Pesachim 24a פסחים

A nepatří-li to k jídlu, vztáhni to na zákaz užitku.

Ale pak, jako zde [jde o] spálení, i všechny zákazy v Tóře ať jsou spalovány! Verš praví: „Na svatém místě bude ohněm spálena“ (Lv 6,23) – svaté [věci] se spalují, ale ne všechny zákazy v Tóře se spalují.

Ale přichází snad „na svatém místě bude ohněm spálena“ k tomuto? To je přece potřebné pro [výklad] rabiho Šimona, jak se učí: Rabi Šimon říká: „Na svatém místě bude ohněm spálena“ – učí o oběti za hřích, že ji pálí na svatém místě. Mám jen tuto; odkud [víme] o nezpůsobilých nejsvětějších obětech a obětních částech méně svatých obětí? Písmo praví: „[Každá]… na svatém místě bude ohněm spálena“.

Rabi Jonatan mu řekl: Tvůj učitel to říká z tohoto verše: „A zůstane-li něco z masa obětí uvedení [do úřadu] a z chleba do rána…“ atd. (Ex 29,34). Písmo nemuselo říkat „nebude se jíst“. Proč tedy Písmo praví „nebude se jíst“? Nepatří-li to k věci samé, neboť je psáno: „spálíš zbytek ohněm“ (Ex 29,34), vztáhni to na ostatní zákazy v Tóře. A nepatří-li to k jídlu, vztáhni to na zákaz užitku.

Ale pak, jako zde [jde o] spálení, i všechny zákazy v Tóře ať jsou spalovány! Verš praví: „spálíš zbytek“ – zbytek [notar] se spaluje, ale ne všechny zákazy v Tóře se spalují.

Ale přichází snad „nebude se jíst“ k tomuto? To je přece potřebné pro [výklad] rabiho Elazara, neboť rabi Elazar řekl: „Nebude se jíst, neboť je to svaté“ – cokoli svatého, co se stalo nezpůsobilým; Písmo přichází dát zákaz na jeho jídlo.

Abaje řekl: Ve skutečnosti [z] prvního verše, a obrať to: Ať napíše „ohněm bude spálena“ a nebude třeba „nebudeš jíst“. Proč Písmo praví „nebudeš jíst“? Nepatří-li to k věci samé, neboť to vyplývá z [výkladu] rabiho Elazara, vztáhni to na všechny zákazy v Tóře; a nepatří-li to k jídlu, vztáhni to na zákaz užitku.

Ale pak, jako zde [jde o] spálení, i všechny zákazy v Tóře ať jsou spalovány! Verš praví „zbytek“ – zbytek se spaluje, ale ne všechny zákazy v Tóře se spalují.

Rav Papa řekl Abajemu: Ale řekni: [Přichází,] aby pro něj stanovil [zvláštní zákaz] – nepřichází snad k věci samé? Neboť [kdyby to bylo] z [výkladu] rabiho Elazara, za obecný zákaz se netrestá bičováním.

Nýbrž Rav Papa řekl: Odtud: „Maso, které se dotkne čehokoli nečistého, se nebude jíst, ohněm bude spáleno“ (Lv 7,19). Písmo nemuselo říkat „nebude se jíst“. Proč tedy Písmo praví „nebude se jíst“?

Nepatří-li to k věci samé, neboť to vyplývá úsudkem a minori ad maius z desátku, [který je] lehčí: Jestliže o desátku, [který je] lehčí, Tóra řekla: „Neodstranil jsem z něho nic v nečistotě“ (Dt 26,14), svaté maso, [které je] přísnější, tím spíše.

A kdybys řekl, že se nevaruje [zákazem] na základě úsudku – je to přirovnání, neboť je psáno: „Nesmíš jíst ve svých branách desátek svého obilí, svého moštu a svého oleje, ani prvorozené ze svého skotu…“ atd. (Dt 12,17).

Proč tedy Písmo praví „nebude se jíst“? Nepatří-li to k věci samé, vztáhni to na všechny zákazy v Tóře; a nepatří-li to k jídlu, vztáhni to na užitek.

Ale pak, jako zde [jde o] spálení, i všechny zákazy v Tóře ať jsou spalovány! Verš praví „zbytek“ – zbytek se spaluje, ale ne všechny zákazy v Tóře se spalují.

Ravina řekl Ravu Ašimu: Ale řekni: [Přichází,] aby jej přestupoval dvěma zákazy! Neřekl snad Abaje: Kdo sní vodního plaza, je bičován čtyřikrát;

mravence, je bičován pětkrát;