Avoda zara 3b עבודה זרה

že se jim období tamuzu protáhne až do svátku [Sukot] a trpí tím. Ale vždyť Rava řekl: Kdo trpí, je od [povinnosti] suky osvobozen! I když je osvobozen, copak do ní kope?

Ihned Svatý, budiž požehnán, sedí a směje se jim, jak je řečeno: „Ten, jenž sídlí v nebesích, se směje“ (Ž 2,4). Řekl rabi Jicchak: Před Svatým, budiž požehnán, není smíchu, kromě onoho dne.

Někteří učí tento výrok rabiho Jicchaka k tomu, co se učí [v baraitě]: Rabi Josi říká: V budoucím věku přijdou modloslužebníci a budou se obracet [k judaismu]. Ale přijímáme je vůbec? Vždyť se učí: Ve dnech Mesiáše se proselyté nepřijímají; podobně se nepřijímali proselyté ani ve dnech Davidových, ani ve dnech Šalomounových.

Nýbrž stanou se samozvanými proselyty a budou si klást tefilin na hlavy, tefilin na paže, cicit na oděvy a mezuzu na své vchody.

Jakmile uvidí válku Goga a Magoga, [Mesiáš] se jich zeptá: Proč jste přišli? Řeknou mu: Proti Hospodinu a proti Jeho pomazanému, jak je řečeno: „Proč se bouří národy a lidé osnují marnost?“ (Ž 2,1).

A každý z nich strhne své přikázání a odejde, jak je řečeno: „Strhněme jejich pouta“ (Ž 2,3). A Svatý, budiž požehnán, sedí a směje se, jak je řečeno: „Ten, jenž sídlí v nebesích, se směje“ (Ž 2,4). Řekl rabi Jicchak: Svatý, budiž požehnán, nemá smíchu, kromě onoho dne.

Opravdu? Vždyť Rav Jehuda řekl jménem Rava: Den má dvanáct hodin. První tři Svatý, budiž požehnán, sedí a zabývá se Tórou; druhé [tři] sedí a soudí celý svět; jakmile vidí, že svět propadl zničení, vstane z trůnu soudu a usedne na trůn milosrdenství.

Třetí [tři] sedí a živí celý svět, od rohů buvolů až po vajíčka vší; čtvrté [tři] sedí a hraje si s Leviatanem, jak je řečeno: „Leviatan, jehož jsi stvořil, aby sis s ním hrál“ (Ž 104,26). Řekl Rav Nachman bar Jicchak: Se svými tvory si hraje, ale svým tvorům se nevysmívá, kromě onoho dne.

Řekl Rav Acha Ravu Nachmanovi bar Jicchakovi: Ode dne, kdy byl zničen Chrám, není u Svatého, budiž požehnán, smíchu. A odkud víme, že není smíchu? Chceš-li říci z toho, co je psáno: „Panovník, Hospodin zástupů, vyzval v onen den k pláči a k nářku a k vyholení hlavy“ (Iz 22,12) – snad [to platilo] jen v onen den a dál už ne?

Nýbrž z toho, co je psáno: „Zapomenu-li na tebe, Jeruzaléme, ať zapomene má pravice; ať se mi jazyk přilepí k patru, nebudu-li na tebe pamatovat“ (Ž 137,5–6)? Snad je to jen zapomnění, které není, ale smích přece je? Nýbrž z tohoto: „Odedávna jsem mlčel, byl jsem zticha, krotil jsem se“ (Iz 42,14).

Co tedy dělá ve čtvrtých [třech hodinách]? Sedí a učí Tóru malé děti ze školy, jak je řečeno: „Koho bude učit poznání a komu vyloží zvěst? Odstaveným od mléka, vzatým od prsu“ (Iz 28,9). Koho bude učit poznání a komu vyloží zvěst? Odstaveným od mléka a vzatým od prsu.

A kdo je učil dříve? Chceš-li, řekni: Metatron; a chceš-li, řekni: Činí obojí.

A co dělá v noci? Chceš-li, řekni: Podobně jako ve dne. A chceš-li, řekni: Jezdí na svém lehkém cherubovi a prolétá osmnácti tisíci světy, jak je řečeno: „Vozba Boží – desetitisíce, tisíce šinan“ (Ž 68,18) – nečti šinan, nýbrž še-ejnan [těch, které nejsou, tj. dvakrát devět tisíc chybí do dvaceti]. A chceš-li, řekni: Sedí a naslouchá písni z úst [nebeských] tvorů, jak je řečeno: „Ve dne Hospodin přikazuje své milosrdenství a v noci je se mnou Jeho píseň“ (Ž 42,9).

Řekl rabi Levi: Každého, kdo přeruší slova Tóry a zabývá se planými řečmi, krmí žhavým uhlím z kručinky, jak je řečeno: „Trhají lebedu u keřů (siach), kořen kručinky je jejich chlebem“ (Jb 30,4). Řekl Reš Lakiš: Nad každým, kdo se zabývá Tórou v noci, Svatý, budiž požehnán, rozprostře ve dne nit milosrdenství, jak je řečeno: „Ve dne Hospodin přikazuje své milosrdenství a v noci je se mnou Jeho píseň“. Proč ve dne Hospodin přikazuje své milosrdenství? Protože v noci je se mnou Jeho píseň.

Někteří říkají, že Reš Lakiš řekl: Nad každým, kdo se zabývá Tórou v tomto světě, který se podobá noci, Svatý, budiž požehnán, rozprostře nit milosrdenství v budoucím světě, který se podobá dni, jak je řečeno: „Ve dne Hospodin přikazuje své milosrdenství“ atd.

Řekl Rav Jehuda jménem Šmuela: Co je psáno: „Činíš lidi jako mořské ryby, jako havěť, nad níž nikdo nevládne“ (Abk 1,14)? Proč jsou lidé přirovnáni k mořským rybám? Aby ti řekl: Jako mořské ryby, jakmile vyjdou na souš, ihned umírají, tak i lidé, jakmile se odloučí od slov Tóry a od přikázání, ihned umírají. Jiný výklad: Jako mořské ryby, jakmile na ně udeří žár slunce, ihned umírají, tak i lidé, jakmile na ně udeří žár slunce, ihned umírají.

Chceš-li, řekni [že se to týká] tohoto světa, a chceš-li, řekni budoucího světa. Chceš-li, řekni tohoto světa – podle rabiho Chaniny, neboť rabi Chanina řekl: Všechno je v rukou Nebes kromě nachlazení a úpalu, jak je řečeno: „Chlad a pasti jsou na cestě převráceného; kdo střeží svou duši, vzdálí se od nich“ (Př 22,5).

A chceš-li, řekni budoucího světa – podle Reš Lakiše, neboť rabi Šimon ben Lakiš řekl: V budoucím věku nebude gehinom, nýbrž Svatý, budiž požehnán, vyjme slunce z jeho pouzdra a rozpálí je; svévolníci jím budou souzeni a spravedliví jím budou uzdravováni. Svévolníci jím budou souzeni,