Taanit 4a תענית

mrholení prospívá i semenu pod hroudou. Co je to „orfila“ [mrholení]? „Probuďte se, semena.“ A Rava řekl: Mladý učenec je jako semeno pod hroudou – jakmile vyklíčí, vyklíčí [naplno].

A Rava řekl: Mladý učenec, který vzplane hněvem – to je Tóra, která v něm vře, jak je řečeno: „Což není mé slovo jako oheň, je výrok Hospodinův“ (Jr 23,29). A Rav Aši řekl: Každý učenec, který není tvrdý jako železo, není učenec, jak je řečeno: „a jako kladivo, které tříští skálu“ (Jr 23,29).

Řekl rabi Aba Rav Ašimu: Vy to učíte odtamtud, my to učíme odtud, jak je psáno: „Země, jejíž kameny jsou železo“ (Dt 8,9) – nečti „její kameny“ [avaneha], nýbrž „její stavitelé“ [boneha]. Řekl Ravina: Přesto se má člověk učit jednat mírně, jak je řečeno: „Odvrať zlost od svého srdce atd.“ (Kaz 11,10).

Řekl rabi Šmuel bar Nachmani, že řekl rabi Jonatan: Tři žádali nepatřičně – dvěma bylo odpovězeno patřičně, jednomu bylo odpovězeno nepatřičně. A to jsou: Eliezer, služebník Abrahamův, Saul, syn Kíšův, a Jiftach Gileádský.

Eliezer, služebník Abrahamův, jak je psáno: „Ať dívka, které řeknu: Nakloň prosím svůj džbán atd.“ (Gn 24,14) – mohla by to být i chromá, i slepá! Bylo mu odpovězeno patřičně a potkal Rivku.

Saul, syn Kíšův, jak je psáno: „A muže, který ho zabije, král obohatí velkým bohatstvím a dá mu svou dceru“ (1S 17,25) – mohl by to být i otrok, i mamzer! Bylo mu odpovězeno patřičně a potkal Davida.

Jiftach Gileádský, jak je psáno: „Cokoli vyjde ze dveří mého domu atd.“ (Sd 11,31) – mohla by to být i nečistá věc! Bylo mu odpovězeno nepatřičně a potkal svou dceru.

A to je to, co říká prorok Izraeli: „Což není balzám v Gileádu? Což tam není lékař?“ (Jr 8,22).

A je psáno: „Což jsem nepřikázal, nemluvil, ani mi to nepřišlo na mysl“ (Jr 19,5).

„Což jsem nepřikázal“ – to je syn Méši, krále moábského, jak je řečeno: „I vzal svého prvorozeného syna, který měl kralovat místo něho, a obětoval ho jako zápalnou oběť“ (2Kr 3,27). „Nemluvil“ – to je Jiftach. „Ani mi to nepřišlo na mysl“ – to je Jicchak, syn Abrahamův.

Řekl rabi Berechja: I společenství Izraele žádalo nepatřičně, a Svatý, budiž požehnán, mu odpověděl patřičně, jak je řečeno: „Poznejme, usilujme poznat Hospodina; jeho východ je jistý jako jitřenka a přijde k nám jako déšť“ (Oz 6,3).

Řekl mu Svatý, budiž požehnán: Má dcero, žádáš věc, která je někdy žádoucí a někdy není žádoucí; ale já ti budu věcí, která je žádoucí vždy, jak je řečeno: „Budu Izraeli jako rosa“ (Oz 14,6).

A ještě žádalo nepatřičně: řeklo před ním: Pane světa, „polož si mě jako pečeť na své srdce, jako pečeť na své rámě“ (Pís 8,6). Řekl mu Svatý, budiž požehnán: Má dcero, žádáš věc, která je někdy vidět a někdy není vidět; ale já ti učiním věc, která je vidět vždy, jak je řečeno: „Hle, na dlaních jsem tě vyryl“ (Iz 49,16).

„O déšť se prosí jen atd.“ Domnívali se, že prosba a připomínka jsou jedna věc. Kdo [tedy] je tanaita [Mišny]? Řekl Rava: Je to rabi Jehošua, který říká: Od chvíle, kdy se [lulav] odkládá.

Řekl mu Abaje: Můžeš říct i rabi Eliezer – prosba je zvlášť a připomínka je zvlášť.

A někteří říkají: Řekněme, že