Berachot 32b ברכות

Řekl rabi Elazar: Modlitba je větší než dobré skutky, neboť nikdo nebyl větší v dobrých skutcích než Moše, náš učitel, a přesto byl vyslyšen jedině díky modlitbě, jak je řečeno: „Už mi o té věci nemluv“ (Dt 3,26), a hned vedle: „Vystup na vrchol Pisgy“ (Dt 3,27).

A řekl rabi Elazar: Půst je větší než dobročinnost. Proč? Tento [se koná] vlastním tělem, tamta vlastním majetkem.

A řekl rabi Elazar: Modlitba je větší než oběti, neboť je řečeno: „K čemu je mi množství vašich obětí?“ (Iz 1,11), a [poté] je psáno: „Když rozprostíráte své dlaně“ (Iz 1,15).

Řekl rabi Jochanan: Kohen, který zabil člověka, nemá pozvedat ruce [ke kněžskému požehnání], neboť je řečeno: „Vaše ruce jsou plné krve“ (Iz 1,15).

A řekl rabi Elazar: Ode dne, kdy byl zničen Chrám, se zavřely brány modlitby, neboť je řečeno: „I když křičím a volám o pomoc, umlčuje mou modlitbu“ (Pl 3,8). Ale přestože se brány modlitby zavřely, brány slz se nezavřely, neboť je řečeno: „Slyš mou modlitbu, Hospodine, naslouchej mému volání, k mým slzám nemlč“ (Ž 39,13).

Rava nevyhlašoval půst v zamračený den, protože je řečeno: „Zahalil ses oblakem, aby neprošla modlitba“ (Pl 3,44).

A řekl rabi Elazar: Ode dne, kdy byl zničen Chrám, se mezi Izrael a jeho Otce v nebesích postavila železná zeď, neboť je řečeno: „A ty si vezmi železnou plotnu a postav ji jako železnou zeď mezi sebe a město“ (Ez 4,3).

Řekl rabi Chanin, řekl rabi Chanina: Kdo prodlužuje svou modlitbu, jeho modlitba se nevrátí naprázdno. Odkud to víme? Od Mošeho, našeho učitele, neboť je řečeno: „Modlil jsem se k Hospodinu“ (Dt 9,26), a potom je psáno: „A Hospodin mě vyslyšel i tentokrát“ (Dt 10,10).

Je tomu tak? Vždyť řekl rabi Chija bar Aba, řekl rabi Jochanan: Kdo prodlužuje svou modlitbu a spoléhá na ni, nakonec dojde k bolesti srdce, neboť je řečeno: „Protahované očekávání zemdlívá srdce“ (Př 13,12). Jaká je pro něj náprava? Ať se zabývá Tórou, neboť je řečeno: „Ale strom života je splněná touha“ (Př 13,12), a stromem života není nic jiného než Tóra, neboť je řečeno: „Je stromem života těm, kdo se jí drží“ (Př 3,18). To není rozpor: tento [výrok mluví o tom], kdo prodlužuje a spoléhá na ni, onen o tom, kdo prodlužuje a nespoléhá na ni.

Řekl rabi Chama, syn rabiho Chaniny: Vidí-li člověk, že se modlil a nebyl vyslyšen, ať se modlí znovu, neboť je řečeno: „Doufej v Hospodina, buď silný a srdce tvé ať se vzmuží, a doufej v Hospodina“ (Ž 27,14).

Učili rabíni: Čtyři věci vyžadují posilování, a to jsou: Tóra, dobré skutky, modlitba a světské zaměstnání (derech erec).

Tóra a dobré skutky – odkud? Neboť je řečeno: „Jen buď silný a velmi udatný, abys dbal a jednal podle celé Tóry“ (Joz 1,7) – „buď silný“ v Tóře a „udatný“ v dobrých skutcích.

Modlitba – odkud? Neboť je řečeno: „Doufej v Hospodina, buď silný a srdce tvé ať se vzmuží, a doufej v Hospodina.“

Světské zaměstnání – odkud? Neboť je řečeno: „Buď silný a posilujme se za svůj lid“ atd. (2S 10,12).

„Sion však řekl: Hospodin mě opustil a Pán na mě zapomněl“ (Iz 49,14). Opuštěná a zapomenutá – není to totéž? Řekl Reš Lakiš: Řekla obec Izraele před Svatým, budiž požehnán: Pane světa, když si muž vezme ženu k první ženě, pamatuje si [aspoň] skutky té první; ale Ty jsi mě opustil i zapomněl na mě.

Řekl jí Svatý, budiž požehnán: Má dcero, stvořil jsem na obloze dvanáct souhvězdí, ke každému souhvězdí jsem stvořil třicet vojsk, ke každému vojsku třicet legií, ke každé legii třicet oddílů, ke každému oddílu třicet setnin, ke každé setnině třicet táborů a na každý tábor jsem zavěsil tři sta šedesát pět tisíc myriád hvězd, podle počtu dní slunečního roku – a to vše jsem stvořil jen kvůli tobě. A ty říkáš: Opustil jsi mě a zapomněl jsi na mě?!

„Může žena zapomenout na své nemluvně (ula)?“ (Iz 49,15). Řekl Svatý, budiž požehnán: Copak zapomenu na zápalné oběti (olot) beranů a prvorozené, které jsi mi přinášela na poušti? Řekla před Ním: Pane světa, když před trůnem Tvé slávy není zapomnění, snad mi nezapomeneš ani čin se zlatým teletem? Řekl jí: „I tyto mohou zapomenout“ (Iz 49,15).

Řekla před Ním: Pane světa, když tedy před trůnem Tvé slávy zapomnění je, snad mi zapomeneš i událost u Sinaje? Řekl jí: „Ale já na tebe nezapomenu“ (Iz 49,15).

A to je to, co řekl rabi Elazar, řekl rabi Hošaja: Co je psáno: „I tyto mohou zapomenout“ – to je čin se zlatým teletem; „ale já na tebe nezapomenu“ – to je událost u Sinaje.

„Dávní zbožní (chasidim) čekávali jednu hodinu [než se pomodlili Amidu].“

Odkud to máme? Řekl rabi Jehošua ben Levi: Verš říká: „Blaze těm, kdo sedí v Tvém domě“ (Ž 84,5).

A řekl rabi Jehošua ben Levi: Kdo se modlí, musí po své modlitbě setrvat jednu hodinu, neboť je řečeno: „Jistě budou spravedliví vzdávat díky Tvému jménu, přímí budou sedět před Tvou tváří“ (Ž 140,14).

Tak se také učí: Kdo se modlí, musí setrvat jednu hodinu před svou modlitbou a jednu hodinu po své modlitbě. Před modlitbou – odkud? Neboť je řečeno: „Blaze těm, kdo sedí v Tvém domě.“ Po modlitbě – odkud? Neboť je psáno: „Jistě budou spravedliví vzdávat díky Tvému jménu, přímí budou sedět před Tvou tváří.“

Učili rabíni: Dávní zbožní čekávali jednu hodinu, modlili se jednu hodinu a pak znovu čekali jednu hodinu. Ale když tráví devět hodin denně modlitbou, jak se uchovává jejich Tóra a jak se dělá jejich práce?

Nýbrž protože jsou zbožní, jejich Tóra se uchovává a jejich práce je požehnána.

„I kdyby se ho král tázal na zdraví, ať mu neodpovídá.“

Řekl Rav Josef: To se učilo jen o izraelských králích, ale kvůli králům modloslužebníků [modlitbu] přeruší.

Namítali: Kdo se modlí a vidí, že proti němu jde násilník, vidí, že proti němu jede vůz, ať nepřerušuje, ale zkrátí [modlitbu] a odstoupí.

To není rozpor: tady jde o případ, kdy je možné zkrátit (ať zkrátí; a pokud ne, přeruší).

Učili rabíni: Příběh o jednom zbožném, který se modlil na cestě. Přišel jeden hodnostář a pozdravil ho, ale on mu pozdrav neopětoval. Počkal na něj, dokud nedokončil modlitbu. Když ji dokončil, řekl mu: Hlupáku! Což není psáno ve vaší Tóře: „Jen se měj na pozoru a dobře si střez svou duši“ (Dt 4,9), a je psáno: „Velmi se střezte pro své duše“ (Dt 4,15)? Když jsem tě pozdravil, proč jsi mi pozdrav neopětoval? Kdybych ti mečem usekl hlavu, kdo by ode mne požadoval tvou krev?

Řekl mu: Počkej, než tě usmířím slovy. Řekl mu: Kdybys stál před králem z masa a krve a přišel tvůj přítel a pozdravil tě, byl bys