Bechorot 14b בכורות

Vykupují se [taková mláďata] jako bezvadná, nebo se jako bezvadná nevykupují?

Pojď a slyš: Kdo zasvětí [zvířata] s trvalými vadami pro oltář a [ta] vrhla, [mláďata] se prodají a nepotřebují vadu, protože svatost na ně nepřechází, aby vedlejší nebylo přísnější než hlavní.

Důvodem je, aby vedlejší nebylo přísnější než hlavní; ale kdo posvětil samce kvůli jeho hodnotě, ten se posvětí svatostí těla. To podporuje Ravu, neboť Rava řekl: Kdo posvětí samce kvůli hodnotě, ten se posvětí svatostí těla.

„A kdo je porazí venku, je osvobozen“: Rabi Elazar učil „je povinen“ a vztahoval to na soukromý obětní pahorek.

Neboť rabi Elazar řekl: Odkud [víme], že kdo obětuje zvíře s vadou na soukromém pahorku v době, kdy byly pahorky dovoleny, porušuje zákaz? Neboť je řečeno: „Neobětuješ Hospodinu, svému Bohu, býka ani ovci“ (Dt 17,1). Nevztahuje-li se to na velký pahorek, o kterém je psáno: „Slepé nebo zlomené“ atd. (Lv 22,22), vztáhni to na soukromý pahorek.

Řekni [raději]: Nevztahuje-li se to na posvěcená [zvířata], vztáhni to na prvorozené. Protože by ses mohl domnívat, že když je svaté, i když má vadu, smí být i obětováno, když má vadu; proto nás to učí, že ne.

Říkají: U prvorozeného je to výslovně psáno: „Chromé nebo slepé… neobětuješ ho“ (Dt 15,21).

Řekni tedy: Nevztahuje-li se to na posvěcená [zvířata], vztáhni to na desátek. Protože by ses mohl domnívat, že když je svatý se svou vadou, jak je psáno: „Nebude rozlišovat mezi dobrým a špatným“ (Lv 27,33), smí být i obětován se svou vadou; proto nás to učí, že ne.

Říkají: Desátek se také vyvozuje [ze slova] „převedení“ – „převedení“ od prvorozeného.

Řekni tedy: Vztáhni to na náhradu za posvěcená [zvířata]. Protože by ses mohl domnívat, že když je svatá, i když má vadu, jak je psáno: „Nezamění ho ani ho nevymění“ atd. (Lv 27,10), smí být i obětována, když má vadu; proto nás to učí, že ne.

Verš říká: „Bude [svaté] ono i jeho náhrada“ (Lv 27,10) – srovnává jeho náhradu s ním: jako ono [se] s vadou ne[obětuje], tak ani jeho náhrada s vadou ne.

Rabi Zejra namítl: Řekni tedy: Vztáhni to na mláďata posvěcených [zvířat]. Protože by ses mohl domnívat, že když jsou svatá s vadami díky své matce, smějí být obětována i s vadami; proto nás to učí, že ne.

Řekl Rava: To už rozhodl tanna ze školy rabiho Jišmaela, neboť tanna ze školy rabiho Jišmaela učil: „Jen své svaté dary, které budeš mít, a své sliby“ (Dt 12,26). „Jen své svaté dary“ – to jsou náhrady; „které budeš mít“ – to jsou mláďata; „a své sliby“ – Písmo je srovnalo se slibem: jako slib [se] s vadou ne[obětuje], tak ani tyto s vadou ne.

„A nečiní se [jimi] náhrada“: Jaký je důvod? Neboť verš říká: „Nezamění ho ani ho nevymění“ atd. Nyní, když [dobré] za špatné, jsi řekl, [že je zakázáno], je třeba [zmiňovat] dobré za špatné? Nýbrž: [zvíře], které bylo dobré od počátku, činí náhradu; [zvíře], které bylo špatné od počátku, náhradu nečiní.

„Jestliže uhynou, vykoupí se“: Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: To jsou slova rabiho Šimona, který řekl, že posvěcená [zvířata] pro oltář podléhala postavení a ocenění, [kdežto] majetek posvěcený pro údržbu Chrámu nepodléhal postavení a ocenění.

Neboť jsme se učili: Rabi Šimon říká: Majetek posvěcený pro údržbu Chrámu, jestliže uhyne, vykoupí se. A rabi Šimon souhlasí, že [zvíře], které mělo vadu od počátku, se vykoupí. Jaký je důvod? Neboť verš říká: „ji… ji“ – aby vyloučil [zvíře], které mělo vadu od počátku.

Ale mudrci říkají: Jestliže uhynou, pohřbí se. Kdo jsou ti mudrci? Je to tanna ze školy Leviho, neboť tanna ze školy Leviho učil: Všechna podléhala postavení a ocenění, dokonce i [zvíře], které mělo vadu od počátku.

A tak učil i tanna ze školy Leviho ve své sbírce mišen: dokonce i divoké zvíře, dokonce i pták. Ale vždyť je psáno „ji… ji“? Pro tannu ze školy Leviho je to obtížné.

Ale podle mudrců, kteří s rabim Šimonem nesouhlasí, jak [to je]? Je to tak, že jestliže uhynou, vykoupí se? Jestliže tak,