Roš ha-šana 17b ראש השנה

[nýbrž] tomu, kdo se činí jako zbytek [tj. je pokorný].

Rav Huna poukázal na rozpor: Je psáno: „Spravedlivý je Hospodin na všech svých cestách“ (Ž 145,17), a je psáno: „a milostivý ve všech svých skutcích“ (tamtéž). Zpočátku spravedlivý, a nakonec milostivý.

Rabi Elazar poukázal na rozpor: Je psáno: „A tvé, Pane, je milosrdenství“ (Ž 62,13), a je psáno: „neboť ty odplácíš každému podle jeho skutků“ (tamtéž). Zpočátku „neboť ty odplácíš podle jeho skutků“, a nakonec „a tvé, Pane, je milosrdenství“.

Ilfaj, a někteří říkají Ilfa, poukázal na rozpor: Je psáno: „hojný milosrdenstvím“ (Ex 34,6), a je psáno: „a pravdou“ (tamtéž). Zpočátku „a pravdou“, a nakonec „hojný milosrdenstvím“.

„Hospodin přešel před ním a zvolal“ (Ex 34,6). Řekl rabi Jochanan: Kdyby to nebylo psáno ve verši, nebylo by možné to vyslovit. Učí nás to, že se Svatý, budiž požehnán, zahalil jako předříkávač modlitby a ukázal Mojžíšovi pořádek modlitby. Řekl mu: Kdykoli Izrael zhřeší, ať přede mnou jednají podle tohoto pořádku, a já jim odpustím.

„Hospodin, Hospodin“ – já jsem [tentýž] předtím, než člověk zhřeší, a já jsem [tentýž] poté, co člověk zhřeší a učiní pokání. „Bůh slitovný a milostivý“.

Řekl Rav Jehuda: S třinácti vlastnostmi je uzavřena smlouva, že se nevracejí naprázdno, jak je řečeno: „Hle, já uzavírám smlouvu“ (Ex 34,10).

Řekl rabi Jochanan: Veliké je pokání, neboť roztrhává rozsudek nad člověkem, jak je řečeno: „Učiň tučným srdce tohoto lidu, jeho uši obtěžkej a jeho oči zaslep, aby neviděl svýma očima, neslyšel svýma ušima a jeho srdce nepochopilo, a neobrátil se a nebylo mu uzdraveno“ (Iz 6,10).

Řekl Rav Papa Abajemu: Snad [jde o pokání] před rozsudkem? Řekl mu: Je psáno „a bylo mu uzdraveno“ – co je věc, která potřebuje uzdravení? Musíš říci: to je rozsudek.

Namítají: Kdo učiní pokání v mezidobí [mezi Roš ha-šana a Jom kipur], tomu se odpouští; kdo neučiní pokání v mezidobí, tomu se neodpouští, i kdyby přinesl všechny berany Nevajotu na světě. – To není obtížné: zde jde o jednotlivce, tam o pospolitost.

Namítají: „Oči Hospodina, tvého Boha, jsou na ní“ (Dt 11,12) – někdy k dobrému, někdy ke zlému. Někdy k dobrému – jak? Například byli-li Izraelité na Roš ha-šana úplnými svévolníky a bylo jim určeno málo deště, a nakonec se obrátili – přidat k němu nelze, neboť rozhodnutí již bylo vyneseno; nýbrž Svatý, budiž požehnán, jej sesílá v pravý čas na zemi, která ho potřebuje – vše podle země.

Někdy ke zlému – jak? Například byli-li Izraelité na Roš ha-šana úplnými spravedlivými a bylo jim určeno mnoho deště, a nakonec se odvrátili – ubrat z něj nelze, neboť rozhodnutí již bylo vyneseno; nýbrž Svatý, budiž požehnán, jej sesílá v nepravý čas na zemi, která ho nepotřebuje.

Přinejmenším k dobrému ať je jejich rozsudek roztržen a ať jim [déšť] přidá! – Tam je to jiné, neboť je to možné řešit takto.

Pojď a slyš: „Ti, kdo sestupují na moře v lodích, kdo konají práci na mnohých vodách, ti viděli skutky Hospodinovy“ atd. „Promluvil a zvedl bouřlivý vítr, který vzdul jeho vlny“… „Motali se a potáceli jako opilec“ atd. „I volali k Hospodinu ve své tísni“ atd. „Ať vzdají Hospodinu díky za jeho milosrdenství“ atd. (Ž 107,23–31).

[Pisatel] k nim učinil znaménka jako [omezující slova] „jen“ a „pouze“ v Tóře, aby ti řekl: volali-li před rozsudkem, jsou vyslyšeni; volali-li po rozsudku, vyslyšeni nejsou.

I tito jsou jako jednotlivci.

Pojď a slyš: Bluria, proselytka, se otázala Rabana Gamliela: Ve vaší Tóře je psáno: „který nebere ohled na tvář“ (Dt 10,17), a je psáno: „Ať k tobě Hospodin obrátí svou tvář“ (Nu 6,26).

Připojil se k ní rabi Josi Kohen a řekl jí: Povím ti podobenství. Čemu se ta věc podobá? Člověku, kterému jeho druh dlužil minu; stanovil mu lhůtu před králem a ten mu přísahal při životě krále. Nadešla lhůta, a nesplatil mu. Přišel usmířit krále a [král] mu řekl: Urážka mne samotného je ti prominuta; jdi a usmiř svého druha. Tak i zde: zde jde o přestupky mezi člověkem a Všudypřítomným, tam o přestupky mezi člověkem a jeho bližním.

Až přišel rabi Akiva a učil: