mu [pozdrav] opětoval? Řekl mu: Ne. A kdybys mu opětoval, co by ti udělali? Řekl mu: Usekli by mi hlavu mečem. Řekl mu: Což to není úsudek od lehčího k těžšímu? Jestliže ty, kdybys stál před králem z masa a krve, který je dnes zde a zítra v hrobě, [bys tak jednal], já, který jsem stál před Králem nad králi králů, Svatým, budiž požehnán, jenž je živ a trvá navždy a na věky věků, tím spíše!
מחזיר לו א"ל לאו ואם היית מחזיר לו מה היו עושים לך א"ל היו חותכים את ראשי בסייף א"ל והלא דברים ק"ו ומה אתה שהיית עומד לפני מלך בשר ודם שהיום כאן ומחר בקבר כך אני שהייתי עומד לפני מלך מלכי המלכים הקב"ה שהוא חי וקיים לעד ולעולמי עולמים על אחת כמה וכמה
Řekl rabi Jicchak: Vidí-li býky, přeruší. Neboť učil Rav Hošaja: Od neškodného býka se vzdalují na padesát loket a od býka známého jako nebezpečný, kam až oko dohlédne.
א"ר יצחק ראה שוורים פוסק דתני רב אושעיא מרחיקין משור תם חמשים אמה ומשור מועד כמלא עיניו
Učilo se jménem rabiho Meira: [Když je] hlava býka v koši [s krmením], vylez na střechu a odhoď žebřík pod sebou. Řekl Šmuel: To platí o černém býku a ve dnech měsíce nisanu, protože tehdy mu mezi rohy tančí Satan.
תנא משמיה דר' מאיר ריש תורא בדקולא סליק לאגרא ושדי דרגא מתותך אמר שמואל הני מילי בשור שחור וביומי ניסן מפני שהשטן מרקד לו בין קרניו
Učili rabíni: Příběh o jednom místě, kde byl ještěr (arod) a škodil lidem. Přišli a oznámili to rabimu Chaninovi ben Dosovi. Řekl jim: Ukažte mi jeho díru. Ukázali mu jeho díru. Položil patu na otvor díry, [ještěr] vylezl a uštkl ho – a ten ještěr zemřel.
ת"ר מעשה במקום אחד שהיה ערוד והיה מזיק את הבריות באו והודיעו לו לר' חנינא בן דוסא אמר להם הראו לי את חורו הראוהו את חורו נתן עקבו על פי החור יצא ונשכו ומת אותו ערוד
MIŠNA: Zmínka o „moci [seslat] déšť“ se říká v [požehnání o] vzkříšení mrtvých, prosba [o déšť] v požehnání let a havdala v [požehnání] „Ty uděluješ poznání“. Rabi Akiva říká: Říká ji jako čtvrté požehnání samostatně. Rabi Eliezer říká: V [požehnání] díkůvzdání.
מתני׳ מזכירין גבורות גשמים בתחיית המתים ושאלה בברכת השנים והבדלה בחונן הדעת ר"ע אומר אומרה ברכה רביעית בפני עצמה רבי אליעזר אומר בהודאה:
Řekl Rav Josef: Protože jde o moudrost [rozlišovat], zařadili ji do požehnání o moudrosti. A rabíni říkají: Protože jde o všední [den], zařadili ji do požehnání pro všední den.
א"ר יוסף מתוך שהיא חכמה קבעוה בברכת חכמה ורבנן אמרי מתוך שהיא חול לפיכך קבעוה בברכת חול
A řekl rabi Ami: Velké je poznání, neboť bylo dáno mezi dvě [Boží] jména, jak je řečeno: „Neboť Bůh poznání je Hospodin“ (1S 2,3). A s každým, kdo nemá poznání, je zakázáno mít slitování, neboť je řečeno: „Je to lid bez porozumění, proto se nad ním jeho Stvořitel nesmiluje“ (Iz 27,11).
וא"ר אמי גדולה דעה שנתנה בין שתי אותיות שנאמר (שמואל א ב, ג) כי אל דעות ה' וכל מי שאין בו דעה אסור לרחם עליו שנאמר (ישעיהו כז, יא) כי לא עם בינות הוא על כן לא ירחמנו עושהו
Řekl rabi Elazar: Velká je svatyně, neboť byla dána mezi dvě [Boží] jména, jak je řečeno: „[Místo], jež jsi připravil, Hospodine, svatyně, Pane“ (Ex 15,17).
אמר רבי אלעזר גדול מקדש שנתן בין ב' אותיות שנאמר (שמות טו, יז) פעלת ה' מקדש ה'
A řekl rabi Elazar: Každý člověk, který má poznání, je jako by za jeho dnů byl vystavěn Chrám: poznání bylo dáno mezi dvě jména a svatyně byla dána mezi dvě jména.
וא"ר אלעזר כל אדם שיש בו דעה כאילו נבנה בית המקדש בימיו דעה נתנה בין שתי אותיות מקדש נתן בין שתי אותיות
Řekl mu: Ano, ve své věci je skutečně velká. A to je, co řekl Ula: Proč tato dvojí pomsta? Jedna k dobrému a jedna ke zlému. K dobrému, neboť je psáno: „Zazářil z hory Paran“ (Dt 33,2); ke zlému, neboť je psáno: „Bože pomsty, Hospodine, Bože pomsty, zazař!“ (Ž 94,1).
אמר ליה אין במילתה מיהא גדולה היא והיינו דאמר עולא שתי נקמות הללו למה אחת לטובה ואחת לרעה לטובה דכתיב (דברים לג, ב) הופיע מהר פארן לרעה דכתיב אל נקמות ה' אל נקמות הופיע:
Řekl Rav Šaman bar Abarabimu Jochananovi: Vždyť muži Velkého shromáždění ustanovili Izraeli požehnání a modlitby, posvěcení (kidduš) a oddělení (havdala) – podívejme se, kde [havdalu] ustanovili.
א"ל רב שמן בר אבא לר' יוחנן מכדי אנשי כנסת הגדולה תקנו להם לישראל ברכות ותפלות קדושות והבדלות נחזי היכן תקון
Řekl mu: Zpočátku ji zařadili do modlitby. Když zbohatli, zařadili ji na pohár [vína]. Když zchudli, znovu ji zařadili do modlitby. A oni řekli: Kdo vykonal havdalu v modlitbě, musí vykonat havdalu i na poháru.
א"ל בתחלה קבעוה בתפלה העשירו קבעוה על הכוס הענו חזרו וקבעוה בתפלה והם אמרו המבדיל בתפלה צריך שיבדיל על הכוס
Bylo také řečeno: Řekl rabi Chija bar Aba, řekl rabi Jochanan: Muži Velkého shromáždění ustanovili Izraeli požehnání a modlitby, posvěcení a oddělení. Zpočátku ji zařadili do modlitby; když zbohatli, zařadili ji na pohár; když znovu zchudli, zařadili ji do modlitby. A oni řekli: Kdo vykonal havdalu v modlitbě, musí vykonat havdalu i na poháru.
איתמר נמי אמר ר' חייא בר אבא אמר רבי יוחנן אנשי כנסת הגדולה תקנו להם לישראל ברכות ותפלות קדושות והבדלות בתחלה קבעוה בתפלה העשירו קבעוה על הכוס חזרו והענו קבעוה בתפלה והם אמרו המבדיל בתפלה צריך שיבדיל על הכוס
Řekl Rava: A my proti tomuto výroku namítáme: Kdo se zmýlil a nezmínil moc [seslat] déšť v [požehnání o] vzkříšení mrtvých a prosbu v požehnání let, toho vracejí; [ale opomněl-li] havdalu v „Ty uděluješ poznání“, nevracejí ho, protože ji může říci na poháru.
אמר רבא ומותבינן אשמעתין טעה ולא הזכיר גבורות גשמים בתחיית המתים ושאלה בברכת השנים מחזירין אותו והבדלה בחונן הדעת אין מחזירין אותו מפני שיכול לאומרה על הכוס
Bylo také řečeno: Řekl rabi Binjamin bar Jefet: Rabi Josi se tázal rabiho Jochanana v Sidonu – a někteří říkají, že rabi Šimon ben Jaakov z Tyru [se tázal]rabiho Jochanana – a já jsem to slyšel: Kdo vykonal havdalu v modlitbě, musí vykonat havdalu i na poháru, nebo ne? A on mu řekl: Musí vykonat havdalu na poháru.
איתמר נמי אמר רבי בנימין בר יפת שאל ר' יוסי את ר' יוחנן בצידן ואמרי לה ר' שמעון בן יעקב דמן צור את ר' יוחנן ואנא שמעית המבדיל בתפלה צריך שיבדיל על הכוס או לא ואמר ליה צריך שיבדיל על הכוס
Řekl Rav Nachman bar Jicchak: Úsudek od lehčího k těžšímu z modlitby: Jestliže o modlitbě, která je hlavním ustanovením, říkají, že kdo vykonal havdalu v modlitbě, musí ji vykonat i na poháru, pak kdo vykonal havdalu na poháru, který není hlavním ustanovením, tím spíše [ji musí vykonat v modlitbě].
אמר רב נחמן בר יצחק קל וחומר מתפלה ומה תפלה דעיקר תקנתא היא אמרי המבדיל בתפלה צריך שיבדיל על הכוס המבדיל על הכוס דלאו עיקר תקנתא היא לא כ"ש
Učil rabi Acha Dlouhý před Ravem Chinenou: Kdo vykonal havdalu v modlitbě, je chvályhodnější než ten, kdo ji vykoná na poháru; a vykonal-li ji v této i v onom, ať spočinou požehnání na jeho hlavě.
תני ר' אחא אריכא קמיה דרב חיננא המבדיל בתפלה משובח יותר ממי שיבדיל על הכוס ואם הבדיל בזו ובזו ינוחו לו ברכות על ראשו
To samo si odporuje: Řekl jsi, že kdo vykonal havdalu v modlitbě, je chvályhodnější než ten, kdo ji vykoná na poháru – z toho plyne, že samotná modlitba stačí. A pak učíš: Vykonal-li ji v této i v onom, ať spočinou požehnání na jeho hlavě. Ale protože povinnost splnil jednou, je zproštěn a [druhé] je požehnáním zbytečným; a řekl Rav, a někteří říkají Reš Lakiš, a jiní říkají, že rabi Jochanan a Reš Lakiš oba řekli: Každý, kdo pronáší zbytečné požehnání, přestupuje [zákaz] „Nevezmeš [jméno Hospodina nadarmo]“ (Ex 20,7)!
הא גופא קשיא אמרת המבדיל בתפלה משובח יותר ממי שיבדיל על הכוס אלמא תפלה לחודה סגי והדר תני אם הבדיל בזו ובזו ינוחו לו ברכות על ראשו וכיון דנפיק ליה בחדא אפטר והויא ברכה שאינה צריכה ואמר רב ואיתימא ר"ל ואמרי לה ר' יוחנן ור"ל דאמרי תרוייהו כל המברך ברכה שאינה צריכה עובר משום (שמות כ, ו) לא תשא
Tázal se Rav ChisdaRava Šešeta: Zmýlil se v obojím, jak je tomu? Řekl mu: Zmýlil-li se v obojím, vrací se na začátek.
בעא מיניה רב חסדא מרב ששת טעה בזו ובזו מהו אמר ליה טעה בזו ובזו חוזר לראש
Originál: Berakhot 33a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.