Arachin 16b ערכין

tam [o pomluvu] veřejnou.

Zeptal se rabi Šmuel bar Nadav rabi Chaniny – a někteří říkají: rabi Šmuel bar Nadav, zeť rabi Chaniny, [se zeptal] rabi Chaniny, a někteří říkají: rabi Jehošuy ben Leviho: Čím se liší malomocný, že o něm Tóra řekla: „Bude bydlet o samotě, jeho obydlí bude vně tábora“ (Lv 13,46)? On oddělil muže od jeho ženy a člověka od jeho bližního; proto Tóra řekla: „Bude bydlet o samotě…“.

Řekl rabi Jehuda ben Levi: Čím se liší malomocný, že o něm Tóra řekla, ať přinese ke svému očištění „dva ptáky“ (Lv 14,4)? Řekl Svatý, budiž požehnán: On se dopustil žvanění; proto Tóra řekla: Ať přinese oběť štěbetavou.

Učili naši mistři: „Nebudeš nenávidět svého bratra ve svém srdci“ (Lv 19,17). Mohl bych se domnívat: [jen] ať ho neuhodí, nedá mu políček a neproklíná ho? Proto Písmo praví: „ve svém srdci“ – o nenávisti v srdci mluví Písmo.

Odkud víme, že ten, kdo vidí na svém bližním něco nepatřičného, je povinen ho pokárat? Neboť je řečeno: „Důrazně pokárej“ (Lv 19,17). Pokáral ho a on to nepřijal – odkud víme, že ho má znovu pokárat? Písmo praví: „pokárej“ – v každém případě. Mohl bych se domnívat: i když se mu [hanbou] změní tvář? Proto Písmo praví: „abys kvůli němu nenesl hřích“.

Učí se: Řekl rabi Tarfon: Divil bych se, je-li v tomto pokolení někdo, kdo přijímá pokárání. Řekne-li mu [někdo]: Vyjmi třísku spomezi svých očí, odpoví mu: Vyjmi trám spomezi svých očí! Řekl rabi Elazar ben Azarja: Divil bych se, je-li v tomto pokolení někdo, kdo umí kárat.

A řekl rabi Jochanan ben Nuri: Beru si za svědky nebe a zemi, že Akiva byl mnohokrát potrestán, protože jsem si na něj stěžoval před Rabanem (Šimonem, synem Rabiho), a přesto jsem v něm tím více rozmnožil lásku [k sobě], aby se splnilo, co je řečeno: „Nekárej posměvače, aby tě nenáviděl; pokárej moudrého, a bude tě milovat“ (Př 9,8).

Zeptal se ho rabi Jehuda, syn rabi Šimona: Pokárání nezištné a pokora zištná – co z toho je lepší? Řekl mu: Což nepřipouštíš, že nezištná pokora je lepší? Neboť řekl mistr: Pokora je největší ze všech [ctností]. I zištná je lepší, neboť řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Vždy ať se člověk zabývá Tórou a přikázáními, i když ne kvůli nim samým, neboť z toho, co nečiní kvůli nim samým, dojde k tomu, že to bude činit kvůli nim samým.

Jak vypadá nezištné pokárání a zištná pokora? Jako v příběhu, kdy Rav Huna a Chija bar Rav seděli před Šmuelem. Řekl Chija bar Rav: Pohleď, mistře, jak mě trápí. [Rav Huna] na sebe vzal, že ho už nebude trápit. Poté, co [Chija] odešel, řekl [Rav Huna Šmuelovi]: Dělal to a to. Řekl mu: Proč jsi mu to neřekl do očí? Odpověděl mu: Chraň Bůh, aby se kvůli mně zahanbilo potomstvo Rava.

Kam až [sahá povinnost] kárat? Rav říká: až [káraný začne] bít; Šmuel říká: až [začne] proklínat; rabi Jochanan říká: až [začne] okřikovat. Je to jako spor tannaitů: rabi Eliezer říká: až k bití; rabi Jehošua říká: až ke kletbě; ben Azaj říká: až k okřiknutí.

Řekl Rav Nachman bar Jicchak: A všichni tři vykládali jeden a týž verš: „Saul vzplanul hněvem proti Jonatanovi a řekl mu: Synu zvrácené vzpurnosti“ (1S 20,30), a je psáno: „Saul po něm hodil kopím, aby ho zasáhl“ (1S 20,33).

Podle toho, kdo říká ‚až k bití‘ – protože je psáno „aby ho zasáhl“; podle toho, kdo říká ‚až ke kletbě‘ – protože je psáno: „k tvé hanbě a k hanbě nahoty tvé matky“ (1S 20,30); a podle toho, kdo říká ‚až k okřiknutí‘ – protože je psáno: „Saul vzplanul hněvem“.

A podle toho, kdo říká ‚až k okřiknutí‘ – vždyť je tam psáno i bití i kletba! – Tam je to jiné: kvůli nesmírné lásce, kterou Jonatan choval k Davidovi, nasadil svůj život víc [než je povinnost].

Do jaké míry nemá člověk měnit svůj nocleh? Rav říká: až [dokud ho hostitel] neuhodí; Šmuel říká: až mu jeho věci hodí za záda.

O bití jeho samého se nikdo nepře, ani o vyhození jeho věcí za záda se nikdo nepře. Přou se o bití jeho manželky: jeden mistr zastává názor, že když to netrápí jeho samého, co mu na tom záleží; druhý mistr zastává názor, že by z toho byl rozrušen.

A proč tolik? Protože řekl mistr: Host [měnící nocleh] poškozuje [dobrou pověst hostitele] a sám je poškozen.

Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Odkud z Tóry víme, že člověk nemá měnit svůj nocleh? Neboť je řečeno: „…na místo, kde byl na počátku jeho stan“ (Gn 13,3).

Rabi Josi bar Chanina řekl: Odtud: „Šel po svých zastávkách“ (Gn 13,3). Jaký je mezi nimi rozdíl? Rozdíl je u příležitostného hosta.

Řekl rabi Jochanan: Odkud víme, že člověk nemá měnit své řemeslo ani řemeslo svých otců? Neboť je řečeno: „Král Šalomoun poslal a vzal z Týru Chírama; byl synem vdovy z kmene Neftalí a jeho otec byl Týřan, kovotepec bronzu“ (1Kr 7,13–14).

A řekl mistr: Jeho matka byla z kmene Dan, a je psáno: „s ním Oholíaba, syna Achísamakova, z kmene Dan“ (Ex 31,6).

Jaká je nejmenší míra utrpení? Řekl rabi Elazar: Každý, komu utkali šat k oblékání, a nepadne mu. Namítl Rava Zeira, a někteří říkají rabi Šmuel bar Nachmani: Řekli [dokonce] větší věc než tuto: i když mu chtěli namíchat [víno] s teplou vodou, a namíchali mu se studenou, [nebo] se studenou, a namíchali mu s teplou – a ty říkáš tolik?

Mar, syn Raviny, řekl: I když se mu košile obrátila naruby. Rava, a někteří říkají Rav Chisda, a někteří říkají rabi Jicchak, a někteří říkají, že se to učí v baraitě: I když sáhl rukou do měšce, aby vzal tři [mince], a vytáhl dvě.

Právě když [chtěl] tři a vytáhl dvě; ale když [chtěl] dvě a vytáhl tři – ne, neboť nedá námahu jednu vrátit.

A proč tolik? Neboť se učilo ve škole rabi Jišmaela: Každý, nad kým uplynulo čtyřicet dní bez utrpení, už dostal svůj svět [na tomto světě]. Na Západě říkají: