Taanit 10a תענית

stvoření světa.

Učili naši mistři: Země Izraele byla stvořena nejprve a celý svět byl stvořen až potom, jak je řečeno: „Dokud ještě neučinil zemi a pole“ (Př 8,26). Zemi Izraele napájí Svatý, budiž požehnán, sám a celý svět skrze posla, jak je řečeno: „Dává déšť na tvář země a posílá vody na tvář polí“ (Jb 5,10).

Země Izraele pije dešťovou vodu a celý svět ze zbytků, jak je řečeno: „Dává déšť na tvář země atd.“ Země Izraele pije nejprve a celý svět až potom, jak je řečeno: „Dává déšť na tvář země atd.“ Podobá se to člověku, který připravuje sýr: bere jedlé a nechává odpad.

Mistr řekl: Jsou oslazovány v mracích. Odkud to má? Neboť řekl rabi Jicchak bar Josef, že řekl rabi Jochanan: Je psáno „temnota [cheškat] vod, husté mraky“ (Ž 18,12), a je psáno „cezení [chašrat] vod, husté mraky“ (2S 22,12).

Vezmi kaf, polož ho vedle reš a čti v tom „chakšrat“ [čisté, upravené vody].

A rabi Jehošua – co vykládá z těchto veršů? Zastává názor, který řekl Rav Dimi, když přišel [ze země Izraele]: Na Západě říkají: Jsou-li mraky světlé, je v nich málo vody; jsou-li mraky temné, je v nich mnoho vody.

Podle koho jde to, co se učí: Horní vody visí na [Božím] slovu a jejich plodem je dešťová voda, jak je řečeno: „Plodem tvých děl se sytí země“ (Ž 104,13)? Podle koho? Podle rabi Jehošuy. A rabi Eliezer? To je psáno o díle rukou Svatého, budiž požehnán.

Řekl rabi Jehošua ben Levi: Celý svět pije ze zbytků zahrady Eden, jak je řečeno: „A z Edenu vychází řeka atd.“ (Gn 2,10). Učí se: Ze zbytků [pole o výměře] bet kor se napojí [pole o výměře] tarkav.

Učili naši mistři: Země Egyptská má čtyři sta parsa na čtyři sta parsa a je jednou šedesátinou Kuše; Kuš je jednou šedesátinou světa; svět je jednou šedesátinou zahrady; zahrada je jednou šedesátinou Edenu; Eden je jednou šedesátinou gehinomu. Ukazuje se, že celý svět je pro gehinom jako poklice na hrnec. A někteří říkají: Gehinom nemá žádnou míru. A někteří říkají: Eden nemá žádnou míru.

Řekl rabi Hošaja: Co znamená, co je psáno: „Ty, která přebýváš u mnohých vod, bohatá poklady“ (Jr 51,13)? Kdo způsobil, že pokladnice Babylónu jsou plné obilí? Říkej: Protože přebývá u mnohých vod. Řekl Rav: Bohatá je Babylónie, neboť sklízí bez deště. Řekl Abaje: Máme za to: [lepší] bahno než sucho.

MIŠNA: Třetího marchešvanu se prosí o déšť. Raban Gamliel říká: Sedmého v něm, patnáct dní po Svátku, aby poslední z Izraele [poutníků] dorazil k řece Eufratu.

GEMARA: Řekl rabi Elazar: Halacha je podle Rabana Gamliela. Učí se: Chananja říká: A v diaspoře až šedesát [dní] po [podzimním] období. Řekl Rav Huna bar Chija, že řekl Šmuel: Halacha je podle Chananji.

Je to tak? Vždyť se Šmuela ptali: Odkdy připomínáme „a dej rosu a déšť“? Řekl jim: Od chvíle, kdy se nosí dříví do domu Tavuta, rybáře. Snad je obojí jedna a táž míra.

Byla jim položena otázka: Je šedesátý den jako před šedesáti, nebo jako po šedesáti? Pojď a slyš: Rav řekl: Šedesátý den je jako po šedesáti. A Šmuel řekl: Šedesátý den je jako před šedesáti.

Řekl Rav Nachman bar Jicchak: A tvé znamení: Horní potřebují vodu, dolní vodu nepotřebují. Řekl Rav Papa: Halacha je: Šedesátý den je jako po šedesáti.

MIŠNA: Nastal-li sedmnáctý marchešvan a déšť nepadal, začnou se jednotlivci postit tři půsty. Jedí a pijí od setmění a je jim dovolena práce, mytí, mazání, obouvání sandálů a manželský styk. Nastalo-li novoluní kislevu a déšť nepadal, soud vyhlásí tři půsty pro společenství. Jedí a pijí od setmění a je jim dovolena práce, mytí, mazání, obouvání sandálů a manželský styk.

GEMARA: Kdo jsou jednotlivci? Řekl Rav Huna: Rabíni. A Rav Huna řekl: Jednotlivci se postí tři půsty: v pondělí, ve čtvrtek a v pondělí.

Co nás to učí? Učili jsme se [to už]: Nevyhlašuje se půst pro společenství tak, že by začínal ve čtvrtek, aby se nezvýšily ceny; nýbrž tři první půsty jsou v pondělí, ve čtvrtek a v pondělí.

Mohl bys říct, že to platí pro společenství, ale pro jednotlivce ne – proto nás to učí. Učí se také tak: Když se jednotlivci začali postit, postí se v pondělí, ve čtvrtek a v pondělí a přerušují [půst] na novoluní