Megila 21a מגילה

Jako rozsudek [se koná] ve dne, tak i zde ve dne.

Pro zlomení vazu jalovici: Řekli v domě rabiho Janaje: Je o ní psáno „smíření“, jako o obětech. Pro očištění malomocného: Neboť je psáno: „Toto bude zákon o malomocném v den jeho očištění“ (Lv 14,2).

Celá noc je způsobilá pro žnutí omeru atd.: Neboť řekl mistr: Žnutí a odpočítávání v noci a přinesení ve dne. Pro zapalování tuků a údů: Neboť je psáno: „Celou noc až do rána“ (Lv 6,2).

Toto je pravidlo: Věc, jejíž přikázání je ve dne, je způsobilá po celý den: Co má „toto je pravidlo“ zahrnout? Má zahrnout rozkládání misek [s kadidlem] a odstraňování misek,

a [to] podle rabiho Josiho, neboť se učí v baraitě: Rabi Josi říká: Odstranil-li starý [chléb] ráno a rozložil nový večer, nic se tím neděje.

A jak tedy naplňuji [verš] „před Hospodinem ustavičně“ (Lv 24,8)? Aby stůl nebyl bez chleba.

Věc, jejíž přikázání je v noci, je způsobilá po celou noc: Co to má zahrnout?

Má to zahrnout jedení pesachových obětí, a [to] nikoli podle rabiho Elazara ben Azarji. Neboť se učí v baraitě: „A budou jíst maso této noci“ (Ex 12,8) – řekl rabi Elazar ben Azarja: Je řečeno zde „této noci“ a je řečeno tam: „A projdu egyptskou zemí této noci“ (Ex 12,12). Jako tam do půlnoci, tak i zde do půlnoci.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] „Kdo čte pozpátku“.

MIŠNA: Kdo čte svitek [Ester], [smí číst] vstoje i vsedě. Četl-li ho jeden, četli-li ho dva, splnili [povinnost]. V místě, kde je zvykem žehnat, ať žehná, a [kde je zvykem] nežehnat, ať nežehná.

V pondělí a ve čtvrtek a o Šabatu odpoledne (při Minše) čtou [z Tóry] tři; neubírá se z nich ani se k nim nepřidává a nečte se haftara z Proroků. Kdo [čtení] z Tóry začíná a kdo ho uzavírá, žehná před ním a po něm.

Na novoluní a o polosvátcích čtou čtyři; neubírá se z nich ani se k nim nepřidává a nečte se haftara z Proroků. Kdo [čtení] z Tóry začíná a kdo ho uzavírá, žehná před ním a po něm.

Toto je pravidlo: Kdykoli je [den], kdy je přídavná oběť (musaf), a není to svátek, čtou čtyři; o svátku pět, v Den smíření šest, o Šabatu sedm. Neubírá se z nich, ale přidávat se k nim smí, a čte se haftara z Proroků. Kdo [čtení] z Tóry začíná a kdo ho uzavírá, žehná před ním a po něm.

GEMARA: Učilo se: Což neplatí o [čtení z] Tóry. Odkud to je? Řekl rabi Abahu: Neboť Písmo říká: „A ty zde stůj se mnou“ (Dt 5,28). A řekl rabi Abahu: Kdyby ten verš nebyl napsán, nebylo by možné to vyslovit: jakoby i Svatý, budiž požehnán, [byl] ve stoje.

A řekl rabi Abahu: Odkud [plyne], že učitel nemá sedět na lehátku a vyučovat svého žáka [sedícího] na zemi? Neboť je řečeno: „A ty zde stůj se mnou.“

Učili naši mistři: Ode dnů Mojžíše až do Rabana Gamliela studovali Tóru jen vstoje. Když zemřel Raban Gamliel, sestoupila na svět nemoc a začali studovat Tóru vsedě. A to je to, co jsme se učili [v mišně]: Když zemřel Raban Gamliel, pominula úcta k Tóře.

Jeden verš říká: „A seděl jsem na hoře“ (Dt 9,9), a jiný verš říká: „A já jsem stál na hoře“ (Dt 10,10). Řekl Rav: Stál, když se učil, a seděl, když opakoval. Rabi Chanina řekl: Ani nestál, ani neseděl, nýbrž byl skloněn. Rabi Jochanan řekl: „Sezení“ není nic jiného než výraz pro setrvávání, jak je řečeno: „A seděli jste v Kadeši mnoho dní“ (Dt 1,46). Rava řekl: Snadné [věci] vstoje a obtížné vsedě.

Četl-li ho jeden, četli-li ho dva, splnili [povinnost] atd.: