Pojď a slyš: Kdo zasvětí [zvířata] s trvalými vadami pro oltář a [ta] vrhla, [mláďata] se prodají a nepotřebují vadu, protože svatost na ně nepřechází, aby vedlejší nebylo přísnější než hlavní.
תא שמע המתפיס בעלי מומין קבועין לגבי מזבח וילדו ימכרו ואין צריכין מום שאין קדושה חלה עליהן שלא יהא טפל חמור מן העיקר
Důvodem je, aby vedlejší nebylo přísnější než hlavní; ale kdo posvětil samce kvůli jeho hodnotě, ten se posvětí svatostí těla. To podporuje Ravu, neboť Rava řekl: Kdo posvětí samce kvůli hodnotě, ten se posvětí svatostí těla.
טעמא שלא יהא טפל חמור מן העיקר אבל הקדיש זכר לדמיו קדוש קדושת הגוף מסייע ליה לרבא דאמר רבא הקדיש זכר לדמים קדוש קדושת הגוף:
Neboť rabi Elazar řekl: Odkud [víme], že kdo obětuje zvíře s vadou na soukromém pahorku v době, kdy byly pahorky dovoleny, porušuje zákaz? Neboť je řečeno: „Neobětuješ Hospodinu, svému Bohu, býka ani ovci“ (Dt 17,1). Nevztahuje-li se to na velký pahorek, o kterém je psáno: „Slepé nebo zlomené“ atd. (Lv 22,22), vztáhni to na soukromý pahorek.
דאמר רבי אלעזר מנין לזובח בהמה בעלת מום בבמת יחיד בשעת היתר הבמות שהוא בלא תעשה שנאמר (דברים יז, א) לא תזבח לה' אלהיך שור ושה אם אינו ענין לבמה גדולה דכתיב (ויקרא כב, כב) עורת או שבור וגו' תנהו ענין לבמת יחיד
Řekni [raději]: Nevztahuje-li se to na posvěcená [zvířata], vztáhni to na prvorozené. Protože by ses mohl domnívat, že když je svaté, i když má vadu, smí být i obětováno, když má vadu; proto nás to učí, že ne.
אימא אם אינו ענין לקדשים תנהו ענין לבכור סד"א הואיל וקדוש כשהוא בעל מום ליקרב נמי כשהוא בעל מום קמ"ל דלא
Řekni tedy: Nevztahuje-li se to na posvěcená [zvířata], vztáhni to na desátek. Protože by ses mohl domnívat, že když je svatý se svou vadou, jak je psáno: „Nebude rozlišovat mezi dobrým a špatným“ (Lv 27,33), smí být i obětován se svou vadou; proto nás to učí, že ne.
ואימא אם אינו ענין לקדשים תנהו ענין למעשר דסד"א הואיל וקדוש במומו דכתיב (ויקרא כז, לג) לא יבקר בין טוב לרע [ובין רע] נקרב נמי במומיה קמ"ל דלא
Řekni tedy: Vztáhni to na náhradu za posvěcená [zvířata]. Protože by ses mohl domnívat, že když je svatá, i když má vadu, jak je psáno: „Nezamění ho ani ho nevymění“ atd. (Lv 27,10), smí být i obětována, když má vadu; proto nás to učí, že ne.
אימא תנהו ענין לתמורת קדשים דס"ד אמינא הואיל וקדושה כשהיא בעלת מום דכתיב (ויקרא כז, י) לא יחליפנו ולא ימיר אותו וגו' קריבה נמי כשהיא בעלת מום קמ"ל דלא
Verš říká: „Bude [svaté] ono i jeho náhrada“ (Lv 27,10) – srovnává jeho náhradu s ním: jako ono [se] s vadou ne[obětuje], tak ani jeho náhrada s vadou ne.
אמר קרא (ויקרא כז, י) והיה הוא ותמורתו מקיש תמורתו לו מה הוא בעל מום לא אף תמורתו בעל מום לא
Rabi Zejra namítl: Řekni tedy: Vztáhni to na mláďata posvěcených [zvířat]. Protože by ses mohl domnívat, že když jsou svatá s vadami díky své matce, smějí být obětována i s vadami; proto nás to učí, že ne.
מתקיף לה ר' זירא אימא תנהו ענין לולדות קדשים דסד"א הואיל וקדושין כשהן בעלי מומין אגב אמן כשהן בעלי מומין נמי קרבי קמ"ל דלא
Řekl Rava: To už rozhodl tanna ze školy rabiho Jišmaela, neboť tanna ze školy rabiho Jišmaela učil: „Jen své svaté dary, které budeš mít, a své sliby“ (Dt 12,26). „Jen své svaté dary“ – to jsou náhrady; „které budeš mít“ – to jsou mláďata; „a své sliby“ – Písmo je srovnalo se slibem: jako slib [se] s vadou ne[obětuje], tak ani tyto s vadou ne.
אמר רבא כבר פסקה תנא דבי רבי ישמעאל דתנא דבי רבי ישמעאל (דברים יב, כו) רק קדשיך אשר יהיו לך ונדריך רק קדשיך אלו התמורות אשר יהיו לך אלו הוולדות ונדריך הקישן הכתוב לנדר מה נדר בעל מום לא אף הני נמי בעל מום לא:
„A nečiní se [jimi] náhrada“: Jaký je důvod? Neboť verš říká: „Nezamění ho ani ho nevymění“ atd. Nyní, když [dobré] za špatné, jsi řekl, [že je zakázáno], je třeba [zmiňovat] dobré za špatné? Nýbrž: [zvíře], které bylo dobré od počátku, činí náhradu; [zvíře], které bylo špatné od počátku, náhradu nečiní.
ואין עושין תמורה: מאי טעמא דאמר קרא לא יחליפנו ולא ימיר וגו' השתא רע בטוב אמרת לא טוב ברע מיבעיא אלא טוב מעיקרו עושה תמורה רע מעיקרו אין עושה תמורה:
„Jestliže uhynou, vykoupí se“: Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: To jsou slova rabiho Šimona, který řekl, že posvěcená [zvířata] pro oltář podléhala postavení a ocenění, [kdežto] majetek posvěcený pro údržbu Chrámu nepodléhal postavení a ocenění.
אם מתו יפדו: אמר רב יהודה אמר רב זו דברי רבי שמעון דאמר קדשי מזבח היו בכלל העמדה והערכה קדשי בדק הבית לא היו בכלל העמדה והערכה
Neboť jsme se učili: Rabi Šimon říká: Majetek posvěcený pro údržbu Chrámu, jestliže uhyne, vykoupí se. A rabi Šimon souhlasí, že [zvíře], které mělo vadu od počátku, se vykoupí. Jaký je důvod? Neboť verš říká: „ji… ji“ – aby vyloučil [zvíře], které mělo vadu od počátku.
דתנן רבי שמעון אומר קדשי בדק הבית אם מתו יפדו ומודה ר' שמעון בבעל מום מעיקרו שנפדה מאי טעמא דאמר קרא אותה אותה למעוטי בעל מום מעיקרא
Ale mudrci říkají: Jestliže uhynou, pohřbí se. Kdo jsou ti mudrci? Je to tanna ze školy Leviho, neboť tanna ze školy Leviho učil: Všechna podléhala postavení a ocenění, dokonce i [zvíře], které mělo vadu od počátku.
אבל חכ"א אם מתו יקברו מאן חכמים תנא דבי לוי הוא דתנא דבי לוי הכל היו בכלל העמדה והערכה ואפילו בעל מום מעיקרו
A tak učil i tanna ze školy Leviho ve své sbírce mišen: dokonce i divoké zvíře, dokonce i pták. Ale vždyť je psáno „ji… ji“? Pro tannu ze školy Leviho je to obtížné.
וכן תנא דבי לוי במתניתיה אפילו חיה אפי' עוף והכתיב אותה אותה לתנא דבי לוי קשיא
Ale podle mudrců, kteří s rabim Šimonem nesouhlasí, jak [to je]? Je to tak, že jestliže uhynou, vykoupí se? Jestliže tak,
אבל רבנן דפליגי עליה דר"ש מאי הכי נמי דאם מתו יפדו אי הכי
Originál: Bekhorot 14b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.