„Když byla hrst obětována, zbytky se jedí“ – odkud to víme? Neboť je psáno: „A kohen spálí její připomínkovou část…“ (Lv 2,2), a je psáno: „A zbytek moučné oběti připadne Aharonovi a jeho synům“ (Lv 2,3).
קרב הקומץ שיריה נאכלין מנלן דכתיב (ויקרא ב, ב) והקטיר הכהן את אזכרתה וגו' וכתיב (ויקרא ב, ג) והנותרת מן המנחה לאהרן ולבניו
„Když byla hrst obětována“ – podle jednoho, jak to zastává, a podle druhého, jak to zastává. Neboť bylo řečeno: Od kdy hrst dovoluje jíst zbytky? Rabi Chanina řekl: Jakmile se jí zmocní oheň. Rabi Jochanan řekl: Jakmile oheň zachvátí její větší část.
קרב הקומץ למר כדאית ליה ולמר כדאית ליה דאיתמר הקומץ מאימתי מתיר שיריים באכילה רבי חנינא אמר משתשלוט בו האור רבי יוחנן אמר משתיצת האור ברובו
„A kohanim smějí do ní přidat víno, olej a med“ – z jakého důvodu? Praví Písmo: „Jako podíl (lemošcha)“ (Nu 18,8) – k vyznačení velikosti, tak jak jedí králové.
ורשאין הכהנים ליתן לתוכו יין ושמן ודבש מאי טעמא אמר קרא למשחה לגדולה כדרך שהמלכים אוכלין
„A zakázáno jim je jen [připravit ji jako] kvašené“ – jak je psáno: „Nebude pečena kvašená, jejich podíl“ (Lv 6,10). Řekl rabi Šimon ben Lakiš: Ani jejich podíl nebude pečen kvašený.
ואין אסורין אלא מלחמץ דכתיב (ויקרא ו, י) לא תאפה חמץ חלקם א"ר שמעון בן לקיש אפילו חלקם לא תאפה חמץ
„Všechny moučné oběti…“ atd. A všechny moučné oběti vyžadují olej a kadidlo? Vždyť je tu moučná oběť hříšníka, o níž Milosrdný řekl: „Nepoloží na ni olej a nedá na ni kadidlo“ (Lv 5,11)!
כל המנחות כו' וכל המנחות טעונות שמן ולבונה והאיכא מנחת חוטא דרחמנא אמר (ויקרא ה, יא) לא ישים עליה שמן ולא יתן עליה לבונה
Takto to říká: Všechny moučné oběti vyžadují olej a kadidlo a pocházejí z pšenice a přicházejí jako jemná mouka. Moučná oběť hříšníka, přestože nevyžaduje olej a kadidlo, pochází z pšenice a přichází jako jemná mouka. Moučná oběť omeru, přestože pochází z ječmene, vyžaduje olej a kadidlo a přichází jako drť. A tato nevyžaduje ani olej, ani kadidlo, pochází z ječmene a přichází jako [hrubá] mouka.
הכי קאמר כל המנחות טעונות שמן ולבונה ובאות מן החיטין ובאות סלת מנחת חוטא אף על פי שאינה טעונה שמן ולבונה באה מן החטין ובאה סלת מנחת העומר אע"פ שהיא באה מן השעורין טעונה שמן ולבונה ובאה גרש וזו אינה טעונה לא שמן ולא לבונה ובאה מן השעורין ובאה קמח
Učí se: Řekl rabi Šimon: Podle práva by moučná oběť hříšníka měla vyžadovat olej a kadidlo, aby hříšník nebyl zvýhodněn. A proč je nevyžaduje? Aby jeho oběť nebyla zkrášlená.
תניא אמר ר"ש בדין הוא שתהא מנחת חוטא טעונה שמן ולבונה שלא יהא חוטא נשכר ומפני מה אינה טעונה שלא יהא קרבנו מהודר
A podle práva by oběť za hřích [za požití] tuku měla vyžadovat úlitby, aby hříšník nebyl zvýhodněn. A proč je nevyžaduje? Aby jeho oběť nebyla zkrášlená.
ובדין הוא שתהא חטאת חלב טעונה נסכים שלא יהא חוטא נשכר ומפני מה אינה טעונה שלא יהא קרבנו מהודר
Avšak oběť za hřích a oběť za vinu malomocného vyžadují úlitby, protože nepřicházejí kvůli hříchu. Je tomu tak? Vždyť řekl rabi Šmuel bar Nachmani, řekl rabi Jonatan: Kvůli sedmi věcem přicházejí rány [malomocenství] atd.! Tam mu bylo odpuštěno [již] jeho ranami; když přináší oběť, přináší ji, aby mu bylo dovoleno [jíst] svaté věci.
אבל חטאתו של מצורע ואשמו טעונין נסכים לפי שאין באין על חטא איני והאמר רבי שמואל בר נחמני אמר רבי יונתן על שבעה דברים נגעים באין וכו' התם מנגעיה הוא דאיכפר ליה כי מייתי קרבן לאשתרויי בקדשים הוא דקא מייתי
Jestliže tak, pak oběť za hřích nazíra by měla vyžadovat úlitby, protože nepřichází kvůli hříchu! On zastává názor rabiho Elazara ha-Kapara, který řekl: I nazír je hříšník.
אלא מעתה חטאת נזיר תהא טעונה נסכים לפי שאינה באה על חטא סבר לה כרבי אלעזר הקפר דאמר נזיר נמי חוטא הוא
„Raban Gamliel říká: Jako…“ atd. Učí se: Řekl jim Raban Gamliel, mudrcům: Písaři, nechte mě, a vyložím to jako svazek [jasného výkladu].
רבן גמליאל אומר כשם כו' תניא אמר להן רבן גמליאל לחכמים סופרים הניחו לי ואדרשנה כמין חומר
Originál: Sotah 15a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.