Sota 32b סוטה

a přenocovali na svém místě.

GEMARA: Odkud máme [to o] oddílu o sotě? Neboť je psáno: „A kohen řekne ženě“ (Nu 5,21) – v jakémkoli jazyce, v němž [to] říká.

Naši mistři učili: Sdělují jí v jakémkoli jazyce, jemuž rozumí, proč pije a v čem pije, proč se poskvrnila a jakým způsobem se poskvrnila.

Proč pije? Kvůli varování a odloučení. A v čem pije? V hliněné misce.

Proč se poskvrnila? Kvůli lehkovážnosti a nezralosti. A jakým způsobem se poskvrnila? Neúmyslně nebo úmyslně, vynuceně nebo dobrovolně. A proč to všechno? Aby se nešířila pomluva o hořké vodě.

Odkud máme [to o] vyznání desátku? Neboť je psáno: „A řekneš před Hospodinem, svým Bohem: Odstranil jsem svaté z domu“ (Dt 26,13) – a odvozuje se „řekneš“ od sota: v jakémkoli jazyce, v němž [to] říká.

Řekl Rav Zevid Abajemu: Ať se odvozuje „řekneš“ od levitů: jako tam ve svatém jazyce, tak i zde ve svatém jazyce!

Odvozuje se pouhé „řekne“ od pouhého „řekne“, a neodvozuje se pouhé „řekne“ od „promluví a řekne“.

Bylo učeno: Rabi Šimon bar Jochaj říká: Člověk říká svou chválu tichým hlasem a svou hanbu hlasitě.

Svou chválu tichým hlasem – z vyznání desátku; svou hanbu hlasitě – z přednesu při prvotinách.

A svou hanbu hlasitě? Vždyť rabi Jochanan řekl ve jménu rabiho Šimona ben Jochaje: Proč ustanovili, [aby se] Tefila [říkala] šeptem? Aby nezahanbili přestupníky; neboť Písmo nerozlišilo místo [porážení] mezi obětí za hřích a zápalnou obětí.

Neříkej „svou hanbu“, ale řekni „své trápení“. Jak bylo učeno: „A bude volat: Nečistý, nečistý!“ (Lv 13,45) – musí oznámit své trápení veřejnosti, aby veřejnost za něj prosila o milosrdenství. A každý, koho něco postihlo, musí to oznámit veřejnosti, aby veřejnost za něj prosila o milosrdenství.

K věci samé: Řekl rabi Jochanan ve jménu rabiho Šimona ben Jochaje: Proč ustanovili, [aby se] Tefila [říkala] šeptem? Aby nezahanbili přestupníky; neboť Písmo nerozlišilo místo [porážení] mezi obětí za hřích a zápalnou obětí.

A ne? Vždyť je tu krev: krev oběti za hřích [se kropí] nahoře a krev zápalné oběti dole! Tam to ví [jen] kohen.

Ale je tu [rozdíl], že oběť za hřích je samice a zápalná oběť samec! Tam je to zakryto ocasem.

To je dobré u ovce; co lze říci u kozy? Tam se zahanbuje sám, neboť měl přinést ovci, a přináší kozu.

[A] oběť za hřích za modloslužbu, kde to nejde jinak než s kozou – co lze říci? Tam ať se zahanbí, aby mu bylo odpuštěno.

Odkud máme [to o] recitaci Šema? Neboť je psáno: „Slyš, Izraeli“ (Dt 6,4) – v jakémkoli jazyce, jemuž rozumíš.

Naši mistři učili: Recitace Šema [se říká] tak, jak je napsána. To jsou slova Rabiho. A mudrci říkají: V jakémkoli jazyce.

Jaký je důvod Rabiho? Verš říká: „A budou“ (Dt 6,6) – ať jsou tak, jak jsou.

A [důvod] mudrců? Verš říká: „Slyš“ – v jakémkoli jazyce, jemuž rozumíš.

A u mudrců – vždyť je přece psáno „a budou“! To [je potřeba k tomu], aby ji nečetl v obráceném pořadí.

A odkud má Rabi, že ji nesmí číst v obráceném pořadí? Vyvozuje to z [rozdílu mezi] „slova“ a „tato slova“. A mudrcům „slova“ a „tato slova“ nic neříká.

A u Rabiho – vždyť je přece psáno „slyš“! To potřebuje k tomu, aby [člověk] dal svým uším slyšet, co vypouští ze svých úst. A mudrci zastávají [názor] toho, kdo říká: Kdo recitoval Šema, a nedal [to] slyšet svému uchu, splnil [povinnost].

Řekněme, že se Rabi domnívá,