Roš ha-šana 8b ראש השנה

při němž je měsíc zakrytý? Musíš říci, že je to Roš ha-šana; a je psáno: „Neboť je to zákon pro Izrael, soud Boha Jákobova“ (Ž 81,5).

Naši rabíni učili: „Neboť je to zákon pro Izrael, soud Boha Jákobova“ – učí, že soud nahoře nezasedá k soudu, dokud soud dole neposvětil měsíc.

Bylo učeno jinde: „Neboť je to zákon pro Izrael“ – mám tu jen Izrael; národy světa – odkud? Písmo praví: „soud Boha Jákobova“. Jestliže tak, co nás učí „neboť je to zákon pro Izrael“? Učí, že Izrael vstupuje k soudu jako první.

Podle Rav Chisdy, neboť Rav Chisda řekl: Král a obec – král vstupuje k soudu první, neboť je řečeno: „právo svého služebníka a právo svého lidu“ (1Kr 8,59).

Jaký je důvod? Chceš-li, řekni: Není slušné, aby král stál venku; a chceš-li, řekni: [aby byl souzen] dříve, než se rozhojní planoucí hněv.

„A pro sabatické roky.“ Odkud to víme? Neboť je psáno: „Ale v sedmém roce bude pro zemi sobota slavnostního odpočinku“ (Lv 25,4), a vyvozuje [shodou slov] „rok“ – „rok“ od tišri, neboť je psáno: „od začátku roku“ (Dt 11,12).

Ale vyvoďme „rok“ – „rok“ od nisanu, neboť je psáno: „bude vám prvním z měsíců roku“ (Ex 12,2)! Vyvozuje se rok, u něhož nejsou [zmíněny] měsíce, z roku, u něhož nejsou měsíce; a nevyvozuje se rok, u něhož nejsou měsíce, z roku, u něhož měsíce jsou.

„A pro jubilejní roky.“ Jsou snad jubilejní roky prvního tišri? Jubilejní roky jsou desátého tišri, neboť je psáno: „V Den smíření necháte zaznít šofar“ (Lv 25,9)!

Kdo [je autorem] tohoto? Je to rabi Jišmael, syn rabi Jochanana ben Beroky, neboť bylo učeno: „A posvětíte padesátý rok“ (Lv 25,10) – co nás to učí? Protože je řečeno „v Den smíření“, mohl bych si myslet, že se posvěcuje jen od Dne smíření dále; Písmo praví: „A posvětíte padesátý rok“ – učí, že se posvěcuje již od svého začátku.

Odtud řekl rabi Jišmael, syn rabi Jochanana ben Beroky: Od Nového roku do Dne smíření otroci neodcházeli domů, ani nebyli porobeni svým pánům, nýbrž jedli, pili a radovali se, s věnci na hlavách. Jakmile nastal Den smíření, soud zatroubil na šofar; otroci odešli domů a pole se vrátila svým majitelům.

A rabíni? „Rok“ posvěcuješ, ale neposvěcuješ [jednotlivé] měsíce.

Bylo učeno jinde: „Jubileum je to“ – co nás to učí? Protože je řečeno „a posvětíte padesátý rok“, mohl bych si myslet: jako se posvěcuje od svého začátku, tak se posvěcuje [i dále] na svém konci – a nediv se, neboť se přidává z všedního ke svatému. Písmo praví: „Jubileum je to, padesátý rok“ (Lv 25,11) – padesátý rok posvěcuješ, ale neposvěcuješ padesátý první rok.