Pesachim 75a פסחים

ostrost ovoce v něm stále přítomna, kdežto zde už ostrost ovoce přítomna není.

Pesach se nepeče atd.: Příběh, který odporuje [pravidlu]? Něco chybí a takto se učí: A je-li rošt děrovaný, je to dovoleno. A rabi Cadok řekl: Stalo se, že Raban Gamliel řekl Tavimu, svému otroku: Jdi a upeč nám pesach na děrovaném roštu.

Rav Chinena bar Idi se zeptal Rava Ady bar Ahavy: Pec, kterou vytopil slupkami orly, vyhrabal ji a upekl v ní chléb — jak je to podle toho, kdo zakazuje? Odpověděl mu: Chléb je dovolen.

Řekl mu: Ale vždyť Rav Chinena Starší řekl jménem rabi Asiho jménem rabi Jochanana: Pec, kterou vytopil a vyhrabal a upekl v ní pesach — to není pečené na ohni, jak je řečeno: „pečené na ohni“ (Ex 12,8), „pečené na ohni“ (Ex 12,9), dvakrát.

Důvodem je tedy, že Milosrdný zjevil ‚pečené na ohni, pečené na ohni‘ dvakrát; kdyby to Milosrdný nezjevil, řekl bych, že je to pečené na ohni.

Odpověděl mu: Milosrdný to zjevil tam, a my z toho odvozujeme.

A chceš-li, řekni: Tam je důvodem, že Milosrdný napsal ‚pečené na ohni‘ dvakrát; kdyby to Milosrdný dvakrát nenapsal, řekl bych, že Milosrdnému záleží na ohni, a i když [pec] vyhrabal, je to pečené na ohni. Ale zde Milosrdnému záleží na zakázaném dřevu, a to tu již není.

Naši učitelé učili: Rozřezal jej a položil na uhlíky — Rabi říká: Já říkám, že to je pečené na ohni. Rav Achadboj bar Ami vznesl před Ravem Chisdou rozpor: Copak Rabi řekl, že uhlíky jsou oheň?

Ale vznesli proti tomu: „spálenina ohněm“ (Lv 13,24) — z toho vím jen, že se spálil ohněm; spálil-li se uhlíkem, žhavým popelem, vroucím vápnem, vroucí sádrou nebo čímkoli, co pochází od ohně, a [také] abych zahrnul vodu ohřátou ohněm — odkud? Písmo praví: ‚spálenina‘, ‚spálenina‘ — tím [Písmo] zahrnulo.

Důvodem je tedy, že Milosrdný zahrnul [výrazem] ‚spálenina, spálenina‘; kdyby to Milosrdný nezahrnul, uhlíky by nebyly ohněm.

Řekl mu: Dřevěný uhlík verš zahrnovat nepotřeboval; verš byl třeba pro kovový uhlík [rozžhavený kov].

A rozžhavený kov není oheň? Vždyť u dcery kohena je psáno: „bude upálena ohněm“ (Lv 21,9), a Rav Matana řekl: Dělali jí knot z olova!

Tam je to jiné, neboť verš praví ‚ohněm bude upálena‘: ‚bude upálena‘ — aby zahrnul všechna upálení, která pocházejí od ohně.

Tím spíše oheň samotný! Ať ji obložíme svazky révoví a zapálíme! — Odvozuje se ‚upálení‘ — ‚upálení‘ od synů Aharonových: jako tam šlo o upálení duše, zatímco tělo zůstalo, tak i zde upálení duše, zatímco tělo zůstane.

Ať jí tedy způsobíme [smrt] vodou ohřátou ohněm! — Kvůli [výkladu] Rava Nachmana, neboť Rav Nachman řekl: Písmo praví: „Miluj svého bližního jako sebe“ (Lv 19,18) — vyber mu pěknou smrt.

A když je tu [výklad] Rava Nachmana, k čemu je potřeba gzera šava? Odpovídají: Kdyby nebylo gzery šavy, řekl bych, že upálení duše, zatímco tělo zůstane, není upálením; a kvůli Ravu Nachmanovi ať se přidá mnoho svazků révoví, aby rychle zemřela. Proto nás to poučuje.

A k čemu je tedy potřeba ‚ohněm‘? K vyloučení olova rozžhaveného [již] v místě svého původu.

Rabi Jirmeja řekl rabi Zerovi: A všude, kde je psáno ‚ohněm bude upálen‘, se zahrnují všechna upálení, která pocházejí působením ohně? Vždyť o býcích, kteří se spalují, je psáno: „a spálí jej na dřevě ohněm“ (Lv 4,12), a bylo učeno: ‚ohněm‘ — a ne vroucím vápnem ani vroucí sádrou!

Odpověděl mu: Jak to srovnáváš? Tam je psáno ‚ohněm‘ a potom ‚bude upálena‘ — aby zahrnul všechna upálení působením ohně; zde je psáno ‚a spálí jej na dřevě ohněm‘ — ‚oheň‘ až nakonec, to má říci: oheň ano, nic jiného ne.

I tam je však ‚spálení‘ napsáno nakonec, neboť je psáno: