Sanhedrin 52a סנהדרין

co vykládá z tohoto: „Znesvěcuje svého otce“ (Lv 21,9)?

Je mu potřebné k tomu, co se učí [v baraitě]: Rabi Meir říkával: Proč Písmo říká „znesvěcuje svého otce“? [Aby učilo], že jestliže s ním zacházeli jako se svatým, [nyní] s ním zacházejí jako s všedním; [jestliže mu prokazovali] čest, [nyní mu prokazují] potupu; říkají: Proklet, kdo ji zplodil, proklet, kdo ji vychoval, proklet, z jehož beder tato vzešla.

Rav Aši řekl: Podle koho nazýváme [někoho] „bezbožník, syn bezbožníka“, a dokonce i bezbožníka, syna spravedlivého? Podle tohoto tanaity.

„Toto je [postup] přikázání pro kamenované.“ Co [ten] tanaita [měl na mysli], že učí: „Toto je [postup] přikázání pro kamenované“?

Protože [předtím] tanaita učil: „Rozsudek byl vynesen, vyvedou ho, aby ho ukamenovali“, [a] „místo kamenování bylo vysoké dvě výšky člověka“; a protože chce učit [postup] přikázání pro upalované, učí také: „Toto je [postup] přikázání pro kamenované.“

MIŠNA: [Postup] přikázání pro upalované: Zabořili ho do hnoje až po kolena, vložili tvrdý šátek do měkkého a ovinuli mu ho kolem krku. Jeden táhl k sobě a druhý táhl k sobě, až otevřel ústa. A [jiný] zapálil knot a vhodil mu ho do úst; ten sestoupil do jeho útrob a spálil mu vnitřnosti.

Rabi Jehuda říká: I on – kdyby jim zemřel v rukou, nesplnili by na něm přikázání upálení. Ale otevřel mu ústa kleštěmi proti jeho vůli, zapálil knot a vhodil mu ho do úst; ten sestoupil do jeho útrob a spálil mu vnitřnosti.

Rabi Elazar (ben) Cadok řekl: Stalo se, že jedna dcera kohena smilnila, a obložili ji otýpkami vinných ratolestí a spálili ji. Řekli mu: [To bylo] proto, že soud té doby nebyl znalý.

GEMARA: Co je to knot? Rav Matana řekl: Knot z olova.

Odkud to máme? Vyvozuje se to [z výrazu] „upálení“ a „upálení“ u pospolitosti Korachovy: Jako tam [šlo o] spálení duše, zatímco tělo zůstalo zachováno, tak i zde spálení duše, zatímco tělo zůstává zachováno.

Rabi Elazar řekl: Vyvozuje se to [z výrazu] „upálení“ a „upálení“ u synů Aharonových: Jako tam [šlo o] spálení duše, zatímco tělo zůstalo zachováno, tak i zde spálení duše, zatímco tělo zůstává zachováno.

Ten, kdo [to] vyvozuje z pospolitosti Korachovy – odkud to má [že tělo zůstalo]? Neboť je psáno: „Kadidelnice těchto hříšníků [proti] jejich duším“ (Nu 17,3) – že jejich duše byla spálena, zatímco tělo zůstalo zachováno.

A ten druhý? To bylo skutečné spálení. A co [znamená] „[proti] jejich duším“? Že si zasloužili spálení kvůli záležitostem svých duší [tj. svého jídla].

Podle Reš Lakiše, neboť Reš Lakiš řekl: Co [znamená], co je psáno: „S pokryteckými posměvači kvůli koláči skřípali na mne svými zuby“ (Ž 35,16)? Kvůli pochlebování, jímž pochlebovali Korachovi kvůli jídlu, na ně skřípal svými zuby kníže Gehinomu.

A ten, kdo [to] vyvozuje ze synů Aharonových – odkud to má? Neboť je psáno: „A zemřeli před Hospodinem“ (Lv 10,2) – jako [obvyklou] smrtí.

A ten druhý? To bylo skutečné spálení. A co [znamená], co je psáno „a zemřeli“? Že to u nich začalo zevnitř, jako [obvyklá] smrt. Neboť se učí [v baraitě]: Aba Josi ben Dostaj říká: Dvě nitky ohně vyšly ze Svatyně svatých, rozdělily se na čtyři; dvě vnikly do nosu jednoho a dvě do nosu druhého a spálily je.

Ale vždyť je psáno: „A pozřel je“ (Lv 10,2)! – Je, a ne jejich šaty.

Ať se to tedy vyvodí z býků, kteří se spalují: Jako tam [jde o] skutečné spálení, tak i zde skutečné spálení.

Je rozumné, že to měl vyvodit z člověka, neboť [společné rysy jsou]: člověk, hříšník, duše, pigul.

Naopak, měl to vyvodit z býků, kteří se spalují, neboť [společný rys je]: způsobuje způsobilost [a platí] pro budoucí pokolení.

Těch [rysů] je víc.

Ten, kdo [to] vyvozuje z pospolitosti Korachovy – proč to nevyvozuje ze synů Aharonových? To bylo skutečné spálení. – A ať se to z toho vyvodí [podle druhého názoru, že tělo zůstalo zachováno]!

Rav Nachman řekl jménem Raby bar Avuhy: Písmo říká: „Miluj svého bližního jako sebe“ (Lv 19,18) – vyber mu krásnou smrt.

A když je tu [výrok] Rava Nachmana, proč je potřebná gezera šava?

Nebýt gezery šavy, řekl bych, že spálení duše, zatímco tělo zůstává zachováno, není vůbec spálením; a kvůli [verši] „miluj svého bližního jako sebe“ by mu přidali [více] otýpek vinných ratolestí, aby rychle shořel – proto nás to učí.

A již se stalo, že Moše a Aharon šli po cestě a Nadav a Avihu šli za nimi a celý Izrael za nimi. Nadav řekl Avihuovi: Kdy zemřou tito dva starci, abychom já a ty vedli pokolení? Svatý, budiž požehnán, jim řekl: Uvidíme, kdo koho pohřbí. Rav Papa řekl: To je to, co lidé říkají: Mnoho starých velbloudů nese kůže mladých.

Rabi (Eliezer) řekl: