidí] Chrám v jeho zpustošení, řekne: „Náš svatý a nádherný dům, kde Tě chválili naši otcové, byl spálen ohněm a vše, co jsme měli drahé, se obrátilo v trosky“ (Iz 64,10) a trhá.

„Trhá nad Chrámem a přidává nad Jeruzalémem.“ Ale postav proti tomu [baraitu]: Ten, kdo slyší, i ten, kdo vidí – jakmile dojde na Cofim, trhá; a trhá nad Chrámem zvlášť a nad Jeruzalémem zvlášť.

To není rozpor: zde jde o případ, kdy narazí nejdříve na Chrám, tam o případ, kdy narazí nejdříve na Jeruzalém.

Rabíni učili: Všechny [tyto trhliny] je dovoleno sešít hrubými stehy, zarovnat, sešít přes okraj a spojit žebříčkovým stehem, ale ne sešít úplně.

Rav Chisda řekl: