Temura 6b תמורה

kdežto „prach úroku“ se soudci nevymáhá. A rabi Jochanan řekl: Ani pevně sjednaný úrok se soudci nevymáhá.

Odpověděl mu: Tam se liší v úvaze, [kdežto] tam se liší ve verších. Neboť řekl rabi Jicchak: Jaký je důvod rabiho Jochanana? Verš praví: „Půjčuje na lichvu a bere úrok – a ten by měl žít? Nebude žít!“ (Ez 18,13) – [úrok] je dán k [trestu na] životě, a ne k vrácení.

Rav Acha bar Ada řekl: Odtud: „Budeš se bát svého Boha“ (Lv 25,36) – dal jsem to k bázni, a ne k vrácení.

Rava řekl: Odtud: „Páchal všechny ty ohavnosti, jistě zemře, jeho krev bude na něm“ (Ez 18,13), a [předtím]: „Zplodí-li syna násilníka, který prolévá krev“ (Ez 18,10). Ti, kdo půjčují na úrok, jsou přirovnáni k těm, kdo prolévají krev: Tak jako [skutky] těch, kdo prolévají krev, nejsou dány k vrácení, tak ani [skutky] těch, kdo půjčují na úrok, nejsou dány k vrácení.

A řekl Rav Nachman bar Jicchak: Jaký je důvod rabiho Elazara? Verš praví: „Ať tvůj bratr žije s tebou“ (Lv 25,36) – vrať mu [to], aby mohl žít s tebou.

Nýbrž v čem se tedy Abaje a Rava liší? V tom, zda změna nabývá [vlastnictví].

Jiná verze: Liší se v těchto odpovědích, které jsme podali u pevně sjednaného úroku: podle Abajeho se úrok nevrací, podle Ravy se úrok vrací.

Vždyť i Abaje zastává, že pevně sjednaný úrok se soudci vymáhá, neboť Abaje řekl: Má-li někdo u svého druha pohledávku čtyř zuzů úroku a [dlužník] dal věřiteli v jeho obchodě plášť v hodnotě pěti za čtyři – když od něho vymáháme, vymáháme čtyři, a ten [pátý] zuz mu dal jako dar. A Rava řekl: Vymáháme od něho pět. Jaký je důvod? Celé to přišlo do jeho rukou jako úrok.

Nýbrž Abaje a Rava se liší v tom, zda změna nabývá [vlastnictví].

Učili naši mistři: „Nic, co má vadu, nepřinášejte“ (Lv 22,20). Proč se to praví? Jde-li o [zákaz] „neporážejte“, ten je už řečen níže. Nýbrž proč se praví „nepřinášejte“? [Ve smyslu] „neposvěcujte“. Odtud řekli: Kdo posvětí zvířata s vadou pro oltář, přestupuje pět zákazů:

„neposvěcujte“, „neporážejte“, „nekropte [krví]“, „nespalujte celé“ a „nespalujte část“. Jménem rabiho Josiho, syna rabiho Jehudy, řekli: Také [za] přijetí krve.

Mistr řekl: „Jde-li o ‚neporážejte‘, ten je už řečen níže.“ Kde je řečen? Neboť se učí v baraitě: „Slepé nebo zlomené nebo zmrzačené nebo s bradavicí … nepřinášejte“ (Lv 22,22). Proč se to praví? Jde-li o „neposvěcujte“, ten je už řečen výše. Nýbrž proč se praví „nepřinášejte“? [Ve smyslu] „neporážejte“.

„A ohnivou oběť z nich nedávejte“ (Lv 22,22) – to jsou ohnivé oběti. Vím to jen o celých; o jejich části, odkud? Proto se praví „z nich“.

O kropení krve, odkud? Proto se praví „na oltář Hospodinu“ (Lv 22,22). [A „Hospodinu“] má zahrnout kozla pro Azazela.

A „Hospodinu“ zahrnuje? Vždyť se učí v baraitě: [Kdyby bylo psáno jen] „oběť“ (Lv 17,4), slyšel bych [v tom] i věci posvěcené pro údržbu Chrámu, které se nazývají obětí, jak je řečeno: „Přinesli jsme Hospodinovu oběť“ (Nu 31,50).

Proto se praví: „A ke vchodu do Stanu setkávání…“ (Lv 17,4) – za to, co je vhodné [přinést] ke vchodu do Stanu setkávání, je [člověk] vinen jako ten, kdo poráží venku; za to, co není vhodné ke vchodu do Stanu setkávání, není vinen jako ten, kdo poráží venku.

Vyloučím tyto, ale nevyloučím krávu za hřích [červenou jalovici] a kozla pro Azazela, kteří jsou vhodní ke vchodu do Stanu setkávání? Proto se praví „Hospodinu“ – ty, které jsou vyhrazeny Hospodinu; vyloučeni jsou tito, kteří nejsou vyhrazeni Hospodinu.

Řekl Rava: Tam [se to vyvozuje] ze souvislosti verše: „a ke vchodu“ zahrnuje, „Hospodinu“ vylučuje. Zde „ohnivá oběť“ vylučuje, „Hospodinu“ zahrnuje.

Důvod je, že verš napsal „Hospodinu“, takže [se za to] přivádí kozel pro Azazela; kdyby ho verš slovem „Hospodinu“ nezahrnul, řekl bych, že kozel pro Azazela s vadou je v pořádku? Vždyť přece los rozhoduje jen o tom, co je vhodné [i pro Hospodina].

Řekl Rav Josef: Čí je to? Chanana Egypťana, který říká: I když je krev [už] v číši, přivede se jeho druh a spáruje se s ním.

Dejme tomu, že jsi slyšel od Chanana Egypťana, že nejde o odmítnutí, takže losování není potřeba; ale slyšel jsi od něho [také, že se nelosuje]? Možná se [druhý pár] přivede a losuje se.

Nýbrž řekl Rav Josef: Čí je to? Rabiho Šimona, neboť se učí v baraitě: Zemřel-li jeden z nich, přivede se jeho druh bez losování – to jsou slova rabiho Šimona.

Rava řekl: Bylo to zapotřebí v případě, že [kozel] dostal vadu téhož dne a [jeho svatost] se přenesla na jeho druha.