Pesachim 36b פסחים

vyloučím [tedy] pšenici a ječmen, u jejichž druhu jsou prvotiny? Učí se: „macesy“, „macesy“ — [Písmo tím] rozšířilo. Jestliže „macesy“, „macesy“ rozšířilo, pak i prvotiny! — Rabi Akiva svůj názor odvolal.

Neboť bylo učeno: Mohl bych [myslet], že člověk splní svou povinnost prvotinami? Učí se: „ve všech svých sídlech budete jíst macesy“ (Ex 12,20) — maca, která se jí ve všech sídlech; vylučují se prvotiny, které se nejedí ve všech sídlech, nýbrž [jen] v Jeruzalémě. Mohl bych [myslet], že vylučuji i druhý desátek? Učí se: „macesy“, „macesy“ — [Písmo tím] rozšířilo.

A co tě vedlo zahrnout druhý desátek a vyloučit prvotiny? Zahrnuji druhý desátek, který může být dovolen ve všech sídlech, podle rabiho Eliezera, a vylučuji prvotiny, které dovoleny ve všech sídlech být nemohou.

Neboť rabi Eliezer řekl: Odkud [víme], že druhý desátek, který se stal nečistým, se vykupuje i v Jeruzalémě? Učí se: „nebudeš-li jej moci nést“ (Dt 14,24).

A „nesení“ není nic jiného než jídlo, neboť je řečeno: „A nesl jim dávky od své tváře“ (Gn 43,34).

Koho jsi slyšel říkat, že druhým desátkem [povinnost] splní? Rabiho Akivu; a [zde] vylučuje prvotiny [na základě] „ve všech vašich sídlech“. Plyne z toho, že svůj názor odvolal.

A rabi Josi Galilejský — ať to vyvodí z „chleba soužení“: [chléb], který se jí v truchlení; vylučuje se tento, který se jí jen v radosti!

Zastává názor rabiho Šimona, neboť bylo učeno: Prvotiny jsou zakázány truchlícímu, a rabi Šimon [je] dovoluje.

Jaký je důvod rabínů? Neboť je psáno: „Nesmíš jíst ve svých branách“ (Dt 12,17), a Mistr řekl: „dávku tvé ruky“ — to jsou prvotiny. Prvotiny jsou přirovnány k desátku: jako desátek je zakázán truchlícímu, tak i prvotiny jsou zakázány truchlícímu.

A rabi Šimon? Milosrdný je nazval terumou: jako teruma je dovolena truchlícímu, tak i prvotiny jsou dovoleny truchlícímu.

A rabi Šimon — ačkoli přirovnání neuznává, radost je u nich přece psána, neboť je psáno: „a budeš se radovat ze všeho dobra“ (Dt 26,11)!

To přichází [určit] čas radosti, neboť jsme se učili: Od [svátku] Aceret do svátku [Sukot] přináší a předčítá; od svátku [Sukot] do Chanuky přináší a nepředčítá.

Naši rabíni učili: „chléb soužení“ — vylučuje spařený [chléb] a ašišu. Mohl bych [myslet], že člověk splní svou povinnost jen hrubým chlebem? Učí se: „macesy“, „macesy“ — [Písmo tím] rozšířilo, a to i [na macesy] jako macesy Šalomounovy. Je-li tomu tak, co učí „chléb soužení“? Vylučuje spařený [chléb] a ašišu.

A z čeho plyne, že tato ašiša je výrazem vznešenosti? Neboť je psáno: „A rozdělil všemu lidu, celému množství Izraele, od muže až po ženu, každému jeden chlebový koláč, jeden ešpar a jednu ašišu“ atd. (2S 6,19).

A Rav Chanan bar Aba řekl: Ešpar — šestina býka; ašiša — šestina efy. A neshoduje se se Šmuelem, neboť Šmuel řekl: Ašiša je džbán vína, neboť je psáno: „a milují džbány hroznů“ (Oz 3,1).

Naši rabíni učili: O Pesachu se nepeče tlustý chléb — slova Bejt Šamaj;