Eruvin 19a עירובין

místo k sázení vinic“ (Mi 1,6).

A rabi Jirmeja ben Elazar řekl: Pojď a viz, že způsob člověka z masa a krve není jako způsob Svatého, budiž požehnán. Způsob člověka z masa a krve: Propadne-li někdo trestu smrti od vlády, vloží mu do úst udidlo, aby neproklínal krále.

Způsob Svatého, budiž požehnán: Propadne-li člověk trestu smrti od Všudypřítomného, mlčí, jak se praví: „Tobě [náleží] mlčení, chvála“ (Ž 65,2). A nejen to, ale [ještě] chválí, jak se praví: „chvála“. A nejen to, ale zdá se mu, jako by přinášel oběť, jak se praví: „a tobě bude splněn slib“ (Ž 65,2).

To je, co řekl rabi Jehošua ben Levi: Co je psáno: „Ti, kdo procházejí údolím pláče, učiní z něj pramen, i požehnáním se zahalí učitel“ (Ž 84,7)?

„Ti, kdo procházejí“ – to jsou lidé, kteří překračují vůli Svatého, budiž požehnán. „Údolím“ – že jim prohlubují gehinom. „Pláče“ – že pláčou a ronějí slzy jako pramen [vytékající do] příkopů. „I požehnáním se zahalí učitel“ – že uznávají rozsudek nad sebou za spravedlivý a říkají před ním: Pane světa, dobře jsi soudil, dobře jsi osvobodil, dobře jsi odsoudil a dobře jsi připravil gehinom pro svévolníky a rajskou zahradu pro spravedlivé.

Opravdu? Vždyť rabi Šimon ben Lakiš řekl: Svévolníci se nekají ani u bran gehinomu, jak se praví: „Vyjdou a uvidí mrtvoly lidí, kteří se proti mně vzpírají…“ (Iz 66,24). Neříká se „kteří se vzepřeli“, nýbrž „kteří se vzpírají“ – že se vzpírají navždy.

To není obtížné: toto [platí] o hříšnících z Izraele, tamto o hříšnících z modloslužebníků.

Tak je to také rozumné, neboť jinak by [výrok] Reše Lakiše odporoval [jinému výroku] Reše Lakiše, neboť Reš Lakiš řekl: Nad hříšníky z Izraele oheň gehinomu nevládne – [vyvozuje se to] úsudkem z menšího na větší ze zlatého oltáře.

Jestliže zlatý oltář, na němž bylo [zlata] jen v tloušťce zlatého denáru, vydržel mnoho let a oheň nad ním nevládl – hříšníci z Izraele, kteří jsou plni přikázání jako granátové jablko, jak se praví: „Jako rozpůlené granátové jablko je tvé čelo (rakatech)“ (Pís 6,7), a rabi Šimon ben Lakiš řekl: Nečti rakatech, ale rekatech (tví prázdní) – neboť i ti prázdní mezi tebou jsou plni přikázání jako granátové jablko – tím spíše!

Ale co [s tím], co je psáno: „Ti, kdo procházejí údolím pláče“? To jsou ti, kdo jsou v tu chvíli odsouzeni do gehinomu, ale přijde Abraham, náš otec, vyvede je a přijme je – kromě Izraelity, který obcoval s dcerou modloslužebníka, takže se jeho předkožka natáhla a [Abraham] ho nepozná.

Rav Kahana to napadl: Nyní, když jsi řekl [že] „kteří se vzpírají“ [znamená], že se vzpírají stále – je-li tomu tak, pak tam, kde je psáno „který vyvádí“ a „který vyvedl nahoru“, [znamená to], že stále vyvádí nahoru a vyvádí? Nýbrž [znamená to], že vyvedl nahoru a vyvedl – i zde [znamená to], že se vzepřeli.

A rabi Jirmeja ben Elazar řekl: Gehinom má tři vchody: jeden na poušti, jeden v moři a jeden v Jeruzalémě. Na poušti, jak je psáno: „Sestoupili oni a všechno, co jim patřilo, živí do podsvětí (šeol)“ (Nu 16,33).

V moři, jak je psáno: „Z lůna podsvětí jsem volal, slyšel jsi můj hlas“ (Jon 2,3).

V Jeruzalémě, jak je psáno: „výrok Hospodina, který má oheň na Sijónu a pec v Jeruzalémě“ (Iz 31,9). A ve škole rabiho Jišmaela se učilo: „Který má oheň na Sijónu“ – to je gehinom; „a pec v Jeruzalémě“ – to je vchod do gehinomu.

A víc jich není? Vždyť rabi Marjon řekl, že rabi Jehošua ben Levi řekl, a někteří říkají, že Raba bar Marjon učil ve škole Rabana Jochanana ben Zakaje: V údolí Ben Hinom jsou dvě palmy a mezi nimi stoupá kouř; a o nich jsme se učili: Palmové výhonky z Železné hory jsou platné; a to je vchod do gehinomu. Možná je to tentýž, který je v Jeruzalémě.

Rabi Jehošua ben Levi řekl: Gehinom má sedm jmen, a to jsou: Šeol, Avadon, Jáma zkázy, Jáma hukotu, Bahno bláta, Stín smrti a Spodní země.

Šeol, jak je psáno: „Z lůna podsvětí (šeol) jsem volal, slyšel jsi můj hlas“ (Jon 2,3). Avadon, jak je psáno: „Vypráví se v hrobě o tvém milosrdenství, o tvé věrnosti v zahynutí (avadon)?“ (Ž 88,12). Jáma zkázy, jak je psáno: „Neboť nenecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj zbožný spatřil zkázu (šachat)“ (Ž 16,10). Jáma hukotu a Bahno bláta, jak je psáno: „Vytáhl mě z jámy hukotu, z bahna bláta“ (Ž 40,3). Stín smrti, jak je psáno: „Ti, kdo sedí ve tmě a stínu smrti“ (Ž 107,10). A Spodní země – to je tradice.

A víc jich není? Vždyť je tu „Gehinom“ – údolí, které je hluboké jako [údolí] Hinom, do něhož sestupují všichni kvůli marným věcem (hinam).

A je tu „Tofte“, jak je psáno: „Neboť od včerejška je připraven Tofte“ (Iz 30,33). To je [místo], kam padne každý, kdo se dá svést (mitpate) svým pudem.

Rajská zahrada – Reš Lakiš řekl: Je-li v zemi Izraele, je jejím vchodem Bejt Šean; je-li v Arábii, je jejím vchodem Bejt Geram; je-li mezi řekami, je jejím vchodem Dumaskanin. V Babylónii Abaje chválil ovoce z pravého břehu [řeky], Rava chválil ovoce z Harpanji.

„A mezi nimi [smí být mezera] jako plná [šíře] dvou…“ – To je samozřejmé! Když nás učil, že jsou svázané, víme [samo sebou], že nejsou volné.

Mohl bys říci: „svázané“ [znamená] jakoby svázané, ale ne skutečně; [proto] nás to učí: „a ne volných“.

„Jedno vchází a druhé vychází“ – Učilo se: Spřežení vchází a spřežení vychází. Rabíni učili: Kolik [měří] hlava a větší část krávy? Dva lokty. A kolik je tloušťka krávy? Loket a dvě třetiny lokte.