Sanhedrin 18a סנהדרין

Dvě stě sedmdesát sedm.

Ale vždyť se učí v baraitě: Rabi říká: Dvě stě sedmdesát osm! To není obtížné: toto [je podle] rabiho Jehudy, tamto [podle] mudrců.

Naši mistři učili: „Ustanovíš nad nimi velitele nad tisíci, velitele nad sty, velitele nad padesáti a velitele nad desíti“ (Ex 18,21). Velitelů nad tisíci [bylo] šest set, velitelů nad sty šest tisíc, velitelů nad padesáti dvanáct tisíc, velitelů nad desíti šedesát tisíc. Soudců Izraele tedy bylo sedmdesát osm tisíc šest set.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] „Majetkové případy“.

MIŠNA: Velekněz soudí a [jiní] soudí jeho; svědčí a [jiní] svědčí o něm; vykonává chalicu a [jiní] vykonávají chalicu s jeho [ovdovělou] ženou a uzavírají levirátní sňatek s jeho ženou. On však levirátní sňatek neuzavírá, protože má zakázánu vdovu.

Zemře-li mu blízký, nekráčí za márami, nýbrž [když] oni zmizí [z dohledu], on se objeví; [když] se oni objeví, on zmizí. A vychází s nimi až ke vchodu městské brány – slova rabiho Meira.

Rabi Jehuda říká: Nevychází ze svatyně, protože je řečeno: „Ze svatyně nevyjde“ (Lv 21,12).

A když utěšuje jiné, je obyčejem, že všechen lid prochází jeden za druhým a ustanovený [kohen] stojí uprostřed mezi ním a lidem. A když je utěšován jinými, všechen lid mu říká: ‚Jsme tvým smírem,‘ a on jim říká: ‚Buďte požehnáni z nebes.‘ A když mu podávají smuteční jídlo, všechen lid sedí na zemi a on sedí na lavici.

Král nesoudí a [jiní] nesoudí jeho; nesvědčí a [jiní] nesvědčí o něm; nevykonává chalicu a [jiní] nevykonávají chalicu s jeho ženou; neuzavírá levirátní sňatek a [jiní] neuzavírají levirátní sňatek s jeho ženou. Rabi Jehuda říká: Chce-li vykonat chalicu nebo uzavřít levirátní sňatek, budiž mu to připomínáno k dobru. Řekli mu: Neposlouchá se ho.

A nikdo si nebere jeho vdovu. Rabi Jehuda říká: Král si [smí] vzít vdovu po králi, neboť tak shledáváme u Davida, který si vzal vdovu po Šaulovi, jak je řečeno: „Dal jsem ti dům tvého pána a ženy tvého pána do tvé náruče“ (2S 12,8).

GEMARA: „Velekněz soudí“ – to je přece jasné! „Soudí jeho“ – to bylo [třeba] uvést. Ale i to je jasné: kdybychom jeho nesoudili, jak by mohl soudit on? Vždyť je psáno: „Zkoumejte se a zpytujte“ (Sf 2,1), a Reš Lakiš řekl: Napřed naprav sebe, a potom naprav jiné.

Nýbrž protože [tana] chtěl učit, že král nesoudí a [jiní] nesoudí jeho, učil také, že velekněz soudí a [jiní] soudí jeho. A chceš-li, řekni, že nás učí toto, jak se učí v baraitě: Velekněz, který úmyslně zabil člověka, je popraven; [zabil-li] neúmyslně, odchází do vyhnanství; přestupuje příkaz i zákaz; a je jako obyčejný člověk ve všech svých věcech.

„Úmyslně – je popraven“ – to je přece jasné! „Neúmyslně – odchází do vyhnanství“ – to bylo [třeba] uvést.

I to je přece jasné! Bylo to [třeba uvést]; napadlo by mě říci: protože je psáno: „Bude v něm bydlet až do smrti velekněze“ (Nu 35,25), řekl bych, že každý, kdo má nápravu v návratu [domů], ať jde do vyhnanství; [ale] kdo nemá nápravu v návratu, ať do vyhnanství nejde. Neboť jsme se učili v Mišně: