Sota 34a סוטה

A jakmile se nohy kohanim ponořily do vody, voda se vrátila nazpět, jak je řečeno: „A když nosiči schrány došli k Jordánu“ atd. „zastavila se voda tekoucí shora a postavila se jako jedna hráz“ (Joz 3,15–16). A jak vysoko [stála] voda? Dvanáct mil na dvanáct mil, naproti táboru Izraele. To jsou slova rabi Jehudy.

Řekl mu rabi Elazar, syn rabiho Šimona: Podle tvých slov – kdo je rychlejší, člověk, nebo voda? Musíš říci, že voda je rychlejší. Pak by voda přišla a strhla je!

Nýbrž to učí, že se voda hromadila a stoupala vrstva na vrstvu, víc než tři sta mil, až ji viděli všichni králové Východu i Západu, jak je řečeno: „A když všichni králové Emorejců za Jordánem na západě a všichni králové Kenaanců u moře uslyšeli, že Hospodin vysušil vody Jordánu před syny Izraele, dokud nepřešli, rozplynulo se jejich srdce a nebylo v nich už ducha před syny Izraele“ (Joz 5,1).

A také nevěstka Rachav řekla Jozuovým poslům: „Neboť jsme slyšeli, jak Hospodin vysušil vody Rákosového moře“ atd. (Joz 2,10), a je psáno: „Uslyšeli jsme to a rozplynulo se naše srdce a nepovstal už“ atd. (Joz 2,11).

Když byli ještě v Jordánu, řekl jim Jozue: Vězte, pod jakou podmínkou přecházíte Jordán: pod podmínkou, že vyženete obyvatele země před sebou, jak je řečeno: „A vyženete všechny obyvatele země před sebou“ atd. (Nu 33,52). Uděláte-li tak, dobře; a ne-li, přijde voda a strhne „vás“. Co [znamená] „vás“ [otchem]? Mne i vás [oti ve-etchem].

Když byli ještě v Jordánu, řekl jim Jozue: „Zvedněte si každý jeden kámen na rameno podle počtu kmenů Izraele“ atd. (Joz 4,5), a je psáno: „Aby to bylo znamením mezi vámi; až se vás zítra zeptají vaši synové: Co jsou vám tyto kameny?“ atd. (Joz 4,6) – znamení pro syny, že otcové přešli Jordán.

Když byli ještě v Jordánu, řekl jim Jozue: „Vezměte si odtud, ze středu Jordánu, z místa, kde pevně stály nohy kohanim, dvanáct kamenů, přeneste je s sebou a položte je v nocležišti, kde budete tuto noc nocovat“ atd. (Joz 4,3). Mohl bych myslet, že v každém nocležišti; proto Písmo říká: „kde budete tuto noc nocovat“.

Řekl rabi Jehuda: Aba Chalafta, rabi Eliezer ben Matja a Chananja ben Chachinaj stáli u těch kamenů a odhadli je: každý z nich vážil asi čtyřicet sea. A máme podání, že náklad, který člověk zvedne na rameno, je třetina nákladu, [který unese, když mu ho naloží druzí].

Odtud vypočítáš [váhu] hroznu, jak je řečeno: „A nesli ho na tyči ve dvou“ (Nu 13,23). Ze samotného „na tyči“ bych nevěděl, že ve dvou? Proč tedy Písmo říká „ve dvou“? Na dvou tyčích.

Řekl rabi Jicchak: Nosítko, a nosítko nosítka. Jak to? Osm [mužů] neslo hrozen, jeden nesl granátové jablko a jeden nesl fík. Jozue a Kalev nenesli nic. Chceš-li, řekni: protože byli významní; a chceš-li, řekni: protože nebyli součástí toho úmyslu.

Rabi Ami a rabi Jicchak Nafcha se o tom přou. Jeden říká: Podle slov rabi Jehudy