Meila 11b מעילה

Vždyť vybraný popel [terumat hadešen] – jeho přikázání bylo vykonáno, a [přesto] podléhá meile!

Protože vybraný popel a údy kozla vyhnaného [do pouště] jsou dva verše, které přicházejí jako jeden, a jakékoli dva verše, které přicházejí jako jeden, neučí [o ostatních případech].

To je v pořádku podle toho, kdo říká, že z údů vyhnaného kozla se nemá mít užitek; ale podle toho, kdo říká, že se z nich užitek mít smí, co se dá říci?

Protože vybraný popel a kněžská roucha [Dne smíření] jsou dva verše, které přicházejí jako jeden, a jakékoli dva verše, které přicházejí jako jeden, neučí.

To je v pořádku podle rabínů, kteří říkají: „A tam je zanechá“ (Lv 16,23) – učí, že vyžadují uložení [genizu]; to je dobře.

Ale podle rabiho Dosy, který říká, že je smí používat obyčejný kohen, co se dá říci?

Protože vybraný popel a jalovice se zlomeným týlem jsou dva verše, které přicházejí jako jeden.

To je v pořádku podle toho, kdo říká, že [takové verše] neučí; ale podle toho, kdo říká, že učí, co se dá říci?

Jsou psána dvě vymezení: tam je psáno „jejíž týl byl zlomen“ (Dt 21,6),

a tam je psáno „a položí jej vedle oltáře“ (Lv 6,3) – tyto ano, nic jiného ne.

„Úlitby na počátku podléhají meile“ atd. Máme říci, že [naše] Mišna není podle rabiho Elazara bar rabi Cadoka?

Neboť se učí: Rabi Elazar bar rabi Cadok říká: Mezi rampou a oltářem, na západní straně rampy, byl malý otvor. Jednou za sedmdesát let do něj sestupovali mladí kohanim a vynášeli ztuhlé víno, které se podobalo koláčům sušených fíků, a spalovali je ve svatosti, neboť je řečeno: „Ve svatyni vylij úlitbu opojného nápoje Hospodinu“ (Nu 28,7) – tak jako její vylití [je] ve svatosti, tak i její spálení [je] ve svatosti.

Odkud to plyne? Ravina řekl: Vyvozuje se to [shodou slov] „svatý“ – „svatý“. Zde je psáno „ve svatyni“ a tam je psáno: „A to, co zbude, spálíš ohněm; nebude se jíst, neboť je to svaté“ (Ex 29,34).

Tak jako notar se spaluje ve svatosti, tak i toto ve svatosti.

Můžeš říci, že [Mišna je podle] rabiho Elazara bar rabi Cadoka: [šachty] je přijaly [a tím pozbyly svatosti vůči meile].

Někteří říkají: Máme říci, že [naše] Mišna je podle rabiho Elazara bar rabi Cadoka, neboť [šachty] je přijaly?

Odpovídají: Ne, [spalování ve svatosti je] podle rabínů a verš je jen opěrou.

MIŠNA: Popel z vnitřního oltáře a ze svícnu – nemá se z něj mít užitek, ale nepodléhá meile. Kdo posvětí popel od počátku, [ten] podléhá meile. Hrdličky, jejichž čas ještě nenastal, a holoubata, jejichž čas již pominul – nemá se z nich mít užitek, ale nepodléhají meile.

GEMARA: To je v pořádku