Berachot 33a ברכות

mu [pozdrav] opětoval? Řekl mu: Ne. A kdybys mu opětoval, co by ti udělali? Řekl mu: Usekli by mi hlavu mečem. Řekl mu: Což to není úsudek od lehčího k těžšímu? Jestliže ty, kdybys stál před králem z masa a krve, který je dnes zde a zítra v hrobě, [bys tak jednal], já, který jsem stál před Králem nad králi králů, Svatým, budiž požehnán, jenž je živ a trvá navždy a na věky věků, tím spíše!

Ihned se onen hodnostář usmířil a ten zbožný odešel v pokoji domů.

„I kdyby se mu had ovinul kolem paty, ať nepřerušuje.“ Řekl Rav Šešet: To se učilo jen o hadovi, ale kvůli štíru přeruší.

Namítali: Spadl-li [člověk] do jámy se lvy, nesvědčí se o něm, že zemřel; spadl-li do příkopu plného hadů a štírů, svědčí se o něm, že zemřel.

Tam je to jinak, protože kvůli tlačenici [na ně šlápne a oni] škodí.

Řekl rabi Jicchak: Vidí-li býky, přeruší. Neboť učil Rav Hošaja: Od neškodného býka se vzdalují na padesát loket a od býka známého jako nebezpečný, kam až oko dohlédne.

Učilo se jménem rabiho Meira: [Když je] hlava býka v koši [s krmením], vylez na střechu a odhoď žebřík pod sebou. Řekl Šmuel: To platí o černém býku a ve dnech měsíce nisanu, protože tehdy mu mezi rohy tančí Satan.

Učili rabíni: Příběh o jednom místě, kde byl ještěr (arod) a škodil lidem. Přišli a oznámili to rabimu Chaninovi ben Dosovi. Řekl jim: Ukažte mi jeho díru. Ukázali mu jeho díru. Položil patu na otvor díry, [ještěr] vylezl a uštkl ho – a ten ještěr zemřel.

Vzal ho na rameno a přinesl do domu studia. Řekl jim: Hleďte, synové moji, neusmrcuje ještěr, ale usmrcuje hřích.

V tu hodinu říkali: Běda člověku, kterého potká ještěr, a běda ještěrovi, kterého potká rabi Chanina ben Dosa!

MIŠNA: Zmínka o „moci [seslat] déšť“ se říká v [požehnání o] vzkříšení mrtvých, prosba [o déšť] v požehnání let a havdala v [požehnání] „Ty uděluješ poznání“. Rabi Akiva říká: Říká ji jako čtvrté požehnání samostatně. Rabi Eliezer říká: V [požehnání] díkůvzdání.

GEMARA: Zmínka o moci [seslat] déšť – z jakého důvodu [v požehnání o vzkříšení mrtvých]?

Řekl Rav Josef: Protože [déšť] je roven vzkříšení mrtvých, proto ho zařadili do [požehnání o] vzkříšení mrtvých.

A prosba v požehnání let – z jakého důvodu?

Řekl Rav Josef: Protože jde o obživu, proto ji zařadili do požehnání o obživě.

Havdala v [požehnání] „Ty uděluješ poznání“ – z jakého důvodu?

Řekl Rav Josef: Protože jde o moudrost [rozlišovat], zařadili ji do požehnání o moudrosti. A rabíni říkají: Protože jde o všední [den], zařadili ji do požehnání pro všední den.

Řekl rabi Ami: Velké je poznání, neboť bylo dáno na začátek požehnání všedního dne.

A řekl rabi Ami: Velké je poznání, neboť bylo dáno mezi dvě [Boží] jména, jak je řečeno: „Neboť Bůh poznání je Hospodin“ (1S 2,3). A s každým, kdo nemá poznání, je zakázáno mít slitování, neboť je řečeno: „Je to lid bez porozumění, proto se nad ním jeho Stvořitel nesmiluje“ (Iz 27,11).

Řekl rabi Elazar: Velká je svatyně, neboť byla dána mezi dvě [Boží] jména, jak je řečeno: „[Místo], jež jsi připravil, Hospodine, svatyně, Pane“ (Ex 15,17).

A řekl rabi Elazar: Každý člověk, který má poznání, je jako by za jeho dnů byl vystavěn Chrám: poznání bylo dáno mezi dvě jména a svatyně byla dána mezi dvě jména.

Namítl Rav Acha Karchina'a: Pak by tedy byla velká i pomsta, neboť byla dána mezi dvě jména, jak je řečeno: „Bože pomsty, Hospodine“ (Ž 94,1)!

Řekl mu: Ano, ve své věci je skutečně velká. A to je, co řekl Ula: Proč tato dvojí pomsta? Jedna k dobrému a jedna ke zlému. K dobrému, neboť je psáno: „Zazářil z hory Paran“ (Dt 33,2); ke zlému, neboť je psáno: „Bože pomsty, Hospodine, Bože pomsty, zazař!“ (Ž 94,1).

„Rabi Akiva říká: Říká ji jako čtvrté požehnání“ atd.

Řekl Rav Šaman bar Aba rabimu Jochananovi: Vždyť muži Velkého shromáždění ustanovili Izraeli požehnání a modlitby, posvěcení (kidduš) a oddělení (havdala) – podívejme se, kde [havdalu] ustanovili.

Řekl mu: Zpočátku ji zařadili do modlitby. Když zbohatli, zařadili ji na pohár [vína]. Když zchudli, znovu ji zařadili do modlitby. A oni řekli: Kdo vykonal havdalu v modlitbě, musí vykonat havdalu i na poháru.

Bylo také řečeno: Řekl rabi Chija bar Aba, řekl rabi Jochanan: Muži Velkého shromáždění ustanovili Izraeli požehnání a modlitby, posvěcení a oddělení. Zpočátku ji zařadili do modlitby; když zbohatli, zařadili ji na pohár; když znovu zchudli, zařadili ji do modlitby. A oni řekli: Kdo vykonal havdalu v modlitbě, musí vykonat havdalu i na poháru.

Bylo také řečeno: Raba a Rav Josef oba řekli: Kdo vykonal havdalu v modlitbě, musí vykonat havdalu i na poháru.

Řekl Rava: A my proti tomuto výroku namítáme: Kdo se zmýlil a nezmínil moc [seslat] déšť v [požehnání o] vzkříšení mrtvých a prosbu v požehnání let, toho vracejí; [ale opomněl-li] havdalu v „Ty uděluješ poznání“, nevracejí ho, protože ji může říci na poháru.

Neříkej „protože ji může říci na poháru“, ale řekni „protože ji říká na poháru“.

Bylo také řečeno: Řekl rabi Binjamin bar Jefet: Rabi Josi se tázal rabiho Jochanana v Sidonu – a někteří říkají, že rabi Šimon ben Jaakov z Tyru [se tázal] rabiho Jochanana – a já jsem to slyšel: Kdo vykonal havdalu v modlitbě, musí vykonat havdalu i na poháru, nebo ne? A on mu řekl: Musí vykonat havdalu na poháru.

Bylo jim otázkou: Kdo vykonal havdalu na poháru, má ji vykonat i v modlitbě?

Řekl Rav Nachman bar Jicchak: Úsudek od lehčího k těžšímu z modlitby: Jestliže o modlitbě, která je hlavním ustanovením, říkají, že kdo vykonal havdalu v modlitbě, musí ji vykonat i na poháru, pak kdo vykonal havdalu na poháru, který není hlavním ustanovením, tím spíše [ji musí vykonat v modlitbě].

Učil rabi Acha Dlouhý před Ravem Chinenou: Kdo vykonal havdalu v modlitbě, je chvályhodnější než ten, kdo ji vykoná na poháru; a vykonal-li ji v této i v onom, ať spočinou požehnání na jeho hlavě.

To samo si odporuje: Řekl jsi, že kdo vykonal havdalu v modlitbě, je chvályhodnější než ten, kdo ji vykoná na poháru – z toho plyne, že samotná modlitba stačí. A pak učíš: Vykonal-li ji v této i v onom, ať spočinou požehnání na jeho hlavě. Ale protože povinnost splnil jednou, je zproštěn a [druhé] je požehnáním zbytečným; a řekl Rav, a někteří říkají Reš Lakiš, a jiní říkají, že rabi Jochanan a Reš Lakiš oba řekli: Každý, kdo pronáší zbytečné požehnání, přestupuje [zákaz] „Nevezmeš [jméno Hospodina nadarmo]“ (Ex 20,7)!

Spíše řekni takto: Vykonal-li havdalu v jednom a nevykonal v druhém, ať spočinou požehnání na jeho hlavě.

Tázal se Rav Chisda Rava Šešeta: Zmýlil se v obojím, jak je tomu? Řekl mu: Zmýlil-li se v obojím, vrací se na začátek.