Sanhedrin 85b סנהדרין

– Je to stejné jako po [otcově] smrti.

Jak to tedy dopadlo? Raba bar Rav Huna řekl, a tak se také učilo ve škole rabiho Jišmaela: Pro nic se syn nestává zmocněncem, aby udeřil nebo proklel svého otce, kromě [případu] svůdce [k modloslužbě], neboť Tóra řekla: „Nebudeš ho šetřit a nebudeš ho krýt“ (Dt 13,9).

MIŠNA: Kdo udeří svého otce nebo svou matku, není vinen, dokud jim nezpůsobí zranění. Tato přísnost platí u toho, kdo zlořečí, oproti tomu, kdo udeří: kdo zlořečí po [jejich] smrti, je vinen, kdo udeří po smrti, je osvobozen.

GEMARA: Učili naši mistři: „Svému otci a své matce zlořečil“ (Lv 20,9) – [i] po smrti. Neboť by se dalo [usuzovat]: protože je vinen ten, kdo udeří, a je vinen ten, kdo zlořečí – jako ten, kdo udeří, je vinen jen za [jejich] života, tak i ten, kdo zlořečí, je vinen jen za [jejich] života.

A dále úsudek od lehčího k těžšímu: Jestliže u toho, kdo udeří, u něhož [Písmo] postavilo [toho, kdo nejedná] „jako tvůj lid“, na roveň [tomu, kdo jedná] „jako tvůj lid“, nečiní vinným po smrti, pak u toho, kdo zlořečí, u něhož nepostavilo [toho, kdo nejedná] „jako tvůj lid“, na roveň [tomu, kdo jedná] „jako tvůj lid“, není snad logické, že nečiní vinným po smrti?

Učí se: „Svému otci a své matce zlořečil“ – [i] po smrti.

To je v pořádku podle rabiho Jonatana, pro něhož je verš „svému otci a své matce“ nadbytečný; ale podle rabiho Jošiji, co se dá říci?

Neboť se učí: „Muž, muž“ (Lv 20,2) – co učí [opakování] „muž, muž“? Zahrnuje dceru, tumtuma a androgyna. „Který zlořečí svému otci a své matce“ – mám jen [případ, kdy zlořečí] otci i matce; odkud [víme o případu, kdy zlořečí] otci bez matky, matce bez otce? Učí se: „Svému otci a své matce zlořečil“ – svému otci zlořečil, své matce zlořečil; slova rabiho Jošiji.

Rabi Jonatan říká: Znamená to oba společně a znamená to i každého zvlášť, dokud ti Písmo výslovně neřekne „spolu“.

Odkud to [rabi Jošija] ví? Vyplývá mu to z: „A kdo zlořečí svému otci a své matce, musí být usmrcen“ (Ex 21,17).

A druhý [rabi Jonatan]? Toho [verše] je třeba k zahrnutí dcery, tumtuma a androgyna.

Ať mu to vyplývá z „muž, muž“! – Tóra mluvila jazykem lidí.

Ať se tedy [v mišně] učí: Tato přísnost platí u toho, kdo udeří, oproti tomu, kdo zlořečí: u toho, kdo udeří, [Písmo] postavilo [toho, kdo nejedná] „jako tvůj lid“, na roveň [tomu, kdo jedná] „jako tvůj lid“, což u toho, kdo zlořečí, neplatí! – Domnívá se, že úder srovnáváme se zlořečením.

Řekněme, že tito tanaité [se liší] jako tamti tanaité: neboť jedna [baraita] učí: Kutejce ti je zakázáno udeřit, ale není ti zakázáno ho proklít; a jiná učí: Není ti zakázáno ani ho proklít, ani ho udeřit.

Domnívali se, že všichni [soudí, že] Kutejci jsou praví proselyté. Což se tedy neliší v tom, že jeden se domnívá, že srovnáváme úder se zlořečením, a druhý se domnívá, že nesrovnáváme úder se zlořečením?

Nikoli, všichni [soudí, že] nesrovnáváme úder se zlořečením, a zde se liší v tom, že jeden se domnívá, že Kutejci jsou praví proselyté, a druhý se domnívá, že Kutejci jsou proselyté [ze strachu před] lvy.

Je-li tomu tak, [jak vysvětlit] to, co se k tomu učí: „A jejich býk je jako [býk] Izraelity“? Spíše z toho vyplývá, že se liší ve srovnání. To z toho vyplývá.

MIŠNA: Kdo unese člověka z Izraele, není vinen, dokud ho nepřivede do svého vlastnictví. Rabi Jehuda říká: Dokud ho nepřivede do svého vlastnictví a nepoužije ho, neboť je řečeno: „A jedná s ním jako s otrokem a prodá ho“ (Dt 24,7). Kdo unese svého syna – rabi Jišmael, syn rabiho Jochanana ben Beroky, ho činí vinným, ale mudrci ho osvobozují. Unesl toho, kdo je napůl otrok a napůl svobodný – rabi Jehuda ho činí vinným, ale mudrci ho osvobozují.

GEMARA: A první tanaita nevyžaduje použití [uneseného]? Rav Acha, syn Ravy, řekl: Rozdíl mezi nimi je v použití v hodnotě menší než peruta.

Rabi Jirmeja se ptal: Unesl ho a prodal spícího – jak to je? Prodal ženu kvůli jejímu plodu – jak to je? Je to způsob použití, nebo to není způsob použití?

Ať to vyplývá z toho, že tu vůbec žádné použití není! – Nikoli, je to nutné [pro případ] spícího, o kterého se opřel, [a] ženy, kterou postavil před sebe [na ochranu] proti větru: je to způsob použití, nebo to není způsob použití? Jak to je? Zůstává to nerozhodnuto.

Učili naši mistři: „Bude-li přistižen muž, jak unáší duši ze svých bratrů“ (Dt 24,7) – mám jen muže, který unesl; odkud [víme o] ženě? Učí se: „A kdo unese muže“ (Ex 21,16).

Mám jen muže, který unesl, ať ženu, ať muže, a ženu, která unesla muže; ženu, která unesla ženu – odkud? Učí se: „Ten únosce zemře“ (Dt 24,7) – v každém případě.

Učí se v jiné [baraitě]: „Bude-li přistižen muž, jak unáší duši ze svých bratrů“ – ať ten, kdo unese muže, ať ten, kdo unese ženu, ať proselytu, ať propuštěného otroka, ať nezletilého – je vinen. Unesl ho a neprodal, [nebo] prodal ho, ale [unesený] je stále v jeho vlastnictví – je osvobozen. Prodal ho jeho otci nebo jeho bratrovi nebo někomu z příbuzných – je vinen. Kdo unese otroky, je osvobozen.