Sota 7b סוטה

náhrdelníky, náušnice a prsteny, sejmou je z ní, aby ji zohyzdili. Potom přinese egyptský provaz a přiváže jej nad jejími ňadry.

A každý, kdo chce přihlížet, přijde přihlížet, kromě jejích otroků a otrokyň, protože se vůči nim cítí nadřazená. A všechny ženy smějí na ni hledět, jak je řečeno: „A všechny ženy budou poučeny a nebudou jednat podle vaší necudnosti“ (Ez 23,48).

GEMARA: Odkud to [víme, že k Velkému soudu]? Řekl rabi Chija bar Gamda, řekl rabi Josi bar Chanina: Odvozuje se to [analogií] „zákon“ – „zákon“. Zde je psáno: „A kněz s ní vykoná celý tento zákon“ (Nu 5,30), a tam je psáno: „Podle zákona, kterému tě budou učit“ (Dt 17,11). Jako tam [jde o soud] sedmdesáti jednoho, tak i zde [o soud] sedmdesáti jednoho.

„A zastrašovali ji atd.“ – Postavili proti tomu [baraitu]: Tak jako ji zastrašují, aby nepila, tak ji zastrašují, aby pila. Říkají jí: Má dcero, je-li ti věc jasná, že jsi čistá, stůj si za svou pravdou a pij, neboť hořká voda se podobá jen suchému léku položenému na živé maso: je-li tam rána, proniká a vniká dovnitř; není-li tam rána, ničím neúčinkuje.

Není to těžké: zde [jde o dobu] dříve, než byl svitek smazán; tam poté, co byl svitek smazán.

„A vypráví před ní atd.“ – Učili naši mistři: Vypráví před ní vyprávění (agada) a příhody, které se staly, [zapsané] v dávných Spisech, jako např.: „Co mudrci zvěstují a nezatajili, [co mají] od svých otců“ (Jb 15,18).

Juda se přiznal a nestyděl se – jaký byl jeho konec? Zdědil život budoucího světa. Ruben se přiznal a nestyděl se – jaký byl jeho konec? Zdědil život budoucího světa. A jaká byla jejich odměna? Jaká byla jejich odměna – [to je] tak, jak jsme řekli! Ale jaká byla jejich odměna na tomto světě? „Jim samotným byla dána země a cizinec neprošel jejich středem“ (Jb 15,19).

U Judy jsme jistě nalezli, že se přiznal, neboť je psáno: „I poznal to Juda a řekl: Ona je spravedlivější než já“ (Gn 38,26). Ale odkud víme, že se přiznal Ruben?

Neboť řekl rabi Šmuel bar Nachmani, řekl rabi Jochanan: Co je psáno: „Ať žije Ruben a nezemře“ (Dt 33,6), „a toto pro Judu“ (Dt 33,7)?

Po všechna ta léta, co byli Izraelité na poušti, se Judovy kosti převalovaly v rakvi, až povstal Mojžíš a prosil za něj o milosrdenství. Řekl před Ním: Pane světa, kdo přiměl Rubena, aby se přiznal? Juda! „A toto pro Judu.“

Ihned: „Slyš, Hospodine, hlas Judův“ (Dt 33,7) – jeho údy se vrátily na své místo. Ale nepouštěli ho do nebeské akademie – „a přiveď ho k jeho lidu“ (Dt 33,7). Nedovedl však vést rozpravu s mudrci o učení – „jeho ruce mu postačí“ (Dt 33,7). Nedařilo se mu vyvodit učení v souladu s halachou – „a buď mu pomocí proti jeho protivníkům“ (Dt 33,7).

U Judy je jasné, proč se přiznal – aby nebyla upálena Tamar. Ale proč se musel přiznat Ruben? Vždyť řekl Rav Šešet: Drzý je v mých očích, kdo podrobně vypočítává své hříchy! – Aby nebyli podezříváni jeho bratři.

„Řekne-li: Jsem nečistá atd.“ – Vyvoď z toho, že se píše potvrzení o splacení [ketuby]?

Řekl Abaje: Uč [místo „vydá potvrzení“]: „roztrhne [ketubu]“. Řekl mu Rava: Vždyť se učí „vydá potvrzení“! Řekl tedy Rava: Jedná se o místo, kde se ketuba nepíše.

„A řekne-li: Jsem čistá, přivedou ji k východní bráně.“ – Přivedou ji?