Kidušin 15a קידושין

A ten druhý? To přichází ke gzera šava, neboť se učí v baraitě: Rabi Eliezer říká: Odkud [víme], že probodnutí je na pravém uchu? Je řečeno zde „ucho“ a je řečeno tam „ucho“ (Lv 14,14): jako tam pravé, tak i zde pravé.

A ten druhý? Jestliže tak, ať verš řekne „ucho“; co znamená „jeho ucho“?

A ten druhý? To potřebuje [k učení]: jeho ucho, a ne její ucho. A ten druhý? To vyplývá z „a řekne-li otrok“ (Ex 21,5) – otrok, a ne služka.

A ten druhý? To potřebuje [k učení]: [platí to], jen když to řekne, dokud je ještě otrokem.

A ten druhý? To vyplývá z [rozdílu] „otrok“ – „ten otrok“. A ten druhý? „Otrok“ – „ten otrok“ nevykládá.

Jaký je důvod prvního tanaity, který říká, že tomu, kdo prodá sám sebe, se nedává výbava? Milosrdný vyloučil u toho, koho prodal soud: „bohatě ho vybavíš“ (Dt 15,14) – jeho, a ne toho, kdo prodá sám sebe.

A ten druhý? To potřebuje [k učení]: jemu, a ne jeho dědicům. – Proč ne jeho dědicům? Milosrdný ho nazval nádeníkem: jako mzda nádeníka [připadá] jeho dědicům, tak i tato [výbava připadá] jeho dědicům. Spíše: jemu, a ne jeho věřiteli.

Protože obecně zastáváme názor rabiho Natana, neboť se učí v baraitě: Řekl rabi Natan: Odkud [víme], že dluží-li někdo svému bližnímu mane a ten bližní [dluží] svému bližnímu, vybírá se od tohoto a dává se tomuto? Verš učí: „a dá tomu, komu se provinil“ (Nu 5,7).

Přišlo „jemu“, aby [to zde] vyloučilo. A ten druhý? Ani obecně nezastáváme názor rabiho Natana.

Jaký je důvod prvního tanaity, který říká, že tomu, kdo prodá sám sebe, jeho pán nepředává kenaanskou otrokyni? Milosrdný vyloučil u toho, koho prodal soud: „dá-li mu jeho pán ženu“ (Ex 21,4) – jemu, a ne tomu, kdo prodá sám sebe. A ten druhý? „Jemu“ – [i] proti jeho vůli.

A ten druhý? To vyplývá z „dvojnásobku mzdy nádeníka“, neboť se učí v baraitě: „dvojnásobek mzdy nádeníka ti sloužil“ (Dt 15,18) – nádeník pracuje jen ve dne, hebrejský otrok pracuje ve dne i v noci.

A copak tě napadne, že hebrejský otrok pracuje ve dne i v noci? Vždyť je již řečeno: „neboť je mu u tebe dobře“ (Dt 15,16) – s tebou v jídle, s tebou v pití! A řekl rabi Jicchak: Odsud [víme], že mu jeho pán předává kenaanskou otrokyni.

A ten druhý? Kdyby to bylo odtamtud, řekl bych: to platí s jeho souhlasem, ale proti jeho vůli bych řekl, že ne. Proto nás učí [jinak].

Spíše, který tanaita neodvozuje „nádeník“–„nádeník“? Je to tento tanaita, neboť se učí v baraitě: „a vrátí se ke své rodině atd.“ (Lv 25,41). Řekl rabi Eliezer ben Jaakov: O čem mluví Písmo? Jestliže o tom, kdo prodá sám sebe – to je již řečeno.

Jestliže o probodnutém – to je již řečeno. Písmo tedy mluví jen o tom, koho prodal soud dva nebo tři roky před jubilejním rokem: že jubilejní rok ho vyvádí. A kdyby tě napadlo, že odvozuje „nádeník“–„nádeník“ – k čemu je mi to? Ať se to odvodí z „nádeník“–„nádeník“!

Řekl Rav Nachman bar Jicchak: Vskutku odvozuje „nádeník“–„nádeník“, a bylo to potřeba. Mohlo by tě napadnout: ten, kdo prodá sám sebe, se nedopustil přestupku; ale ten, koho prodal soud, který se přestupku [krádeže] dopustil, toho bych řekl, ať potrestáme. Proto nás učí [jinak].

Řekl mistr: „Jestliže o probodnutém – to je již řečeno.“ Kde to je? Neboť se učí v baraitě: „a vrátíte se každý ke svému vlastnictví a každý ke své rodině atd.“ (Lv 25,10). O čem mluví Písmo? Jestliže o tom, kdo prodá sám sebe – to je již řečeno.

Jestliže o tom, koho prodal soud – to je již řečeno. Písmo tedy mluví jen o probodnutém dva nebo tři roky před jubilejním rokem: že jubilejní rok ho vyvádí. Jak to z toho plyne? Řekl Rava bar Šila: Verš říká „každý (iš, muž)“ – která věc platí u muže a neplatí u ženy? Řekni: to je probodnutí.

A bylo potřeba napsat o tom, koho prodal soud, a bylo potřeba napsat o probodnutém. Neboť kdyby nás učil [jen] o tom, koho prodal soud – [je to tak], protože jeho lhůta ještě nenastala; ale o probodnutém, jehož lhůta již nastala, bych řekl, ať ho potrestáme.

A kdyby nás učil [jen] o probodnutém – [je to tak], protože mu odsloužil šest [let]; ale o tom, koho prodal soud a kdo mu šest neodsloužil, bych řekl, že ne. Je to potřeba.

A bylo potřeba napsat „a vrátíte se“ a bylo potřeba napsat „navěky“ (Ex 21,6). Neboť kdyby Milosrdný napsal [jen] „navěky“, mohl bych si myslet: skutečně navěky. Proto Milosrdný napsal „a vrátíte se“.

A kdyby Milosrdný napsal [jen] „a vrátíte se“, mohl bych si myslet: to platí tam, kde šest [let] neodsloužil; ale tam, kde šest odsloužil – ať není jeho konec přísnější než jeho začátek: jako jeho začátek byl šest, tak i jeho konec šest. Proto nás učí: „navěky“ – do „věku“ jubilejního roku.

Spíše, který tanaita neodvozuje „nádeník“–„nádeník“? Je to Rabi, neboť se učí v baraitě: