Arachin 11b ערכין

ve věcech hlasu. Rav Aši řekl: Odtud: „A bylo jako jeden [hlas], když trubači a zpěváci dávali slyšet jeden hlas“ (2Pa 5,13).

Rabi Jonatan řekl: Odtud: „…aby nezemřeli ani oni, ani vy“ (Nu 18,3) – jako vy [kohanim jste trestáni smrtí] při službě u oltáře, tak i oni při službě u oltáře.

Tak také učí baraita: „Aby nezemřeli ani oni, ani vy“ – vy při jejich [službě] a oni při vaší [službě podléháte] smrti. Oni při své [vzájemné službě] nepodléhají smrti, nýbrž [jen] zákazu.

Abaje řekl: Máme za to, že zpěvák, který konal službu vrátného ve službě svého druha, [podléhá trestu] smrti, neboť je řečeno: „A ti, kdo táboří před příbytkem na východě, před stanem setkávání… a cizí, který se přiblíží, bude usmrcen“ (Nu 3,38). Co [znamená] „cizí“? Řekneš-li, že skutečně cizí – to je již jednou psáno! Nýbrž [jde] o toho, kdo je cizí pro onu službu.

Namítají: Zpěvák, který konal službu vrátného, a vrátný, který zpíval, nepodléhají smrti, nýbrž [jen] zákazu!

Je to [spor] tanaim, jak učí baraita: Stalo se, že rabi Jehošua ben Chananja šel pomoci se zavíráním bran k rabi Jochananovi ben Gudgeda. [Ten] mu řekl: Můj synu, vrať se, neboť jsi ze zpěváků, a nikoli z vrátných.

Neliší se snad v tomto: jeden mistr zastává názor, že [jde o trest] smrti, a mudrci [pro jistotu] vydali nařízení [i ohledně pomoci], a druhý mistr zastává názor, že jde o zákaz, a nevydali ohledně toho nařízení?

[Ne:] Podle všech jde o zákaz; jeden mistr zastává názor, že ohledně toho, kdo pomáhá, mudrci vydali nařízení, a druhý mistr zastává názor, že mudrci ohledně toho nařízení nevydali.

Rabi Avin se ptal: Vyžaduje dobrovolná zápalná oběť obce píseň, nebo nevyžaduje píseň? Milosrdný řekl: „vaše zápalné oběti“ (Nu 10,10) – jak povinná zápalná oběť, tak dobrovolná zápalná oběť? Nebo snad Milosrdný říká „vaše zápalné oběti“ [ve smyslu oběti] celého Izraele?

Pojď a slyš: „A Chizkijahu řekl, aby přinesli zápalnou oběť na oltář. A v čase, kdy začala zápalná oběť, začala píseň Hospodinova a trubky, za [doprovodu] nástrojů Davida, krále Izraele“ (2Pa 29,27). K čemu byla tato píseň? Řekneš-li, že k povinné zápalné oběti – proč se [Chizkijahu] musel radit? Nýbrž k dobrovolné zápalné oběti, ne?

Rav Josef řekl: Ne, byla to zápalná oběť novoluní, a kladli si otázku: Bylo novoluní ustanoveno v náležitou dobu, aby se [oběť] přinesla, nebo ne?

Abaje mu řekl: Můžeš snad říci tak? Vždyť je psáno: „A šestnáctého dne prvního měsíce [dokončili]…“ (2Pa 29,17), [a pak:] „A Chizkijahu řekl, aby přinesli zápalnou oběť“!

Nýbrž Rami, syn Rav Jejvy, řekl: Kladli si otázku o beránkovi, který se přináší s omerem: Bylo novoluní ustanoveno v náležitou dobu, aby se [beránek] přinesl, nebo ne?

Rav Avja to napadl: Ať se tedy podívají, jak [slavili] Pesach, kdy jedli macesy!

Nýbrž Rav Aši řekl: Je to obdobné jako u vyslance obce, který se radí [s ostatními]. Nyní, když jsi k tomu dospěl, můžeš říci, že [šlo] i o povinnou zápalnou oběť: je to obdobné jako u vyslance obce, který se radí.

Pojď a slyš: Rabi Josi říká: Zásluha se přivádí na den zásluhy a vina na den viny.

Řekli: Když byl Chrám zničen poprvé, byl ten den Devátý av, bylo to na konci Šabatu, bylo to na konci sedmého (šmita) roku, byla to služební skupina Jehojariva, a kohanim a levité stáli na svém pódiu a pěli píseň. A jakou píseň pěli? „Obrátil na ně jejich nepravost a v jejich zlobě je zahladí“ (Ž 94,23). Nestačili říci „zahladí je Hospodin, náš Bůh“, když přišli nepřátelé a dobyli je. A tak tomu bylo i při druhém [zničení].

K čemu byla tato píseň? Řekneš-li, že k povinné zápalné oběti – byla snad? Sedmnáctého tamuzu ustala denní oběť (tamid)! Nýbrž k dobrovolné zápalné oběti, ne?

A myslíš to tak? V čem se liší povinná zápalná oběť, že nebyla, a v čem se liší dobrovolná zápalná oběť, že byla? – To není obtížné: náhodou se jim namanulo mladé dobytče.

Rava řekl, a někteří říkají [že to byl] Rav Aši: A myslíš to tak? Píseň toho dne [neděle] je „Hospodinova je země a co ji naplňuje“ (Ž 24,1), a „Obrátil na ně jejich nepravost“ patří k písni čtvrtého [dne] v týdnu! Nýbrž to byl pouhý nářek, který jim přišel na ústa.

Ale vždyť [baraita] učí „stáli na svém pódiu“! – [Je to] podle Reš Lakiše, který řekl: Říká se [píseň] i nikoli při oběti. – Jestliže je tomu tak, i [pokud jde] o dobrovolnou zápalnou oběť, řekni, [že to z toho vyplývá]! – Vychází z toho [jen] pohroma (tj. z tohoto zdroje nelze nic vyvodit).

Jak se to tedy rozhodlo? Pojď a slyš, co učil Rav Mari, syn Rav Kahany: „Nad vašimi zápalnými oběťmi a nad vašimi pokojnými oběťmi“ (Nu 10,10)

– jako zápalná oběť je velesvatá, tak i pokojné oběti [o nichž je řeč] jsou velesvaté; a jako pokojné oběti [obce] mají stanovenou dobu, tak i zápalná oběť [o níž je řeč] má stanovenou dobu.