Avoda zara 4a עבודה זרה

neboť je psáno: „Neboť hle, přichází den hořící jako pec, a všichni zpupní a každý, kdo páchá svévoli, budou strništěm, a sežehne je ten přicházející den, praví Hospodin zástupů, takže jim nezanechá kořen ani větev“ (Mal 3,19) – ani kořen v tomto světě, ani větev v budoucím světě.

Spravedliví jím budou uzdravováni, neboť je psáno: „Vám však, kteří se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti a uzdravení na jeho křídlech“ (Mal 3,20). A nejen to, ale budou se v něm i blaživě vyhřívat, jak je řečeno: „Vyjdete a budete poskakovat jako telata z chléva“ (Mal 3,20).

Jiný výklad: Jako u mořských ryb každá, která je větší než druhá, ji spolkne, tak i lidé – nebýt strachu z vlády, každý, kdo je větší než druhý, by ho spolkl. A to je, co jsme se učili [v Mišně]: Rabi Chanina, zástupce kohanim, říká: Modli se za blaho vlády, neboť nebýt strachu z ní, člověk by svého bližního spolkl zaživa.

Rav Chinena bar Papa poukázal na rozpor: Je psáno: „Všemohoucího nedosáhneme, je vznešený v moci“ (Jb 37,23), a je psáno: „Veliký je náš Pán a mnohý v moci“ (Ž 147,5), a je psáno: „Tvá pravice, Hospodine, je vznešená v moci“ (Ex 15,6). Není to obtíž: zde jde o dobu soudu, zde o dobu války.

Rabi Chama, syn rabiho Chaniny, poukázal na rozpor: Je psáno: „Hněvu nemám“ (Iz 27,4), a je psáno: „Hospodin se mstí a je pln hněvu“ (Na 1,2). Není to obtíž: zde jde o Izrael, zde o modloslužebníky. Rav Chinena bar Papa řekl: „Hněvu nemám“ – neboť jsem již přísahal; kéž bych nebyl přísahal, pak bych [na ně] byl trním a bodláčím.

A to je, co řekl rabi Alexandri: Co je psáno: „A stane se v onen den, že budu hledat, abych zničil všechny národy“ (Za 12,9)? Budu hledat – u koho? Řekl Svatý, budiž požehnán: Prohledám jejich záznamy; mají-li nějakou zásluhu, vykoupím je, a ne-li, zničím je.

A to je, co řekl Rava: Co je psáno: „Jistě nevztáhne ruku proti hromadě sutin; i když [člověk] padá, je to pro ně k záchraně“ (Jb 30,24)? Řekl Svatý, budiž požehnán, Izraeli: Když soudím Izrael, nesoudím je jako modloslužebníky, o nichž je psáno: „Zříceninu, zříceninu, zříceninu z ní učiním“ (Ez 21,32), nýbrž vybírám od nich trest jako slepice zobající [po troškách].

Jiný výklad: I kdyby Izrael přede mnou konal jen málo přikázání, jako když kuřata zobají na smetišti, sčítám je do velkého účtu, jak je řečeno: „I když je to jen pozobání, je to pro ně k záchraně.“ Jiný výklad: Za to, že ke mně volají o pomoc, je zachraňuji.

A to je, co řekl rabi Aba: Co je psáno: „Já bych je vykoupil, ale oni o mně mluví lži“ (Oz 7,13)? Řekl jsem si, že je vykoupím [ztrátou] jejich majetku v tomto světě, aby dosáhli budoucího světa, ale oni o mně mluví lži.

A to je, co řekl Rav Papi jménem Ravy: Co je psáno: „Já jsem je kázní posiloval, upevňoval jsem jejich paže, ale oni o mně smýšlejí zle“ (Oz 7,15)? Řekl Svatý, budiž požehnán: Řekl jsem si, že je budu kárat utrpením v tomto světě, aby se jejich paže posílily pro budoucí svět, ale oni o mně smýšlejí zle.

Rabi Abahu vychvaloval před mínim [heretiky] Rava Safru, že je to velký muž; [proto] mu odpustili daň na třináct let. Jednoho dne ho potkali a řekli mu: Je psáno: „Jen vás jsem poznal ze všech čeledí země, proto na vás ztrestám všechny vaše viny“ (Am 3,2). Kdo má hněv, vylije si ho na svém milovaném? Mlčel a nic jim neřekl. Hodili mu šátek kolem krku a trápili ho.

Přišel rabi Abahu, našel je a řekl jim: Proč ho trápíte? Řekli mu: Což jsi nám neřekl, že je to velký muž? A on nám neumí vysvětlit tento verš! Řekl jim: Řekl jsem vám [to o něm] co se týče tanaitských výroků; copak jsem vám řekl o veršech Písma?

Řekli mu: Čím se lišíte vy, že to víte? Řekl jim: My, kteří se s vámi často stýkáme, si to bereme za úkol a zkoumáme to; oni [babylónští učenci] to nezkoumají.

Řekli mu: Řekni nám to ty. Řekl jim: Povím vám podobenství. Čemu se to podobá? Člověku, který má pohledávku u dvou lidí – jeden je jeho přítel a druhý jeho nepřítel. Od přítele vybírá dluh po troškách, od nepřítele najednou.

Řekl rabi Aba bar Kahana: Co je psáno: „Daleko buď od tebe, abys učinil takovou věc, abys usmrtil spravedlivého se svévolníkem“ (Gn 18,25)? Řekl Abraham před Svatým, budiž požehnán: Pane světa, je to [pro Tebe] znesvěcení (chulin), učinit takovou věc, usmrtit spravedlivého se svévolníkem.

Ne? Vždyť je psáno: „A vyhladím z tebe spravedlivého i svévolníka“ (Ez 21,8)! [To se týká] spravedlivého, který není dokonalý.

Ale dokonalého spravedlivého ne? Vždyť je psáno: „A od mé svatyně začněte“ (Ez 9,6), a Rav Josef učil: Nečti mi-mikdaši [od mé svatyně], nýbrž mi-mekudašaj [od mých posvěcených] – to jsou lidé, kteří dodržovali Tóru od alef až po tav. Tam také, protože měli možnost [hříšníkům] bránit a nebránili, považují se za spravedlivé, kteří nejsou dokonalí.

Rav Papa poukázal na rozpor: Je psáno: „Bůh se hněvá každý den“ (Ž 7,12), a je psáno: „Před Jeho hněvem kdo obstojí?“ (Na 1,6). Není to obtíž: zde jde o jednotlivce, zde o obec.

Učili naši mistři [v baraitě]: „Bůh se hněvá každý den.“ A jak dlouho trvá Jeho hněv? Okamžik. A jak dlouhý je okamžik? Jedna z padesáti tří tisíc osmi set čtyřiceti osmi částí hodiny, to je okamžik. A žádný tvor nedokáže ten okamžik přesně zachytit, kromě svévolného Bileáma, o němž je psáno: