Makot 12a מכות

Podle rabi Eliezera se všichni neliší [že je neplatné]. Když se přou, přou se podle rabi Jehošuy: ten, kdo říká „zemřelo“, je podle rabi Jehošuy, a ten, kdo říká „bylo neplatné“ [řekne]: Rabi Jehošua to říká jen tam, neboť je psáno: „Požehnej, Hospodine, jeho síle a dílo jeho rukou přijmi“ (Dt 33,11) – i [dílo] znesvěcených [kohanim] v něm. Ale zde i rabi Jehošua souhlasí.

„Byl-li rozsudek nad ním vynesen“ atd. Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Dvěma omyly se Joav v tu chvíli zmýlil, neboť je psáno: „Joav utekl do stanu Hospodinova a uchopil se rohů oltáře“ (1Kr 2,28).

Zmýlil se, neboť útočiště poskytuje jen jeho střecha, a on se uchopil rohů. Zmýlil se, neboť útočiště poskytuje jen oltář věčného domu [Chrámu], a on se uchopil oltáře v Šilu. Abaje říká: I v tomto se zmýlil: útočiště poskytuje jen [oltář], když je [utečenec] kohen a má v ruce službu, a on byl nekněz.

Řekl Reš Lakiš: Třemi omyly se jednou zmýlí kníže [tj. anděl] Říma, neboť je psáno: „Kdo je ten, kdo přichází z Edomu, v rouchu rudém, z Bocry?“ (Iz 63,1). Zmýlí se, neboť útočiště poskytuje jen Becer, a on utíká do Bocry. Zmýlí se, neboť útočiště poskytuje jen neúmyslnému, a on byl úmyslný. Zmýlí se, neboť útočiště poskytuje jen člověku, a on je anděl.

Řekl rabi Abahu: Útočištná města nebyla dána k pohřbívání, neboť je psáno: „A jejich pastviny budou pro jejich dobytek, pro jejich majetek a pro všechna jejich zvířata“ (Nu 35,3) – byla dána k životu, a ne k pohřbívání. Namítá se: „Tam“ – tam bude jeho obydlí, tam bude jeho smrt, tam bude jeho hrob! Vrah je jiný, neboť u něj to Milosrdný výslovně zjevil.

„Jako město poskytuje útočiště“ atd. A namítá se: „A bude v něm bydlet“ (Nu 35,25) – v něm, a ne v jeho okrsku! Řekl Abaje: To není potíž; zde [jde o to] poskytnout útočiště, tam [o to] bydlet.

[Pokud jde o] bydlení – ať to vyvodí z toho, že se nečiní z pole pastvina ani z pastviny pole, ani z pastviny město, ani z města pastvina! Řekl Rav Šešet: Bylo to potřeba jen pro podzemní chodby [pod pastvinou].

„Vrah, který vyšel za hranici okrsku“ atd. Učili naši mistři: „A krevní mstitel zabije vraha“ (Nu 35,27) – je to přikázání pro krevního mstitele; není-li krevního mstitele, je to dovoleno každému člověku; to jsou slova rabi Josiho Haglili. Rabi Akiva říká: Je to dovoleno krevnímu mstiteli, a každý [jiný] člověk je za něj vinen.

Jaký je důvod rabi Josiho Haglili? Copak je psáno „jestliže zabije“? [Je to tedy příkaz.] A rabi Akiva? Copak je psáno „ať zabije“? [Je to tedy jen dovolení.]

Řekl Mar Zutra bar Tuvja, řekl Rav: Vrah, který vyšel za hranici okrsku, a krevní mstitel jej našel a zabil, je [mstitel] za něj popraven. Podle koho? Ani podle rabi Josiho Haglili, ani podle rabi Akivy!

On mluví podle tohoto tanny. Neboť se učí [v baraitě]: Rabi Eliezer říká: „Dokud nebude stát před obcí k soudu“ (Nu 35,12) – proč to Písmo praví? Protože je řečeno: „A krevní mstitel zabije vraha“ (Nu 35,27), mohl bys myslet, že ihned; proto Písmo praví: „Dokud nebude stát před obcí k soudu.“

A rabi Josi a rabi Akiva – co vykládají z [verše] „dokud nebude stát před obcí k soudu“? Ten potřebují k tomu, co se učí [v baraitě]: Rabi Akiva říká: Odkud [víme], že sanhedrin, který viděl někoho, kdo zabil člověka, jej nepopraví, dokud nebude stát před jiným soudem? Písmo praví: „Dokud nebude stát před obcí k soudu“ – dokud nebude stát před jiným soudem.

Učili naši mistři: „Jestliže vyjde, vyjde vrah“ (Nu 35,26). Mám jen [případ, kdy vyjde] úmyslně; odkud [víme o tom, kdo vyjde] neúmyslně? Písmo praví: „Jestliže vyjde, vyjde“ – v každém případě.

Ale vždyť se učí [v baraitě]: (A kdo jej zabije) – [vyšel-li] úmyslně, je [mstitel] popraven; neúmyslně, jde do vyhnanství! To není potíž: toto je podle toho, kdo říká, že platí „Tóra mluvila jazykem lidí“, a ono podle toho, kdo říká, že neplatí „Tóra mluvila jazykem lidí“.

Řekl Abaje: Je rozumné [rozhodnout] podle toho, kdo říká, že Tóra mluvila jazykem lidí, aby jeho konec nebyl přísnější než jeho začátek: jako na začátku [zabije-li] úmyslně, je popraven, neúmyslně, jde do vyhnanství, tak i na konci [zabije-li jej venku mstitel] úmyslně, je popraven, neúmyslně, jde do vyhnanství.

Jedna [baraita] učí: Otec, který zabil svého syna – [jiný] jeho syn se mu stává krevním mstitelem. A jiná učí: Jeho syn se mu nestává krevním mstitelem. Máme říci, že toto je [podle] rabi Josiho Haglili a ono [podle] rabi Akivy?

A myslíš si snad, že ať podle toho, kdo říká, že je to přikázání, nebo podle toho, kdo říká, že je to dovoleno, je to [synovi] dovoleno? Vždyť řekl Raba bar Rav Huna – a tak se učilo i ve škole rabi Jišmaele: Ve všem se syn nestává zmocněncem [soudu] vůči svému otci, aby jej bil nebo proklínal, kromě [případu] svůdce [k modloslužbě], neboť Tóra řekla: „Nesmiluješ se a nebudeš jej krýt“ (Dt 13,9).

Nýbrž není to potíž: toto [mluví] o jeho synovi, ono o synovi jeho syna.

MIŠNA: Strom, který stojí uvnitř okrsku a jeho koruna přesahuje za hranici okrsku, nebo stojí za hranicí okrsku a jeho koruna přesahuje do okrsku – vše se řídí korunou.

GEMARA: A namítá se: Strom, který stojí uvnitř [Jeruzaléma] a přesahuje ven, nebo stojí venku a přesahuje dovnitř – [co je] od hradby dovnitř, je jako uvnitř; [co je] od hradby ven, je jako venku [co do jedení druhého desátku].

Stavíš desátek proti útočištným městům? U desátku to Milosrdný učinil závislým na hradbě, u útočištných měst to Milosrdný učinil závislým na bydlení: v jeho koruně lze bydlet, v jeho kořeni bydlet nelze.

A stavěl [někdo] desátek proti desátku, neboť se učí [v baraitě]: V Jeruzalémě se řiď korunou; v útočištných městech se řiď korunou. Řekl Rav Kahana: To není potíž; toto je [podle] rabi Jehudy a ono [podle] rabínů. Neboť se učí [v baraitě]: