Megila 31a מגילה

požehnání a kletby. Uprostřed kleteb se nepřerušuje, nýbrž jeden čte všechny.

V pondělí a ve čtvrtek a o Šabatu odpoledne se čte podle pořadí, a nepočítá se jim to do počtu [čtení],

jak je řečeno: „A Mojžíš oznámil Hospodinovy svátky synům Izraele“ (Lv 23,44) – jejich přikázáním je, aby se každý z nich četl v jeho čase.

GEMARA: Učili naši mistři: O Pesachu se čte oddíl o svátcích a jako haftara [oddíl o] Pesachu v Gilgalu (Joz 5,10). A dnes, kdy jsou dva dny, první den [oddíl o] Pesachu v Gilgalu a nazítří [oddíl o] Pesachu Jošijáše (2Kr 23,16).

A v ostatní dny Pesachu vybírá a čte z látky o Pesachu. Co to je? Řekl Rav Papa: Pomůcka MAPV.

V poslední sváteční den Pesachu se čte „I stalo se, když propustil“ (Ex 13,17) a jako haftara „A David promluvil“ (2S 22,1); a nazítří „Každého prvorozeného“ (Dt 15,19) a jako haftara „Ještě dnes“ (Iz 10,32).

Řekl Abaje: A dnes je všeobecným zvykem číst [podle pomůcky]: Táhni býka, posvěť penězi, vytesej na poušti, propusť prvorozeného.

O Šavuot [se čte] „Sedm týdnů“ (Dt 16,9) a jako haftara z Abakuka (Abk 3,1). Jiní říkají: „Třetího měsíce“ (Ex 19,1) a jako haftara [oddíl o] voze (Ez 1,1). A dnes, kdy jsou dva dny, postupujeme podle obou, ale v obráceném pořadí.

O Roš ha-šana [se čte] „V sedmém měsíci“ (Nu 29,1) a jako haftara „Je mi Efrajim drahým synem?“ (Jr 31,20). A někteří říkají: „A Hospodin navštívil Sáru“ (Gn 21,1) a jako haftara [oddíl] o Chaně (1S 2,1).

A dnes, kdy jsou dva dny, první den [se čte] podle těch, kdo „někteří říkají“, a nazítří „A Bůh zkoušel Abrahama“ (Gn 22,1) a jako haftara „Je mi [Efrajim] drahým synem?“.

V Den smíření se čte „Po smrti“ (Lv 16,1) a jako haftara „Neboť tak praví Vysoký a Vyvýšený“ (Iz 57,15); a při odpoledni se čte [oddíl] o zakázaných svazcích a jako haftara [kniha] Jonáš.

Řekl rabi Jochanan: Všude, kde nacházíš moc Svatého, budiž požehnán, nacházíš i Jeho pokoru. Tato věc je psána v Tóře, opakována v Prorocích a potřetí [uvedena] ve Spisech.

Je psána v Tóře: „Neboť Hospodin, váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů“ (Dt 10,17), a hned poté je psáno: „Zjednává právo sirotku a vdově“ (Dt 10,18). Opakována v Prorocích: „Tak praví Vysoký a Vyvýšený, který přebývá na věky a jehož jméno je Svatý“ atd. (Iz 57,15), a hned poté je psáno: „i se zdeptaným a duchem poníženým“ (tamtéž). Potřetí ve Spisech, jak je psáno: „Upravte cestu tomu, který jede pustinami, Jah je jeho jméno“ (Ž 68,5), a hned poté je psáno: „Otec sirotků a soudce vdov“ (Ž 68,6).

V první sváteční den Sukot se čte oddíl o svátcích z Tórat kohanim a jako haftara „Hle, přichází den Hospodinův“ (Za 14,1). A dnes, kdy jsou dva dny, nazítří se čte totéž; ale co [se čte] jako haftara? „I shromáždili se ke králi Šalomounovi“ (1Kr 8,2).

A ve všechny ostatní dny svátku se čte o obětech svátku. V poslední sváteční den se čte „Každého prvorozeného“ (Dt 15,19), [oddíl s] přikázáními, ustanoveními a prvorozeným, a jako haftara „I stalo se, když Šalomoun dokončil“ (1Kr 9,1). Nazítří se čte „A toto je požehnání“ (Dt 33,1) a jako haftara „A Šalomoun se postavil“ (1Kr 8,22).

Řekl Rav Huna, řekl Rav: Šabat, který připadne na polosváteční dny, ať o Pesachu, nebo o Sukot – z Tóry čteme „Hleď, ty mi říkáš“ (Ex 33,12); jako haftara o Pesachu [oddíl o] suchých kostech (Ez 37,4) a o Sukot „V onen den, kdy přijde Gog“ (Ez 38,18).

O Chanuce [se čte oddíl] o knížatech a jako haftara [oddíl o] svícnu u Zachariáše (Za 2,14). A připadnou-li [na Chanuku] dva Šabaty, první [má haftaru o] svícnu u Zachariáše a druhý [o] svícnech Šalomounových (1Kr 7,40).

O Purimu „A přišel Amalek“ (Ex 17,8); na novoluní „A na vaše novoluní“ (Nu 28,11). Novoluní, které připadne na Šabat – jako haftara „A bude [se dít] od novoluní k novoluní“ (Iz 66,23). Připadne-li na neděli, den předtím [o Šabatu] je haftara „A Jonatan mu řekl: Zítra je novoluní“ (1S 20,18).

Řekl Rav Huna: