Sanhedrin 84b סנהדרין

MIŠNA: Tito jsou uškrcováni: kdo udeří svého otce nebo svou matku, kdo unese člověka z Izraele, vzpurný starší [jednající] proti rozhodnutí soudu, falešný prorok, kdo prorokuje ve jménu modly, kdo souloží s vdanou ženou, svědci usvědčení ze lži [ve věci] dcery kohena, a ten, kdo s ní souložil.

GEMARA: Kdo udeří svého otce nebo svou matku – odkud to víme? Neboť je psáno: „Kdo udeří svého otce nebo svou matku, musí být usmrcen“ (Ex 21,15); a každá smrt, uvedená v Tóře bez upřesnění, není nic jiného než uškrcení.

Řekni [však]: [je vinen jen], když ho zabije? – Napadlo by tě, že zabije [cizího] člověka [a je potrestán] mečem, a svého otce [jen] uškrcením?

To je v pořádku podle toho, kdo říká, že uškrcení je lehčí; ale podle toho, kdo říká, že uškrcení je přísnější, co se dá říci?

Spíše z toho, že je psáno: „Kdo udeří člověka, a ten zemře, musí být usmrcen“ (Ex 21,12), a je psáno: „Nebo ho v nepřátelství udeří rukou a ten zemře“ (Nu 35,21), vyplývá, že všude, kde je [psáno] „udeření“ bez upřesnění, nejde o usmrcení.

A bylo třeba napsat „kdo udeří člověka“ a bylo třeba napsat „kdo udeří jakoukoli duši“. Neboť kdyby Milosrdný napsal [jen] „kdo udeří člověka, a ten zemře“, řekl bych: muže, který je povinen přikázáními, ano, nezletilého ne; [proto] Milosrdný napsal „kdo udeří jakoukoli duši“. A kdyby Milosrdný napsal [jen] „kdo udeří jakoukoli duši“, řekl bych: i nedonošené dítě, i [dítě narozené v] osmém měsíci; [obojí] je tedy potřeba.

A řekni [že je vinen], i když mu nezpůsobil zranění! Proč jsme se [tedy] učili: Kdo udeří svého otce nebo svou matku, není vinen, dokud jim nezpůsobí zranění?

Písmo říká: „Kdo udeří člověka a kdo udeří zvíře“ (Lv 24,21) – jako ten, kdo udeří zvíře, [je vinen], teprve když mu způsobí zranění, neboť je u něho psáno „duše“, tak i ten, kdo udeří člověka – teprve když způsobí zranění.

Rav Jirmeja namítl: Je-li tomu tak, [když zvíře] oslabil [prací při nošení] kamenů, také by nebyl vinen? – Spíše: nepotřebujeme-li to pro duši zvířete, neboť i když ho oslabil kameny, je vinen, vztáhni to na duši člověka.

Nač je tedy potřebné srovnání? K tomu, co se učilo ve škole Chizkijově.

To je v pořádku podle toho, kdo zastává [učení] školy Chizkijovy; ale podle toho, kdo nezastává [učení] školy Chizkijovy, nač je potřebné srovnání?

Jako ten, kdo udeří zvíře za účelem léčení, je osvobozen, tak i ten, kdo udeří člověka za účelem léčení, je osvobozen.

Neboť byla položena otázka: Smí syn pustit krev svému otci? Rav Matana řekl: „Miluj svého bližního jako sebe“ (Lv 19,18). Rav Dimi bar Chinena řekl: „Kdo udeří člověka a kdo udeří zvíře“ – jako ten, kdo udeří zvíře za účelem léčení, je osvobozen, tak i ten, kdo udeří člověka za účelem léčení, je osvobozen.

Rav nedovolil svému synovi, aby mu vytáhl třísku. Mar, syn Raviny, nedovolil svému synovi, aby mu propíchl puchýř, aby snad nezranil a nebyl by to neúmyslný přestupek zákazu.

Je-li tomu tak, pak i jiný [to nesmí]! – U jiného je to neúmyslný přestupek zákazu, u jeho syna je to neúmyslný [přestupek trestaný] uškrcením.

A [co] to, co jsme se učili: Ruční jehlou [smí se v Šabat] vytáhnout trn – ať se obáváme, že snad zraní, a byl by to neúmyslný [přestupek trestaný] ukamenováním!

Tam [jde o] toho, kdo kazí.

To je v pořádku podle toho, kdo říká, že ten, kdo kazí, je osvobozen; ale podle toho, kdo říká, [že je] vinen, co se dá říci?

Od koho jsi slyšel, že ten, kdo kazí zraněním, je vinen? To je rabi Šimon.