Moed katan 17a מועד קטן

Žák, který dal [někoho] do klatby kvůli své cti, jeho klatba je platnou klatbou. Neboť se učí: Kdo je v klatbě vůči učiteli, je v klatbě i vůči žákovi; kdo je v klatbě vůči žákovi, není v klatbě vůči učiteli. Jen vůči učiteli není v klatbě, ale vůči všem ostatním v klatbě je.

Kvůli čemu [ho žák dal do klatby]? Jestliže ve věcech Nebes – „není moudrosti ani rozumnosti ani rady proti Hospodinu“ (Př 21,30) [a i učitel by ji musel respektovat]. Není to tedy snad kvůli jeho vlastní cti?

Rav Josef řekl: Učenec smí vykonat spravedlnost sám pro sebe ve věci, která je pro něj jednoznačně rozhodnutá.

O jistém učenci šla špatná pověst. Rav Jehuda řekl: Co máme dělat? Dát ho do klatby? Rabíni ho potřebují. Nedat ho do klatby? Znesvěcuje se jméno Nebes.

Řekl Rabovi bar bar Chanovi: Slyšel jsi o tom něco? Odpověděl mu: Takto řekl rabi Jochanan: Co znamená, co je psáno: „Neboť rty kněze mají střežit poznání a z jeho úst se má hledat Tóra, neboť je poslem Hospodina zástupů“ (Mal 2,7)? Je-li učitel podoben poslu Hospodinovu, ať hledají Tóru z jeho úst; a není-li, ať nehledají Tóru z jeho úst.

Rav Jehuda ho dal do klatby. Nakonec Rav Jehuda onemocněl. Přišli rabíni, aby ho navštívili, a [onen učenec] přišel s nimi také. Když ho Rav Jehuda uviděl, zasmál se.

[Učenec] mu řekl: Nestačí ti, žes toho muže [mne] dal do klatby, ale ještě se mi i směješ? Odpověděl mu: Nesměji se tobě, ale [raduji se], že až půjdu na onen svět, bude má mysl klidná, že jsem nepochlebovával ani muži, jako jsi ty.

Rav Jehuda zemřel. [Onen učenec] přišel do studovny a řekl jim: Zprosťte mě [klatby]. Rabíni mu řekli: Není tu muž tak významný jako Rav Jehuda, aby tě zprostil. Jdi však k rabimu Jehudovi Nesijovi, ať tě zprostí. Šel k němu. [Rabi Jehuda Nesija] řekl rabimu Amimu: Jdi a prozkoumej jeho případ; je-li třeba ho zprostit, zprosti ho.

Rabi Ami prozkoumal jeho případ a zamýšlel ho zprostit. Rabi Šmuel bar Nachmani vstal a řekl: Jestliže v případě služky z domu Rabiho mudrci neodbyli její klatbu po tři roky, tím spíše [v případě] našeho druha Jehudy!

Rabi Zejra řekl: Co [znamená], že sem dnes ten stařec přišel do studovny, když sem už mnoho let nepřišel? Plyne z toho, že není třeba ho zprostit. Nezprostil ho. [Onen učenec] vyšel a odcházel s pláčem.

Přiletěla vosa, štípla ho do údu a zemřel. Vnesli ho do jeskyně zbožných, a ta ho nepřijala; vnesli ho do jeskyně soudců, a ta ho přijala.

Proč [ho přijala]? Protože jednal podle rabiho Ilaje, neboť se učí: Rabi Ilaj říká: Vidí-li člověk, že jeho pud nad ním vítězí, ať jde na místo, kde ho neznají, ať se obleče do černého a zahalí do černého a dělá, co si jeho srdce žádá – ale ať neznesvěcuje jméno Nebes veřejně.

Co je to se služkou z domu Rabiho? Služka z domu Rabiho viděla jednoho muže, jak bije svého dospělého syna. Řekla: Ať je ten muž v klatbě, protože přestupuje [zákaz]: „Před slepého nepokládej překážku“ (Lv 19,14). Neboť se učí: „Před slepého nepokládej překážku“ – Písmo mluví o tom, kdo bije svého dospělého syna.

Reš Lakiš hlídal sad. Přišel jeden muž a jedl fíky. [Reš Lakiš] na něj zakřičel, ale on si ho nevšímal. Řekl: Ať je ten muž v klatbě. [Ten] mu odpověděl: Naopak, ať je ten muž [ty] v klatbě! Jestliže jsem ti dlužen peníze, copak jsem ti dlužen klatbu?

[Reš Lakiš] přišel do studovny. Řekli mu: Jeho klatba je klatbou, tvoje klatba není klatbou.

A jaká je náprava? Jdi k němu, ať tě zprostí. [Řekl:] Neznám ho. Řekli mu: Jdi k nasimu, ať tě zprostí, neboť se učí: Dali ho do klatby a neví, kdo ho dal do klatby – ať jde k nasimu a ten mu klatbu zruší.

Rav Huna řekl: V Uše nařídili: Předsedu soudu, který se provinil, nedávají do klatby, nýbrž mu řeknou: „Měj svou čest a zůstaň doma“ (2Kr 14,10). Provinil-li se znovu, dávají ho do klatby kvůli znesvěcení Jména.

A to se rozchází s Reš Lakišem, neboť Reš Lakiš řekl: Učence, který se provinil, nedávají do klatby veřejně, neboť je řečeno: „Klopýtneš ve dne a klopýtne s tebou i prorok v noci“ (Oz 4,5) – zakryj to jako noc.

Mar Zutra Zbožný – když si nějaký učenec zasloužil klatbu, nejprve dal do klatby sebe a potom dal do klatby jeho. Když přišel do svého ubytování, zprostil nejprve sebe a potom zprostil jeho.

Rav Gidel řekl, že Rav řekl: Učenec smí dát do klatby sám sebe a sám sebe zprostit. Rav Papa řekl: Kéž mi to bude připsáno k dobru, že jsem nikdy nedal učence do klatby. Ale když si učenec klatbu zaslouží, jak se postupuje? Jako na Západě [v zemi Izraele], kde hlasují o bičování učence, ale nehlasují o klatbě.

Co je šamta [klatba]? Rav řekl: Šam mita – je tam smrt. A Šmuel řekl: Šemama jihje – bude zpustošení; a působí v něm jako mazanice v peci.

A to se rozchází s Reš Lakišem, neboť Reš Lakiš řekl: Jako [klatba] vstupuje do dvě stě čtyřiceti osmi údů, tak když vychází, vychází z dvě stě čtyřiceti osmi údů.

Když vstupuje – neboť je psáno: „A město bude cherem [klaté]“ (Joz 6,17); cherem má podle gematrie hodnotu dvě stě čtyřicet osm. Když vychází – neboť je psáno: „V hněvu se rozpomeň na slitování [rachem]“ (Abk 3,2); rachem má podle gematrie stejnou hodnotu.

Rav Josef řekl: Uvrhni klatbu na ocas psa, a ona vykoná své. Byl totiž jeden pes, který žral obuv rabínů, a nevěděli, kdo to je; dali ho do klatby, a vzňal se mu oheň na ocase a strávil ho.

Jistý mocný muž sužoval jednoho učence. [Učenec] přišel před Rava Josefa. Ten mu řekl: Jdi a dej ho do klatby. Odpověděl: Bojím se ho.

Řekl mu: Vezmi na něj listinu [s klatbou]. Odpověděl: Tím spíš se ho bojím. Řekl mu: Vezmi ji, vlož ji do džbánu,