Kidušin 32a קידושין

Na čí účet? Rav Jehuda řekl: Na účet syna. Rav Natan bar Hošaja řekl: Na účet otce. Rabíni rozhodli pro Rav Jirmeju – a někteří říkají: pro syna Rav Jirmeji – podle toho, kdo říká: na účet otce.

Namítli: Je řečeno: „Cti svého otce a svou matku“ (Ex 20,12), a je řečeno: „Cti Hospodina svým majetkem“ (Př 3,9). Jako tam [jde o] úbytek z kapsy, tak i zde úbytek z kapsy. A řekneš-li: na účet otce – co z toho [synovi] plyne? Ztráta pracovního času.

Pojď a slyš: Dva bratři, dva společníci, otec a syn, učitel a jeho žák mohou jeden za druhého vykupovat druhý desátek a jeden druhého krmit desátkem chudých.

A řekneš-li: na účet syna – pak by tento splácel svůj dluh z [majetku] chudých! Nikoli, je to potřeba pro přídavek [nad nezbytné].

Je-li tomu tak, jak [rozumět tomu], co je k tomu učeno: Rabi Jehuda řekl: Ať přijde prokletí na toho, kdo krmí svého otce desátkem chudých! A [jde-li o] přídavek, co z toho? I tak je to pro něho ponižující.

Pojď a slyš: Tázali se rabiho Eliezera: Kam až sahá úcta k otci a matce? Řekl jim: Až do té míry, že [otec] vezme jeho váček a hodí ho před ním do moře, a on ho nezahanbí. A řekneš-li: na účet otce – co mu na tom záleží? [Jde o případ,] kdy je určen k tomu, aby po něm dědil.

Jako tomu bylo s Rabou bar Rav Hunou: Rav Huna roztrhal hedvábné látky před svým synem Rabou. Řekl: Půjdu se podívat, zda se rozhněvá, či nerozhněvá. Ale což kdyby se rozhněval – pak by [otec] přestoupil [zákaz]: „Před slepého nepoložíš překážku“ (Lv 19,14)! Prominul mu svou čest.

Ale přestupoval přece [zákaz] „Nezničíš“ (Dt 20,19)! Udělal to na švu. A možná se proto nerozhněval? Udělal to v okamžiku jeho hněvu.

Rav Jechezkel učil svého syna Ramiho: Ti, kdo mají být upáleni, [smíšení] s těmi, kdo mají být ukamenováni – rabi Šimon říká: Ať jsou souzeni ukamenováním, neboť upálení je přísnější.

Jeho syn Rav Jehuda mu řekl: Otče, neuč to takto. Proč by [se zdůvodňovalo tím, že] upálení je přísnější? Vyplývá to přece z toho, že většina jsou ti, kdo mají být ukamenováni! Nýbrž takto se to učí: Ti, kdo mají být ukamenováni, s těmi, kdo mají být upáleni.

Řekl mu: Je-li tomu tak, řekni závěr: A mudrci říkají: Ať jsou souzeni upálením, neboť ukamenování je přísnější. Proč by [se zdůvodňovalo tím, že] ukamenování je přísnější? Vyplývá to přece z toho, že většina jsou ti, kdo mají být upáleni!

Řekl mu: Tam to rabíni říkají rabimu Šimonovi: Co se týče toho, co říkáš, že upálení je přísnější – [nikoli,] ukamenování je přísnější.

Šmuel řekl Rav Jehudovi: Bystrý, neříkej tak svému otci! Neboť bylo učeno: Přestupoval-li jeho otec slova Tóry, ať mu neříká: Otče, přestoupil jsi slova Tóry, nýbrž mu řekne: Otče, tak je psáno v Tóře. Tak je psáno v Tóře – vždyť ho tím také trápí! Nýbrž mu řekne: Otče, v Tóře je psán takovýto verš.

Elazar ben Matja říká: Řekne-li mi otec: Podej mi napít vody, a mám vykonat přikázání, ponechám úctu k otci a vykonám přikázání, neboť já i otec jsme přikázáním zavázáni. Isi ben Jehuda říká: Je-li možné, aby přikázání bylo vykonáno jinými, ať je vykonáno jinými, a on ať se věnuje úctě k svému otci. Rav Matana řekl: Halacha je podle Isiho ben Jehudy.

Rav Jicchak bar Šila řekl jménem Rav Matany jménem Rav Chisdy: Otec, který se zřekl své cti – jeho čest je prominuta. Učitel, který se zřekl své cti – jeho čest není prominuta.

A Rav Josef řekl: I učitel, který se zřekl své cti – jeho čest je prominuta, neboť je řečeno: „A Hospodin šel před nimi ve dne“ (Ex 13,21). Rava řekl: Jak to lze srovnávat? Tam [jde o] Svatého, budiž požehnán – svět je jeho a Tóra je jeho, [proto] může prominout svou čest.