Sanhedrin 82b סנהדרין

opíraje se o svou hůl. A když dorazil ke kmeni Šimonovu, řekl: Kde jsme shledali, že kmen Levi je větší než [kmen] Šimonův? Řekli: Nechte ho, i on jde vykonat svou potřebu. [Když] vešel, řekli: [I] zdrženliví tu věc dovolili.

Rabi Jochanan řekl: Šest zázraků se stalo Pinchasovi: jeden, že Zimri měl odstoupit, a neodstoupil; jeden, že měl promluvit, a nepromluvil; jeden, že zasáhl mužství muže a ženství ženy; jeden, že nesklouzli z kopí; jeden, že přišel anděl a nadzvedl nadpraží; a jeden, že přišel anděl a hubil lid.

Přišel a mrštil jimi před Všudypřítomným. Řekl před Ním: Pane světa, kvůli těmto má padnout dvacet čtyři tisíce z Izraele? Neboť je řečeno: „A těch, kdo zemřeli ranou, bylo dvacet čtyři tisíce“ (Nu 25,9). A to je to, co je psáno: „Povstal Pinchas a vykonal soud“ (Ž 106,30).

Rabi Elazar řekl: Není řečeno „a modlil se“ (vajitpalel), nýbrž „a soudil“ (vajefalel) – učí to, že jakoby vedl spor se svým Stvořitelem. Andělé služby ho chtěli odstrčit. [Bůh] jim řekl: Nechte ho, je horlivec, syn horlivce, odvracející hněv, syn odvracejícího hněv.

Kmeny ho začaly hanět: Viděli jste toho syna Putiho, jehož otec matky vykrmoval telata pro modloslužbu, a [on] zabil knížete kmene z Izraele? Přišlo Písmo a uvedlo jeho rodokmen: „Pinchas, syn Elazara, syna Árona kohena“ (Nu 25,11).

Svatý, budiž požehnán, řekl Mojžíšovi: Pozdrav ho jako první pokojem, neboť je řečeno: „Proto řekni: Hle, dávám mu svou smlouvu pokoje“ (Nu 25,12). A toto smíření si zaslouží, aby smiřovalo až navěky.

Rav Nachman řekl, že Rav řekl: Co znamená, co je psáno: „Ten s pevnými bedry, nebo kozel, a král, s nímž je Bůh“ (Př 30,31)? Čtyři sta dvacet čtyřikrát souložil ten ničema onoho dne, a Pinchas na něho čekal, až mu ochabne síla; a on nevěděl, že Král – Bůh je s ním.

V baraitě se učilo: šedesátkrát, až se stal jako zkažené vejce, a ona byla jako záhon plný vody. Rav Kahana řekl: A její klín [měl rozlohu] bejt sea. Rav Josef učil: Její lůno [mělo] loket.

Rav Šešet řekl: Nejmenovala se Kozbi, nýbrž jmenovala se Švilnaj, dcera Curova. A proč se jmenovala Kozbi? Protože zklamala (kizva) svého otce. Jiný výklad: Kozbi – protože řekla svému otci: „Kos bi“ – „Podmaň mi tento lid.“

A to je to, co lidé říkají: Co hledá Švilnaj mezi rákosím a vrbami? Co hledá Švilnaj mezi slupkami rákosu? [Jde ve stopách] své matky.

Rabi Jochanan řekl: Měl pět jmen: Zimri, syn Saluův, Šaul, syn Kenaanky, a Šlumiel, syn Curišadajův. Zimri – protože se stal jako zkažené vejce; syn Saluův – protože vynesl na povrch hříchy své rodiny; Šaul – protože se propůjčil k přestupku; syn Kenaanky – protože jednal jako Kenaan. A jak se [skutečně] jmenoval? Šlumiel, syn Curišadajův, bylo jeho jméno.

„Kohen, který sloužil v nečistotě“: Rav Acha bar Huna se zeptal Rav Šešeta: Je kohen, který sloužil v nečistotě, hoden smrti z rukou nebes, nebo není hoden smrti z rukou nebes?

Odpověděl mu: Učili jste se to: Kohena, který sloužil v nečistotě, jeho bratři kohanim nepřivádějí k soudu, nýbrž mladí kohanim ho vyvedou ven z nádvoří a rozbijí mu lebku polenty. A napadlo-li by tě, že je hoden [smrti] z rukou nebes, ať ho nechají, aby zemřel z rukou nebes. Spíše tedy není hoden?

Copak existuje něco, od čeho ho Milosrdný osvobodil, a my vstaneme a zabijeme ho? – A ne? Vždyť jsme se učili: Kdo byl zbičován a [přestupek] zopakoval, soud ho uzavře do kobky – Milosrdný ho osvobodil a my ho zabíjíme! – Vždyť rabi Jirmeja řekl, že Reš Lakiš řekl: Zabýváme se bičováním za [přestupky trestané] vyhlazením, kdy je člověk hoden smrti.

A [co] ten, kdo ukradne „kasvu“? – Vždyť Rav Jehuda řekl: Zabýváme se bohoslužebnou nádobou, a je to naznačeno: „Ať nevcházejí, aby se dívali, když se zahaluje svaté, aby nezemřeli“ (Nu 4,20).

A [co] ten, kdo zlořečí skrze „kosem“? – Vždyť Rav Josef učil: „Ať kosem bije svého kosema“ – což vypadá jako zlořečení Jménu.

A [co] ten, kdo souloží s pohankou? – Vždyť to Rav Kahanovi předčítali ve snu a Rav si vzpomněl na své učení.

Namítl mu: Kdo lije [olej], kdo míchá, kdo láme [obětní dar], kdo solí, kdo provádí pohyb sem a tam, kdo přináší [k oltáři], kdo prostírá stůl, kdo upravuje lampy, kdo odebírá hrst a kdo zachycuje krev venku – je osvobozen,

a nejsou za ně vinni