Talmud česky

Šabat 30a שבת

Babylonský talmud · Moed – Svátky · list 30a · 9 segmentů

1
GEMARA: Z toho, že se v závěru učí „je povinen“, vyplývá, že je to [podle] rabi Jehudy. Čím se [tedy] zabýváme v první části? Jde-li o nemocného, který je v nebezpečí [života], mělo by se [učit] „je to dovoleno“; a jde-li o nemocného, který v nebezpečí není, mělo by se [učit] „je povinen obětovat oběť za hřích“.
גמ׳ מדקתני סיפא חייב ש"מ ר' יהודה היא רישא במאי עסיקנא אי בחולה שיש בו סכנה מותר מיבעי ליה ואי בחולה שאין בו סכנה חייב חטאת מיבעי ליה
2
Vskutku jde o nemocného, který je v nebezpečí, a podle práva by se mělo učit „je to dovoleno“; ale protože v závěru chce učit „je povinen“, učí i v první části „je osvobozen“. A to, co učil rabi Ošaja: Pokud kvůli nemocnému, aby usnul, ať nezhasíná; a zhasil-li, je osvobozen, ale je to zakázáno – to je o nemocném, který v nebezpečí není, a je to [podle] rabi Šimona.
לעולם בחולה שיש בו סכנה ובדין הוא דליתני מותר ואיידי דבעי למתני סיפא חייב תנא נמי רישא פטור והדתני רבי אושעיא אם בשביל החולה שיישן לא יכבה ואם כבה פטור אבל אסור ההיא בחולה שאין בו סכנה ורבי שמעון היא:
3
Tuto otázku položili nahoře [v Erec Jisrael] před rabi Tanchumem z Nevu: Smí se v Šabat zhasnout hořící lampa kvůli nemocnému? Začal a řekl: Ty, Šalomoune, kde je tvá moudrost, kde je tvé porozumění? Nestačí ti, že tvá slova odporují slovům tvého otce Davida, ale tvá slova odporují i sobě navzájem! Tvůj otec David řekl: „Mrtví nechválí Hospodina“ (Ž 115,17), a ty jsi řekl: „A chválím mrtvé, kteří již zemřeli“ (Kaz 4,2), a znovu jsi řekl: „Neboť živému psovi je lépe než mrtvému lvu“ (Kaz 9,4).
שאול שאילה זו לעילא מר' תנחום דמן נוי מהו לכבות בוצינא דנורא מקמי באישא בשבתא פתח ואמר אנת שלמה אן חכמתך אן סוכלתנותך לא דייך שדבריך סותרין דברי דוד אביך אלא שדבריך סותרין זה את זה דוד אביך אמר (תהלים קטו, יז) לא המתים יהללו יה ואת אמרת (קהלת ד, ב) ושבח אני את המתים שכבר מתו וחזרת ואמרת (קהלת ט, ד) כי לכלב חי הוא טוב מן האריה המת
4
Není to rozpor. To, co řekl David: „Mrtví nechválí Hospodina“, znamená toto: Ať se člověk vždy zabývá Tórou a přikázáními dříve, než zemře; neboť jakmile zemřel, je oproštěn od Tóry a přikázání a Svatý, budiž požehnán, z něj nemá chválu. A to je to, co řekl rabi Jochanan: Co znamená, co je psáno: „Mezi mrtvými svobodný“ (Ž 88,6)? Jakmile člověk zemře, stává se svobodným od Tóry a přikázání.
לא קשיא הא דקאמר דוד לא המתים יהללו יה הכי קאמר לעולם יעסוק אדם בתורה ובמצות קודם שימות שכיון שמת בטל מן התורה ומן המצות ואין להקב"ה שבח בו והיינו דאמר ר' יוחנן מאי דכתיב (תהלים פח, ו) במתים חפשי כיון שמת אדם נעשה חפשי מן התורה ומן המצות
5
A to, co řekl Šalomoun: „A chválím mrtvé, kteří již zemřeli“ – když Izrael zhřešil na poušti, postavil se Mojžíš před Svatého, budiž požehnán, a pronesl před ním mnoho modliteb a proseb, a nebyl vyslyšen. A když řekl: „Rozpomeň se na Abrahama, Izáka a Izraele, své služebníky“ (Ex 32,13), byl ihned vyslyšen. Neřekl tedy Šalomoun dobře: „A chválím mrtvé, kteří již zemřeli“? Jiný výklad: Je to běh světa: vladař z masa a krve vydá nařízení – je pochybné, zda je dodržují, a pochybné, zda je nedodržují; a i když řekneš, že je dodržují, za jeho života je dodržují, po jeho smrti je nedodržují. Kdežto Mojžíš, náš učitel, vydal mnoho nařízení a zavedl mnoho ustanovení, a ta trvají na věky věků. Neřekl tedy Šalomoun dobře: „A chválím mrtvé…“?
ודקאמר שלמה ושבח אני את המתים שכבר מתו שכשחטאו ישראל במדבר עמד משה לפני הקב"ה ואמר כמה תפלות ותחנונים לפניו ולא נענה וכשאמר (שמות לב, יג) זכור לאברהם ליצחק ולישראל עבדיך מיד נענה ולא יפה אמר שלמה ושבח אני את המתים שכבר מתו דבר אחר מנהגו של עולם שר ב"ו גוזר גזרה ספק מקיימין אותה ספק אין מקיימין אותה ואם תמצי לומר מקיימין אותה בחייו מקיימין אותה במותו אין מקיימין אותה ואילו משה רבינו גזר כמה גזירות ותיקן כמה תקנות וקיימות הם לעולם ולעולמי עולמים ולא יפה אמר שלמה ושבח אני את המתים וגו'
6
Jiný výklad: „A chválím…“ – podle toho, co řekl Rav Jehuda jménem Rava. Neboť Rav Jehuda řekl jménem Rava: Co znamená, co je psáno: „Učiň se mnou znamení k dobrému, ať to vidí moji nepřátelé a zastydí se“ (Ž 86,17)? David řekl před Svatým, budiž požehnán: Pane světa, odpusť mi onen hřích! Řekl mu: Je ti odpuštěno. Řekl mu: Učiň se mnou znamení za mého života. Řekl mu: Za tvého života to neoznámím, za života tvého syna Šalomouna to oznámím.
ד"א ושבח אני וגו' כדרב יהודה אמר רב דאמר רב יהודה אמר רב מאי דכתיב (תהלים פו, יז) עשה עמי אות לטובה ויראו שונאי ויבושו אמר דוד לפני הקב"ה רבונו של עולם מחול לי על אותו עון אמר לו מחול לך אמר לו עשה עמי אות בחיי אמר לו בחייך איני מודיע בחיי שלמה בנך אני מודיע
7
Když Šalomoun postavil Chrám a chtěl vnést schránu do Velesvatyně, brány se k sobě přilepily. Šalomoun pronesl dvacet čtyři chvalozpěvů, a nebyl vyslyšen. Začal a řekl: „Zvedněte, brány, své hlavy, a pozvedněte se, věčné vchody, ať vejde Král slávy“ (Ž 24,7). Rozběhly se za ním, aby ho pohltily; řekly: „Kdo je ten Král slávy?“ Řekl jim: „Hospodin silný a mocný“ (Ž 24,8). Znovu řekl: „Zvedněte, brány, své hlavy, a zvedněte se, věčné vchody, ať vejde Král slávy. Kdo je ten Král slávy? Hospodin zástupů, on je Král slávy, sela“ (Ž 24,9–10). A nebyl vyslyšen. Jakmile řekl: „Hospodine Bože, neodvracej tvář svého pomazaného, rozpomeň se na milosrdenství Davida, svého služebníka“ (2 Pa 6,42), byl ihned vyslyšen. V tu hodinu zčernaly tváře všech Davidových nepřátel jako dno hrnce a všechen lid i celý Izrael poznal, že mu Svatý, budiž požehnán, onen hřích odpustil. Neřekl tedy Šalomoun dobře: „A chválím mrtvé, kteří již zemřeli“?
כשבנה שלמה את בית המקדש ביקש להכניס ארון לבית קדשי הקדשים דבקו שערים זה בזה אמר שלמה עשרים וארבעה רננות ולא נענה פתח ואמר (תהלים כד, ז) שאו שערים ראשיכם והנשאו פתחי עולם ויבא מלך הכבוד רהטו בתריה למיבלעיה אמרו מי הוא זה מלך הכבוד אמר להו ה' עזוז וגבור חזר ואמר (תהלים כד, ט) שאו שערים ראשיכם ושאו פתחי עולם ויבא מלך הכבוד מי הוא זה מלך הכבוד ה' צבאות הוא מלך הכבוד סלה ולא נענה כיון שאמר (דברי הימים ב ו, מב) ה' אלהים אל תשב פני משיחך זכרה לחסדי דוד עבדך מיד נענה באותה שעה נהפכו פני כל שונאי דוד כשולי קדירה וידעו כל העם וכל ישראל שמחל לו הקב"ה על אותו עון ולא יפה אמר שלמה ושבח אני את המתים שכבר מתו
8
A to je to, co je psáno: „Osmého dne propustil lid a oni dobrořečili králi a odešli do svých stanů radostní a dobré mysli kvůli všemu dobru, které Hospodin prokázal Davidovi, svému služebníku, a Izraeli, svému lidu“ (1 Kr 8,66). „Odešli do svých stanů“ – že nalezli své ženy v čistotě. „Radostní“ – že se těšili ze záře Šechiny. „A dobré mysli“ – že ženy každého z nich otěhotněly a porodily syna. „Kvůli všemu dobru, které Hospodin prokázal Davidovi, svému služebníku“ – že mu odpustil onen hřích. „A Izraeli, svému lidu“ – že jim odpustil hřích Jom kipuru.
והיינו דכתי' (מלכים א ח, סו) ביום השמיני שלח את העם ויברכו את המלך וילכו לאהליהם שמחים וטובי לב על כל הטובה אשר עשה ה' לדוד עבדו ולישראל עמו וילכו לאהליהם שמצאו נשותיהן בטהרה שמחים שנהנו מזיו השכינה וטובי לב שנתעברו נשותיהן של כל אחד ואחד וילדה זכר על כל הטובה אשר עשה ה' לדוד עבדו (ולישראל עמו. לדוד עבדו) שמחל לו על אותו עון ולישראל עמו דאחיל להו עון דיום הכפורים
9
A to, co řekl Šalomoun: „Neboť živému psovi je lépe než mrtvému lvu“ – [vykládá se] podle toho, co řekl Rav Jehuda jménem Rava. Neboť Rav Jehuda řekl jménem Rava: Co znamená, co je psáno: „Dej mi poznat, Hospodine, můj konec a jaká je míra mých dnů, ať vím, jak pomíjivý jsem“ (Ž 39,5)? David řekl před Svatým, budiž požehnán: Pane světa, „dej mi poznat, Hospodine, můj konec“. Řekl mu: Je to nařízení přede mnou, že se neoznamuje konec [člověka z] masa a krve. „A jaká je míra mých dnů?“ – Je to nařízení přede mnou, že se neoznamuje míra dnů člověka. „Ať vím, jak pomíjivý jsem.“ Řekl mu: Zemřeš v Šabat. – Ať zemřu v neděli! Řekl mu: To již nastane kralování tvého syna Šalomouna, a jedno kralování se nedotkne druhého ani o šířku vlasu. – Ať zemřu v pátek! Řekl mu: „Neboť lepší je den v tvých nádvořích než tisíc“ (Ž 84,11) – lepší je mi jeden den, kdy sedíš a zabýváš se Tórou, než tisíc celopalů, které tvůj syn Šalomoun přede mnou bude obětovat na oltáři.
ודקאמר שלמה כי לכלב חי הוא טוב מן האריה המת כדרב יהודה אמר רב דאמר רב יהודה אמר רב מאי דכתיב (תהלים לט, ה) הודיעני ה' קצי ומדת ימי מה היא אדעה מה חדל אני אמר דוד לפני הקדוש ברוך הוא רבונו של עולם הודיעני ה' קצי אמר לו גזרה היא מלפני שאין מודיעין קצו של בשר ודם ומדת ימי מה היא גזרה היא מלפני שאין מודיעין מדת ימיו של אדם ואדעה מה חדל אני אמר לו בשבת תמות אמות באחד בשבת אמר לו כבר הגיע מלכות שלמה בנך ואין מלכות נוגעת בחברתה אפי' כמלא נימא אמות בערב שבת אמר לו (תהלים פד, יא) כי טוב יום בחצריך מאלף טוב לי יום אחד שאתה יושב ועוסק בתורה מאלף עולות שעתיד שלמה בנך להקריב לפני על גבי המזבח

Originál: Shabbat 30a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.

Nahlásit chybu nebo navrhnout opravu

Tlačítko otevře váš e-mailový program s předvyplněnou zprávou na adresu [email protected]. Když se nic neotevře, zkopírujte text a pošlete ho ručně.

Otevřít v e-mailu