Joma 62b יומא

GEMARA: Rabíni učili: „Vezme dva kozly“ (Lv 16,5) – nejmenší počet ‚kozlů‘ jsou dva; proč tedy Písmo učí „dva“? Aby byli oba stejní. Odkud [víme], že i když oba nejsou stejní, jsou způsobilí? Písmo učí: „kozel“, „kozel“ – to rozšiřuje.

Důvod je, že to Milosrdný rozšířil; kdyby to Milosrdný nerozšířil, řekl bych, že jsou nezpůsobilí. Odkud máme, že [stejnost] je nezbytnou podmínkou?

Napadlo by tě říci: [protože] je psáno „dva“, „dva“, „dva“.

A nyní, když Milosrdný rozšířil [slovy] „kozel“, „kozel“, k čemu mi je „dva“, „dva“, „dva“? Jedno pro vzhled, jedno pro výšku a jedno pro cenu.

Tak bylo učeno i ohledně beránků malomocného: „Vezme dva beránky“ (Lv 14,10) – nejmenší počet ‚beránků‘ jsou dva; proč tedy Písmo učí „dva“? Aby byli oba stejní. A odkud, že i když oba nejsou stejní, jsou způsobilí? Písmo učí: „beránek“, „beránek“ – to rozšiřuje.

Důvod je, že to Milosrdný rozšířil; kdyby to Milosrdný nerozšířil, řekl bych, že jsou nezpůsobilí. Odkud máme, že je to nezbytnou podmínkou? Napadlo by tě říci: [protože] je psáno „bude“.

A nyní, když Milosrdný rozšířil [slovy] „beránek“, „beránek“, k čemu mi je „bude“? Pro ostatní ustanovení malomocného.

(A učili jsme) také ohledně malomocného podobně: „ptáci“ (Lv 14,4) – nejmenší počet ‚ptáků‘ jsou (dva); proč tedy Písmo učí „dva“? Aby byli oba stejní. A odkud, že i když nejsou stejní, jsou způsobilí? Písmo učí: „pták“, „pták“ – to rozšiřuje.

Důvod je, že to Milosrdný rozšířil; kdyby to Milosrdný nerozšířil, byli by nezpůsobilí. Odkud máme, že je to nezbytnou podmínkou? Napadlo by tě říci: [protože] je psáno „bude“.

A nyní, když Milosrdný rozšířil [slovy] „pták“, k čemu mi je „bude“? Pro ostatní ustanovení malomocného.

Jestliže je tomu tak, řekněme to i u denních obětí: „beránky“ (Ex 29,38) – nejmenší počet ‚beránků‘ jsou dva; proč tedy Písmo učí „dva“ (Nu 28,3)? Aby byli oba stejní. A odkud, že i když oba nejsou stejní, jsou způsobilí? Písmo učí: „beránek“, „beránek“ – to rozšiřuje. A je tomu tak, že to pro [splnění] přikázání vyžadujeme?

To [slovo] je potřebné pro to, co bylo učeno: „dva denně“ (Nu 28,3) – naproti dni.

Říkáš ‚naproti dni‘, nebo to není nic jiného než povinnost dne? Když [Písmo] říká: „Jednoho beránka připravíš ráno a druhého beránka připravíš k večeru“ (Nu 28,4), hle, povinnost dne je řečena. Jak tedy naplním [slova] „dva denně“? Naproti dni.

Jak? Ranní denní oběť byla poražena u severozápadního rohu, u druhého kruhu, a ta k večeru byla poražena u severovýchodního rohu, u druhého kruhu.

U přídavných obětí Šabatu je jistě třeba, aby oba byli stejní.

Rabíni učili: Dva kozly Dne smíření, které porazil venku dříve, než nad nimi losoval – je vinen za oba; poté, co nad nimi losoval – je vinen za toho pro Jméno a osvobozen za toho pro Azazela.

Dříve než nad nimi losoval, je vinen za oba – k čemu jsou vhodní? Rav Chisda řekl: Protože je [každý] vhodný jako kozel, jehož obřad se koná venku.

A v čem se liší, že není vhodný jako kozel, jehož obřad se koná uvnitř? Protože mu chybí losování. Vždyť ani jako kozel, jehož obřad se koná venku, není vhodný, protože [předtím] chybí služba dne!

Rav Chisda je toho názoru: Pro tentýž den neexistuje ‚nedostatek času‘.

Ravina řekl: Nyní, když Rav Chisda řekl, že chybějící losování je jako chybějící úkon, [plyne to i pro to], co řekl Rav Jehuda jménem Šmuela: Pokojné oběti, které porazil předtím, než byly otevřeny dveře Svatyně, jsou nezpůsobilé, neboť je řečeno: „a porazí ji u vchodu do stanu setkávání“ (Lv 3,2) – v době, kdy je otevřen, a ne v době, kdy je zavřen.