Megila 31b מגילה

Novoluní měsíce av, které připadne na Šabat – jako haftara „Vaše novoluní a vaše svátky nenávidí má duše, jsou mi břemenem“ (Iz 1,14). Co znamená „jsou mi břemenem“? Řekl Svatý, budiž požehnán: Nestačí Izraeli, že přede mnou hřeší, ale ještě mě obtěžují, abych zvažoval, jakou krutou pohromu na ně uvedu.

A na samotný Devátý av – co je haftara? Řekl Rav: „Jak se stala nevěstkou“ (Iz 1,21). Co [se čte] z Tóry? Bylo učeno: Jiní říkají: „Jestliže mě však nebudete poslouchat“ (Lv 26,14). Rabi Natan bar Josef říká: „Dokdy mě tento lid bude znevažovat?“ (Nu 14,11). A někteří říkají: „Dokdy [budu snášet] tuto zlou pospolitost?“ (Nu 14,27). Řekl Abaje: Dnes je všeobecným zvykem číst „Když zplodíš syny“ (Dt 4,25) a jako haftara „Úplně je posbírám“ (Jr 8,13).

Při maamadot o díle stvoření atd. Odkud to [víme]? Řekl rabi Ami: Nebýt maamadot, nevydržela by nebesa a země, jak je řečeno: „Kdyby nebylo mé smlouvy ve dne i v noci, neustanovil bych řády nebes a země“ (Jr 33,25).

A je psáno: „A řekl: Pane Hospodine, podle čeho poznám, že ji zdědím?“ (Gn 15,8). Řekl Abraham před Svatým, budiž požehnán: Pane světa, což kdyby, Bůh chraň, Izrael před tebou zhřešil – naložíš s nimi jako s pokolením potopy a jako s pokolením rozptýlení? Odpověděl mu: Ne.

Řekl před Ním: Pane světa, podle čeho [to] poznám? Odpověděl mu: „Vezmi mi tříletou jalovici“ atd. (Gn 15,9). Řekl před Ním: Pane světa, to platí v době, kdy Chrám stojí; v době, kdy Chrám nestojí, co s nimi bude? Odpověděl mu: Již jsem jim ustanovil pořádek obětí. Kdykoli je čtou, přičítám jim to, jako by přede mnou přinášeli oběť, a odpouštím jim všechny jejich viny.

V postní dny požehnání a kletby, a uprostřed kleteb se nepřerušuje. Odkud to [víme]? Řekl rabi Chija bar Gamda, řekl rabi Asi: Neboť Písmo praví: „Kázní Hospodinovou, můj synu, nepohrdej“ (Př 3,11).

Reš Lakiš řekl: Protože se neříká požehnání nad pohromou. Jak se tedy postupuje? Bylo učeno: Když začíná, začíná veršem před nimi, a když končí, končí veršem po nich.

Řekl Abaje: To učili jen o kletbách v Tórat kohanim, ale u kleteb v Mišne Tora [Deuteronomiu] se přerušuje. Proč? Ty jsou vysloveny v množném čísle a Mojžíš je pronesl z úst Všemohoucího; a tyto jsou vysloveny v jednotném čísle a Mojžíš je pronesl sám od sebe.

Levi bar Buti četl před Rav Hunou a zadrhával se u kleteb. Řekl mu: Dělej, jak se ti zlíbí; učili to jen o kletbách v Tórat kohanim, ale u těch v Mišne Tora se přerušuje.

Bylo učeno: Rabi Šimon ben Elazar říká: Ezdráš ustanovil Izraeli, aby četli kletby z Tórat kohanim před Šavuot a ty z Mišne Tora před Roš ha-šana. Proč? Řekl Abaje, a někteří říkají Reš Lakiš: Aby skončil rok i se svými kletbami.

Dobře, u těch v Mišne Tora platí „aby skončil rok i se svými kletbami“; ale u těch v Tórat kohanim – copak je Šavuot Nový rok? – Ano, i Šavuot je Nový rok, jak jsme se učili [v Mišně]: A o Šavuot [je svět souzen] ohledně plodů stromů.

Bylo učeno: Rabi Šimon ben Elazar říká: Řeknou-li ti starci „bourej“ a mladíci „stav“, bourej a nestav, neboť bourání starců je stavbou a stavba mladíků je bouráním. A znamením té věci je Rechavam, syn Šalomounův (1Kr 12,21).

Učili naši mistři: Kde se o Šabatu ráno přestane, tam se čte při odpoledni; kde při odpoledni, tam se čte v pondělí; kde v pondělí, tam se čte ve čtvrtek; kde ve čtvrtek, tam se čte příští Šabat – to jsou slova rabi Meira. Rabi Jehuda říká: Kde se o Šabatu ráno přestane, tam se čte při odpoledni, v pondělí, ve čtvrtek i příští Šabat.

Řekl rabi Zera: Halacha je, že kde se o Šabatu ráno přestane, tam se čte při odpoledni, v pondělí, ve čtvrtek i příští Šabat. – Ať tedy řekne: Halacha je podle rabi Jehudy!