Menachot 73b מנחות

Pokojné oběti pohanů jsou [obětovány jako] zápalné oběti. Chceš-li, řekni [důkaz z] verše, a chceš-li, řekni [důkaz z] úvahy. Chceš-li, řekni z úvahy: Srdce pohana je upřeno k Nebesům.

A chceš-li, řekni z verše: „…které přinášejí Hospodinu jako zápalnou oběť“ (Lv 22,18) – cokoli přinášejí, ať je zápalnou obětí.

Rav Chama bar Gurja namítl: Pohan, který se dobrovolně zavázal přinést pokojné oběti a dal je Izraelitovi, Izraelita je sní; dal je kohenovi, kohen je sní.

Řekl Rava: Toto [baraita] říká: [Dal je] s tím, aby jimi dosáhl smíření Izraelita – Izraelita je sní; s tím, aby jimi dosáhl smíření kohen – kohen je sní.

Rav Šizbi namítl: „Toto jsou moučné oběti, z nichž se odebírá hrst a jejichž zbytky [připadají] kohanim: … moučná oběť pohanů.“ Řekl rabi Jochanan: To není obtíž. Toto [učí] rabi Josi Haglili a toto rabi Akiva.

Neboť bylo učeno [v baraitě]: „Kterýkoli muž“ (Lv 22,18) – proč Písmo říká „muž, muž“? Aby zahrnulo pohany, kteří skládají sliby a dobrovolné dary jako Izraelité.

„…které přinášejí Hospodinu jako zápalnou oběť“ (Lv 22,18) – mám tu jen zápalnou oběť; odkud [víme o] pokojných obětech? Proto Písmo říká: „své sliby“. Odkud o oběti díků? Proto Písmo říká: „své dobrovolné dary“.

Odkud [víme], že to zahrnuje ptáky, víno, kadidlo a dříví? Proto Písmo říká: „své sliby“ – všechny své sliby; „své dobrovolné dary“ – všechny své dobrovolné dary.

Je-li tomu tak, proč Písmo říká „zápalnou oběť“? Aby vyloučilo nazírství – slova rabiho Josiho Haglili. Rabi Akiva říká: „…které přinášejí Hospodinu jako zápalnou oběť“ – mám tu jen zápalnou oběť samotnou.

Ale vyplývá vyloučení nazírství odsud? Vyplývá odtamtud: „Mluv k synům Izraele a řekni jim: Když muž učiní zvláštní slib, slib nazíra, aby se zasvětil…“ (Nu 6,2) – synové Izraele skládají [nazírský] slib, ale pohané neskládají.

Kdyby [to bylo jen] odtamtud, řekl bych: Pouze oběť nepřinášejí, ale nazírství na ně platí; proto nás to učí.

Podle koho je to, co jsme se učili [v mišně]: Řekl rabi Šimon: Sedm věcí ustanovil soud a toto je jedna z nich: Pohan, který poslal svou zápalnou oběť ze zámoří a poslal s ní její úlitby – obětují se z jeho [prostředků]; a pokud ne, obětují se z [prostředků] společenství.

Řekněme, že [je to podle] rabiho Josiho Haglili, a ne podle rabiho Akivy? Můžeš říci, že i podle rabiho Akivy: zápalná oběť a vše, co k ní patří.

Kdo učil to, co učili naši mistři: „Domorodec“ (Nu 15,13) – domorodec přináší úlitby, ale pohan úlitby nepřináší. Mohl bych si myslet, že jeho zápalná oběť nevyžaduje úlitby; proto Písmo říká: „takto“. Kdo [to učil]? Ani rabi Josi Haglili, ani rabi Akiva.

Kdyby rabi Josi Haglili – ten přece řekl, že i víno [přinášejí]. Kdyby rabi Akiva – ten přece řekl: zápalnou oběť ano, nic jiného ne.

Chceš-li, řekni rabi Josi Haglili, a chceš-li, řekni rabi Akiva. Chceš-li, řekni rabi Josi Haglili: vyřaď z té [baraity] víno. A chceš-li, řekni rabi Akiva: zápalná oběť a vše, co k ní patří.

„Rabi Šimon říká: Z moučné oběti hříšníka, který je kohen [atd.]“: Odkud to víme?

Neboť naši mistři učili: „A [zbytek] bude patřit kohenovi jako moučná oběť“ (Lv 5,13) – aby jeho služba byla platná, [když ji vykoná] on sám.

Ty říkáš, že aby jeho služba byla platná, [když ji vykoná] on sám; nebo snad jen [chce] dovolit [jíst] moučnou oběť hříšníka, který je kohen? A jak pak naplním [verš]: „A každá moučná oběť kohena bude celá [spálena], nebude se jíst“ (Lv 6,16)? [Týká se] jeho dobrovolné [oběti], ale jeho povinná se bude jíst.

Proto Písmo říká: „A bude patřit kohenovi jako moučná oběť“ – přirovnává jeho povinnou [oběť] k jeho dobrovolné: jako se jeho dobrovolná nejí, tak se nejí ani jeho povinná. Řekl rabi Šimon: Copak je řečeno „bude patřit kohenovi jako jeho moučná oběť“? Je řečeno jen „jako moučná oběť“. Nýbrž [verš přichází], aby přirovnal