Horajot 8a הוריות

„A souhlasí, že nepřináší podmíněnou oběť viny“ – odkud to víme? Neboť je psáno: „a kohen za něho vykoná smíření za jeho nevědomost, kterou nevědomky spáchal“ (Lv 5,18). Rabi se domnívá: [Ten,] jehož celý hřích je nevědomostí; to vylučuje tohoto, jehož [celý] hřích není nevědomostí, nýbrž [vzniká] skrytím věci.

Je snad psáno „celý“? Ano, neboť je-li tomu tak, ať je psáno [jen] „za jeho nevědomost“ – proč potřebuji „kterou nevědomky spáchal“? Toto nás učí: [Jen] dokud je celý jeho hřích nevědomostí. (To vylučuje pomazaného, jehož celý hřích není nevědomostí – u modloslužby [ano], ale u ostatních přikázání ne, nýbrž [jen] za skrytí věci spolu s nevědomým činem.)

A rabíni: [Ten,] jehož hřích je nevědomostí; to vylučuje pomazaného, jehož hřích není [pouhou] nevědomostí, ani u modloslužby, ani u ostatních přikázání, nýbrž [vzniká] za skrytí věci spolu s nevědomým činem.

MIŠNA: Soud není povinen, dokud nerozhodne o věci, za kterou při úmyslném [přestupku je trest] vyhlazení a při nevědomém oběť za hřích; a tak také pomazaný. A ani u modloslužby, dokud nerozhodnou o věci, za kterou při úmyslném [přestupku je trest] vyhlazení a při nevědomém oběť za hřích.

GEMARA: Odkud to víme?

Neboť se učí v baraitě: Rabi říká: Je zde řečeno „proti tomu“ (Lv 4,14) a je jinde řečeno „k ní“ (Lv 18,18): Jako jinde [jde o] věc, za kterou při úmyslném [přestupku je trest] vyhlazení a při nevědomém oběť za hřích, tak i zde [jde o] věc, za kterou při úmyslném [přestupku je trest] vyhlazení a při nevědomém oběť za hřích.

Našli jsme [to u] obce; [u] pomazaného – odkud to víme? „K provinění lidu“ (Lv 4,3) – hle, pomazaný je jako obec.

[U] knížete se to vyvozuje [analogií] „přikázání“ – „přikázání“. U knížete je psáno: „a učiní jedno ze všech přikázání Hospodinových“ (Lv 4,22) a u obce je psáno: „a učiní jedno ze všech přikázání“ (Lv 4,13). Jako [u] obce [jde o] věc, za kterou při úmyslném [přestupku je trest] vyhlazení a při nevědomém oběť za hřích, tak i [u] knížete [jde o] věc, za kterou při úmyslném [přestupku je trest] vyhlazení a při nevědomém oběť za hřích.

[U] jednotlivce Písmo říká: „A jestliže duše“ (Lv 4,27) – ať se dolní [oddíl] učí z horního.

„A ani u modloslužby, dokud nerozhodnou.“ U modloslužby – odkud to víme? Neboť rabíni učí: Protože modloslužba byla vyňata, aby se o ní pojednalo zvlášť, mohl bych myslet, že budou povinni i za věc, za kterou při úmyslném [přestupku] není [trest] vyhlazení a při nevědomém oběť za hřích.

Je zde řečeno „před očima“ a je jinde řečeno „před očima“: Jako jinde [jde o] věc, za kterou při úmyslném [přestupku je trest] vyhlazení a při nevědomém oběť za hřích, tak i zde [jde o] věc, za kterou při úmyslném [přestupku je trest] vyhlazení a při nevědomém oběť za hřích.

Našli jsme [to u] obce; jednotlivec, kníže a pomazaný – odkud to víme? Písmo říká: „A jestliže jedna duše“ (Nu 15,27) – jak jednotlivec, tak kníže, tak pomazaný, všichni jsou zahrnuti v [pojmu] „jedna duše“; a ať se dolní [oddíl] učí z horního.

To je v pořádku podle toho, kdo používá [slovo] „k ní“ pro verbální analogii, jak jsme řekli. Ale podle rabínů, kteří používají [slovo] „k ní“ pro [zákaz] nedovolených svazků a soupeřek – odkud vědí [, že jde o] věc, za kterou při úmyslném [přestupku je trest] vyhlazení a při nevědomém oběť za hřích?

Vyvozují to z toho, co učil rabi Jehošua ben Levi svého syna: „Jeden zákon bude pro vás, pro toho, kdo jedná nevědomky. A duše, která jedná zpupně [vztyčenou rukou]…“ (Nu 15,29–30). Celá Tóra byla přirovnána k modloslužbě: Jako [u] modloslužby jsou povinni při úmyslném [přestupku trestem] vyhlazení a při nevědomém obětí za hřích, tak i zde [jde o věc, za kterou] jsou povinni při úmyslném [přestupku trestem] vyhlazení a při nevědomém obětí za hřích.

Našli jsme [to u] jednotlivce, knížete a pomazaného, ať u modloslužby, nebo u ostatních přikázání; [u] obce – odkud to víme? Horní [oddíl] se vyvozuje z dolního.

A Rabi – co dělá s tím [veršem] rabiho Jehošuy ben Leviho? Používá jej k tomu, co se učí v baraitě: Protože jsme zjistili, že Písmo rozlišuje mezi mnohými a jednotlivci – mnozí [jsou trestáni] mečem a jejich majetek propadá; jednotlivci ukamenováním a jejich majetek je ušetřen – mohl bych myslet, že budeme rozlišovat [i] v jejich obětech. Proto Písmo učí: „Jeden zákon bude [pro vás]“ atd.

Rav Chilkija z Hagronji to napadl: Důvodem je, že Písmo [zde] nerozlišilo; kdyby však rozlišilo, řekl bych, že budeme rozlišovat. Co by přinášeli?

Že by přinášeli býka? Obec přináší [býka] u ostatních přikázání. Že by přinášeli býka jako zápalnou oběť a kozla jako oběť za hřích? Obec [to] přináší u modloslužby. Že by přinášeli kozla? Kníže [ho] přináší u ostatních přikázání. Že by přinášeli kozu? I jednotlivec – to je přece jeho oběť!

Proč tedy [verš] nebyl potřeba? Mohlo by tě napadnout, že obec přináší býka jako zápalnou oběť a kozla jako oběť za hřích, [a] tito ať přinášejí obráceně: býka jako oběť za hřích a kozla jako zápalnou oběť. Nebo také [řekl bych], že potřebuje [smíření], ale nemá nápravu. Proto nás to učí.

Podle všech každopádně, když jsou tyto verše psány, jsou psány o modloslužbě. Jak to z nich plyne? Rava řekl, a někdo říká rabi Jehošua ben Levi, a někdo říká [to] bez [uvedení jména]: Písmo říká: „A když pochybíte a nebudete činit všechna tato přikázání“ (Nu 15,22) – které přikázání se vyrovná všem přikázáním? Řekni: to je [zákaz] modloslužby.

Škola Rabiho učila: Písmo říká: „která Hospodin mluvil k Mojžíšovi“ (Nu 15,22), a je psáno: „vše, co vám Hospodin přikázal skrze Mojžíše“ (Nu 15,23) – které přikázání je v řeči Svatého, budiž požehnán, a [také] přikázal skrze Mojžíše? Řekni: to je [zákaz] modloslužby. Neboť rabi Jišmael učil: „Já jsem [Hospodin, tvůj Bůh]“ (Ex 20,2) a „Nebudeš mít [jiné bohy]“ (Ex 20,3) jsme slyšeli z úst Všemohoucnosti.

Škola rabiho Jišmaela učila: