Berachot 54b ברכות

udělali si [ve skalách] dutiny a skryli se v nich. Řekli: Až tudy budou Izraelité procházet, pobijeme je. Nevěděli však, že před Izraelem šla Archa a srovnávala před nimi hory. Jakmile přišla Archa, hory se k sobě přimkly a pobily je, a jejich krev stékala do potoků Arnonu. Když přišli Et a Vahev, uviděli krev vytékající mezi horami, šli a řekli to Izraelitům a ti zazpívali píseň. To je to, co je psáno: „a svah potoků, jenž se sklání k sídlu Ar a opírá se o hranici Moábu“ (Nu 21,15).

Kameny krupobití (avnej elgaviš) – co jsou kameny krupobití?

Bylo učeno: Kameny, které zůstaly stát kvůli muži (al gav iš) a sestoupily kvůli muži. Zůstaly stát kvůli muži – to je Mojžíš, jak je psáno: „A ten muž Mojžíš byl velmi pokorný“ (Nu 12,3), a je psáno: „Hromy a krupobití ustaly a déšť se už nelil na zem“ (Ex 9,33). Sestoupily kvůli muži – to je Jozue, jak je psáno: „Vezmi si Jozua, syna Nunova, muže, v němž je duch“ (Nu 27,18), a je psáno: „Když utíkali před Izraelity a byli na svahu u Bet Choronu, Hospodin na ně házel velké kameny“ (Joz 10,11).

Kámen, který chtěl Og, král Bášanu, hodit na Izrael – to se ví z tradice. Řekl: Jak velký je izraelský tábor? Tři parsy. Půjdu, vyrvu horu velkou tři parsy, hodím ji na ně a pobiji je. Šel, vyrval horu velkou tři parsy a nesl ji na hlavě. Ale Svatý, budiž požehnán, na ni poslal mravence, ti ji provrtali a sesunula se mu kolem krku.

Chtěl ji ze sebe stáhnout, ale zuby se mu protáhly na jednu i na druhou stranu a nemohl ji stáhnout. To je to, co je psáno: „Zuby svévolníků jsi zlámal“ (Ž 3,8) – podle rabiho Šimona ben Lakiše, neboť rabi Šimon ben Lakiš řekl: Co znamená, co je psáno: ‚Zuby svévolníků jsi zlámal‘? Nečti šibarta (zlámal jsi), ale širbavta (protáhl jsi).

Jak vysoký byl Mojžíš? Deset loket. Vzal sekeru dlouhou deset loket, vyskočil deset loket, udeřil ho do kotníku a zabil ho.

A kámen, na němž seděl Mojžíš, neboť je psáno: „Mojžíšovy ruce však ochably. Vzali tedy kámen, podložili mu ho a on se na něj posadil“ (Ex 17,12).

A Lotova žena, neboť je řečeno: „Jeho žena se ohlédla za ním a stala se solným sloupem“ (Gn 19,26). A hradby Jericha, které se propadly, neboť je psáno: „a hradba se zřítila na svém místě“ (Joz 6,20).

Chápu, že všechno [ostatní] jsou zázraky; ale Lotova žena je trest – [nad ní] má říct ‚Požehnaný, Pravdivý soudce‘!

Vždyť se [v baraitě] učí ‚díky a chvála‘! Uč [takto]: Nad Lotem a jeho ženou se říkají dvě požehnání: nad jeho ženou říká ‚Požehnaný, Pravdivý soudce‘ a nad Lotem říká ‚Požehnaný, jenž pamatuje na spravedlivé‘. Rabi Jochanan řekl: I v hodině svého hněvu Svatý, budiž požehnán, pamatuje na spravedlivé, neboť je řečeno: „Když Bůh ničil města okrsku, rozpomenul se Bůh na Abrahama a vyslal Lota ze středu zkázy…“ (Gn 19,29).

„A hradby Jericha, které se propadly.“ Copak se hradby Jericha propadly? Vždyť padly, neboť je řečeno: „Když lid uslyšel zvuk šofaru, spustil lid mohutný pokřik a hradba se zřítila na svém místě“ (Joz 6,20)! – Protože jejich šířka a výška byly stejné, proto se propadly.

Rav Jehuda řekl jménem Rava: Čtyři musí vzdát díky: ti, kdo se plaví po moři, ti, kdo putují pouštěmi, kdo byl nemocen a uzdravil se, a kdo byl uvězněn v žaláři a vyšel.

Ti, kdo se plaví po moři – odkud [to víme]? Neboť je psáno: „Ti, kdo sestupují na moře v lodích… oni viděli Hospodinovy skutky“ (Ž 107,23–24); a říká: „Zvedl se bouřný vítr… stoupali k nebesům, klesali do hlubin“; a říká: „Motali se a potáceli jako opilý“; a říká: „Volali k Hospodinu ve svém soužení a on je vyvedl z jejich úzkostí“; a říká: „Proměnil bouři v ticho“; a říká: „Radovali se, že se utišily“; a říká: „Ať vzdávají díky Hospodinu za jeho milosrdenství a za jeho divy pro lidské syny.“

Ti, kdo putují pouštěmi – odkud [to víme]? Neboť je psáno: „Bloudili po poušti, po pustině, cestu k obydlenému městu nenašli… Volali k Hospodinu… a vedl je přímou cestou… Ať vzdávají díky Hospodinu za jeho milosrdenství“ (Ž 107,4–8).

Kdo byl nemocen a uzdravil se, neboť je psáno: „Pošetilci kvůli své cestě nevěrnosti a kvůli svým vinám trpěli; jejich duše si zošklivila každé jídlo… Volali k Hospodinu ve svém soužení… Poslal své slovo a uzdravil je… Ať vzdávají díky Hospodinu za jeho milosrdenství“ (Ž 107,17–21).

Kdo byl uvězněn v žaláři – odkud [to víme]? Neboť je psáno: „Sídlící ve tmě a stínu smrti… neboť se vzepřeli Božím výrokům…“ (Ž 107,10–11); a říká: „Pokořil jejich srdce trápením…“; a říká: „Volali k Hospodinu ve svém soužení“; a říká: „Vyvedl je z tmy a stínu smrti…“; a říká: „Ať vzdávají díky Hospodinu za jeho milosrdenství.“

Jaké požehnání říká? Rav Jehuda řekl: ‚Požehnaný, jenž prokazuje dobrá milosrdenství.‘ Abaje řekl: A musí vzdát díky před deseti, neboť je psáno: „Ať ho vyvyšují ve shromáždění lidu…“ (Ž 107,32). Mar Zutra řekl: A dva z nich [musí být] učenci, neboť je řečeno: „a v radě starších ať ho chválí“ (Ž 107,32).

Rav Aši to napadl: Tak řekni, [že to musí být] všichni učenci! – Copak je psáno ‚ve shromáždění starších‘? Je psáno ‚ve shromáždění lidu‘. – Tak řekni: deset obyčejných lidí a k tomu dva učenci! – To je obtížné.

Rav Jehuda onemocněl a uzdravil se. Přišli k němu Rav Chana z Bagdádu a rabíni a řekli mu: Požehnaný Milosrdný, jenž tě dal nám a nedal tě prachu. Řekl jim: Zprostili jste mě [povinnosti] vzdát díky.

Vždyť Abaje řekl: Musí vzdát díky před deseti! – Bylo jich tam deset. – Ale on sám díky nevzdal! – Nemusel, protože po nich odpověděl amen.

Rav Jehuda řekl: Tři potřebují ochranu, a to: nemocný, ženich a nevěsta. V baraitě se učí: nemocný, rodička, ženich a nevěsta; někteří říkají: i truchlící; a někteří říkají: i učenci v noci.

A Rav Jehuda řekl: Tři věci – kdo je prodlužuje, tomu se prodlužují dny a léta: kdo prodlužuje svou modlitbu, kdo prodlužuje [pobyt] u svého stolu a kdo prodlužuje [pobyt] na záchodě.

Prodlužovat svou modlitbu je ctnost? Vždyť rabi Chija bar Aba řekl jménem rabiho Jochanana: