Makot 2b מכות

Neboť [lze říci]: Jestliže ten, kdo kamenuje, sám kamenován není, pak ten, kdo přišel kamenovat, a nekamenoval, nemá tím spíše nebýt kamenován? Nýbrž je zřejmé [zdůvodnění], jak jsme odpověděli zpočátku.

„Dosvědčujeme o jistém muži, že je povinen vyhnanství“ atd. Odkud to? Řekl Reš Lakiš: Neboť Písmo praví: „On uteče do jednoho z těch měst“ (Dt 19,5) – on, a ne křiví svědkové.

Rabi Jochanan říká: [Je to] úsudek a fortiori: Jestliže on, který čin vykonal, [kdyby jej vykonal] úmyslně, nejde do vyhnanství, pak oni, kteří čin úmyslně nevykonali, nemají tím spíše jít do vyhnanství?

Avšak [úvaha sama] vede [k opaku]: On, kdo čin vykonal úmyslně, nejde do vyhnanství proto, aby nedosáhl smíření; oni, kteří čin úmyslně nevykonali, ať tedy jdou do vyhnanství, aby smíření dosáhli! Nýbrž je zřejmé [zdůvodnění] podle Reš Lakiše.

Řekl Ula: Odkud je v Tóře náznak pro křivé svědky? Náznak pro křivé svědky? Vždyť je přece psáno: „Učiníte mu, jak zamýšlel“ (Dt 19,19)! Nýbrž: odkud je v Tóře náznak, že křiví svědkové dostávají rány? Neboť je psáno: „Ospravedlní spravedlivého a odsoudí viníka“ (Dt 25,1), „a jestliže si viník zaslouží bití“ (Dt 25,2). Copak proto, že „ospravedlní spravedlivého a odsoudí viníka“, [plyne] „a jestliže si viník zaslouží bití“?

Nýbrž [jde o] svědky, kteří prohlásili spravedlivého za viníka, a přišli jiní svědkové a ospravedlnili spravedlivého, [tj. obnovili jeho stav] jak byl původně, a učinili z oněch viníky – „a jestliže si viník zaslouží bití“.

Ať to však [učitel] odvodí z [přikázání] „Nebudeš křivě svědčit“ (Ex 20,16)! [Nelze,] protože je to zákaz, v němž není čin, a za žádný zákaz, v němž není čin, se rány nedávají.

Učili naši mistři: Čtyři věci byly řečeny o křivých svědcích: nestávají se synem rozvedené ani synem chalucy, nejdou do útočištných měst, neplatí výkupné (kofer) a nejsou prodáváni jako hebrejský otrok. Jménem rabi Akivy řekli: Ani neplatí na základě vlastního doznání.

Nestávají se synem rozvedené ani synem chalucy – jak jsme řekli. Nejdou do útočištných měst – jak jsme řekli. Neplatí výkupné – [tanna] se domnívá, že výkupné je smíření, a tito nejsou způsobilí ke smíření.

Kdo je tanna, podle něhož je výkupné smíření? Řekl Rav Chisda: Je to rabi Jišmael, syn rabi Jochanana ben Beroky. Neboť se učí [v baraitě]: „Dá výkupné za svůj život“ (Ex 21,30) – cenu poškozeného. Rabi Jišmael, syn rabi Jochanana ben Beroky, říká: Cenu škůdce. Zda nespočívá jejich spor v tomto: jeden se domnívá, že výkupné je peněžitá náhrada, a druhý se domnívá, že výkupné je smíření?

Řekl Rav Papa: Nikoli. Podle všech je výkupné smíření, a zde se přou o tom, že jeden se domnívá, že odhadujeme podle [ceny] poškozeného, a druhý se domnívá, že odhadujeme podle [ceny] škůdce.

Jaký je důvod rabínů? Je řečeno „bude uloženo“ dole a je řečeno „bude uloženo“ nahoře; jako tam [jde o odhad] podle poškozeného, tak i zde podle poškozeného.

A rabi Jišmael? Je psáno: „Dá výkupné za svůj život.“ A rabíni? Ano, „výkupné za svůj život“ je psáno, ale když odhadujeme, odhadujeme podle poškozeného.

A nejsou prodáváni jako hebrejský otrok. Rav Hamnuna chtěl říci: To platí, jen když on [obžalovaný] sám má [prostředky]; protože on by prodán nebyl, nejsou prodáni ani oni. Ale tam, kde on sám nemá, přestože oni mají, jsou prodáni.

(Řekl mu Rava:) Ať mu však řeknou: Kdybys [ty] měl, byl bys prodán? Ani my nebudeme prodáni! Nýbrž Rav Hamnuna chtěl říci: To platí tam, kde má buď on, nebo oni; ale tam, kde nemá ani on, ani oni, jsou prodáni. Řekl mu Rava: Milosrdný řekl: „Bude prodán za svou krádež“ (Ex 22,2) – za svou krádež, a ne za své [křivé] úklady.

„Jménem rabi Akivy řekli“ atd. Jaký je důvod rabi Akivy? Domnívá se, že jde o pokutu, a pokutu nikdo neplatí na základě vlastního doznání. Řekl Raba: Uvědom si, že je tomu tak, neboť [křiví svědkové] nevykonali čin, a přesto jsou popraveni a platí. Řekl Rav Nachman: Uvědom si, že je tomu tak, neboť peníze jsou [stále] v rukou majitele, a přesto platí.