MIŠNA: A když zemřel Tavi, jeho otrok, přijal útěchu. Řekli mu: Cožpak jsi nás neučil, náš mistře, že se nepřijímá útěcha za otroky? Řekl jim: Můj otrok Tavi nebyl jako ostatní otroci; byl bezúhonný.
Učí se: Stalo se, že zemřela otrokyně rabi Eliezera, a vešli jeho žáci, aby ho utěšili, a nepřijal to. Odešel před nimi na nádvoří a vešli za ním; do domu, a vešli za ním. Řekl jim: Domníval jsem se, že se spálíte vlažnou vodou, a vy se nespálíte ani vroucí. Cožpak neřekli: Nepřijímá se útěcha za otroky, protože otroci jsou jako dobytek? Jestliže se ani za jiné svobodné útěcha nepřijímá, tím spíše za otroky. Komu zemřel otrok nebo dobytče, tomu se říká: Všudypřítomný nechť ti nahradí tvou ztrátu.
Když zemřel rabi Chija bar Ada, synovec Bar Kapary, přijal za něho Reš Lakiš[útěchu], protože byl jeho učitelem; řekněme [spíše], že žák je člověku drahý jako syn. Vešel a pronesl nad ním smuteční řeč: „Můj milý sestoupil do své zahrady, k záhonům balzámu, aby pásl v zahradách“ (Pís 6,2). Nebylo zapotřebí [říci] než: „Můj milý sestoupil do své zahrady, aby pásl v zahradách“ (Pís 6,2). „Můj milý“, to je Svatý, budiž požehnán. „Sestoupil do své zahrady“, to je svět. „K záhonům balzámu“, to je Izrael. „Aby pásl v zahradách“, to jsou národy světa. „A sbíral lilie“ (Pís 6,2), to jsou spravedliví, které odstraňuje z jejich středu. Vyprávěli podobenství: Čemu se ta věc podobá? Králi, který měl syna a miloval ho nade vše. Co král udělal? Zasadil mu sad. Když syn plnil vůli svého otce, [král] procházel celý svět, hledal, která sazenice je na světě nejkrásnější, a sázel ji ve svém sadu. A když ho rozhněval, vysekal všechny jeho sazenice. Tak i když Izrael plní vůli Svatého, budiž požehnán, prochází celý svět, hledá, kdo je spravedlivý mezi národy světa, přivádí ho a připojuje k Izraeli, jako Jitra a Rachav. A když ho rozhněvají, odstraňuje spravedlivé z jejich středu.
Příklad. Rabi Chija bar Aba a jeho družina, a někteří říkají rabi Josi ben Chalafta a jeho družina, a někteří říkají rabi Akiva a jeho družina, sedávali a studovali Tóru pod jedním fíkovníkem. A majitel fíkovníku vstával časně a každý den z něho sbíral. Řekli si: Snad nás podezřívá. Změňme své místo. Nazítří přišel majitel fíkovníku k nim a řekl jim: Pánové moji, i to jediné přikázání, které jste zvykli konat u mne, jste mi odepřeli. Řekli mu: Říkali jsme si, snad nás podezříváš. Ráno přišel, aby jim to ukázal: Vzešlo nad ním slunce a jeho fíky začervivěly. V té chvíli řekli: Majitel fíkovníku ví, kdy je čas sbírat fíky, a sbírá je. Tak i Svatý, budiž požehnán, ví, kdy je čas odstranit spravedlivé ze světa, a odstraňuje je.
Když zemřel rabi Bun bar rabi Chija, vešel rabi Zeira a pronesl nad ním smuteční řeč: „Sladký je spánek pracujícího“ (Kaz 5,11). „Spí“ tu není psáno, ale: „ať málo, či mnoho jí“ (Kaz 5,11). Čemu se podobal rabi Bun bar rabi Chija? Králi, který najal mnoho dělníků, a byl tam jeden dělník, který ve své práci vynikal nad míru. Co král udělal? Vzal ho a procházel se s ním po dlouhých i krátkých cestách. Navečer přišli dělníci pro svou mzdu a dal mu s nimi plnou mzdu. Dělníci reptali a říkali: My jsme se lopotili celý den a tento se lopotil jen dvě hodiny, a dal mu s námi plnou mzdu! Řekl jim král: Tento se za dvě hodiny nalopotil víc, než vy za celý den. Tak se rabi Bun nalopotil v Tóře za dvacet osm let tolik, co se zkušený žák nemůže naučit za sto let.
Když zemřel rabi Simon bar Zevid, vešel rabi La a pronesl nad ním smuteční řeč: Čtyři věci slouží světu, a všechny, když se ztratí, mají náhradu. „Neboť stříbro má své naleziště a zlato místo, kde je přetavují; železo se bere z prachu a z kamene se lije měď“ (Jb 28,1-2). Tyto věci, když se ztratí, mají náhradu. Ale učenec, který zemřel, kdo nám přinese jeho náhradu? Kdo nám přinese, co by ho vyměnilo? „Ale moudrost, odkud se bere, a kde je místo rozumnosti?“ (Jb 28,12) „A je skryta před očima všeho živého“ (Jb 28,21). Rabi Levi řekl: Jestliže bratrům Josefovým, když našli nález, vyšlo srdce, jak je psáno: „I vyšlo jim srdce“ (Gn 42,28), o co více nám, kteří jsme ztratili rabi Simona bar Zevida.
Když zemřel rabi Levi bar Sisi, vešel otec Šmuela a pronesl nad ním smuteční řeč: „Konec řeči, všechno bylo slyšeno: Boha se boj“ (Kaz 12,13). Čemu se podobal Levi ben Sisi? Králi, který měl vinici, v níž bylo sto keřů révy, a každý rok dávaly sto džbánů vína. Klesl počet na padesát, na čtyřicet, na třicet, na dvacet, na deset, na jeden, a ten dával sto džbánů vína. A ten keř mu byl drahý jako celá vinice. Tak byl rabi Levi bar Sisi drahý před Svatým, budiž požehnán, jako všichni lidé. To je to, co je psáno: „Neboť to je celý člověk“ (Kaz 12,13), neboť tento je jako všichni lidé.
Kahana byl velmi mladý, když sem přišel. Spatřil ho jeden nestydatý člověk a řekl mu: Jaký hlas je v nebi? Řekl mu: Rozsudek toho muže je zpečetěn. A tak se mu stalo. A setkal se s dalším. Spatřil ho jiný a řekl mu: Jaký hlas je v nebi? Řekl mu: Rozsudek toho muže je zpečetěn. A tak se mu stalo. Řekl: Proč jsem sem přišel? Abych získal zásluhu, a já hřeším. Proč jsem přišel? Abych zabíjel lidi země Izraele? Vrátím se tam, odkud jsem přišel. Přišel k rabi Jochananovi a řekl mu: Člověk, jehož matka jím pohrdá a žena jeho otce ho ctí, kam má jít? Řekl mu: Ať jde k těm, kdo ho ctí. Kahana se tedy vrátil, odkud přišel. Přišli a řekli rabi Jochananovi: Hle, Kahana sestoupil do Babylónie. Řekl: Cože, odešel bez svolení? Řekli mu: Ta věc, kterou ti řekl, byla jeho žádostí o svolení.
Rabi Zeira, když sem přišel, šel si dát pustit žilou. Šel si koupit libru masa od řezníka. Řekl mu: Kolik stojí tato libra? Řekl mu: Padesát min a jednu ránu pěstí. Řekl mu: Vezmi si šedesát; a nepřijal. Vezmi si sedmdesát; a nepřijal. Vezmi si osmdesát, vezmi si devadesát, až došel ke stu, a nepřijal. Řekl mu: Udělej podle svého zvyku. Večer sešel do domu učení. Řekl jim: Rabani, jak zlý je zdejší zvyk, že člověk nesní libru masa, dokud mu nedají jednu ránu pěstí. Řekli mu: Kdo je to? Řekl jim: Ten a ten řezník. Poslali pro něho a zjistili, že vynášejí jeho rakev. Řekli mu: Rabi, až tak? Řekl [jim]: Ať to na mě přijde, jestli jsem se na něho hněval; myslel jsem, že takový je zvyk.
Rabi Jasa, když sem přišel, šel k holiči. Chtěl se vykoupat v tamější veřejné lázni v Tiberiadě. Potkal ho jeden posměvač a dal mu pohlavek. Řekl mu: Dosud je smyčka toho člověka volná. A archón stál a soudil jednoho lupiče; [posměvač] šel a postavil se a smál se proti němu. Archón [lupiči] řekl: Kdo byl s tebou? Zvedl oči a uviděl, že se směje, a řekl mu: Tento, který se směje, byl se mnou. Vzal ho, soudil ho a přiznal se k jedné vraždě. Když vycházeli oba, nesouce dvě břevna, tudy, kudy se rabi Jasa šel koupat, řekl mu: Ta smyčka, která byla volná, se už utáhla. Řekl mu: Zlé štěstí toho muže! Není snad psáno: „A nyní se neposmívejte, aby se vaše pouta neutáhla“ (Iz 28,22)? Rabi Pinchas, rabi Jirmeja ve jménu rabi Šmuela bar Rav Jicchaka: Těžký je výsměch, jehož začátek je utrpení a konec zkáza. Začátek utrpení, jak je psáno: „A nyní se neposmívejte, aby se vaše pouta neutáhla“ (Iz 28,22). A konec zkáza, jak je psáno: „Neboť zkázu a rozhodnutí jsem slyšel od Hospodina zástupů nad celou zemí“ (Iz 28,22).
Originál: Jerusalem Talmud Berakhot 2:8 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.