Talmud česky

Pesachim 66b פסחים

Babylonský talmud · Moed – Svátky · list 66b · 13 segmentů

Struktura debaty:Námitka 2 Rozpoznáno automaticky podle úvodních formulí. Podtržené pojmy a jména otevřou vysvětlivku.
1
Ale vždyť tím využívá svatá [zvířata] k práci! [Jednali] jako Hilel. Neboť bylo učeno: Říkali o Hilelovi: Nikdy se nikdo nedopustil zpronevěry na jeho olokaustu; spíše ho přivedl jako nesvaté na nádvoří, zasvětil ho, položil na něj ruku a porazil ho.
והא קא עביד עבודה בקדשים כהלל דתניא אמרו עליו על הלל מימיו לא מעל אדם בעולתו אלא מביאה חולין לעזרה ומקדישה וסומך ידו עליה ושוחטה
2
Jak může zasvětit pesach o Šabatu? Vždyť jsme učili: Nezasvěcuje se, neurčuje se oceňovací hodnota, neodevzdává se do klatby, neoddělují se teruma a desátky – nic z toho o svátku. Řekli: Tím spíše o Šabatu.
פסח בשבת היכי מצי מקדיש ליה והתנן אין מקדישין ואין מעריכין ואין מחרימין ואין מגביהין תרומה ומעשרות כל אלו ביום טוב אמרו קל וחומר בשבת
3
To platí jen u povinností, pro něž není stanoven čas; ale u povinností, pro něž je stanoven čas, se zasvěcuje. Neboť řekl rabi Jochanan: Člověk smí zasvětit svůj pesach o Šabatu a svou sváteční oběť o svátku.
הני מילי בחובות שאין קבוע להן זמן אבל בחובות שקבוע להן זמן מקדישין דאמר רבי יוחנן מקדיש אדם את פסחו בשבת וחגיגתו ביו"ט
4
Ale vždyť pohání [zvíře s nákladem]! Pohání neobvyklým způsobem. I [poháněti] neobvyklým způsobem – ať není zákaz z Tóry, rabínský zákaz přece jen je!
והלא מחמר מחמר כלאחר יד מחמר כלאחר יד נמי נהי דאיסורא דאורייתא ליכא איסורא מדרבנן מיהא איכא
5
Právě na to se ho tázali: Věc, která je povolena z Tóry, a stojí před ní rabínský zákaz – vykořenit ho neobvyklým způsobem v místě přikázání, jak je to? Řekl jim: Tuto halachu jsem slyšel a zapomněl. Ale nechte Izraele – nejsou-li proroky, jsou syny proroků.
היינו דקא בעי מיניה דבר שיש לו היתר מן התורה ודבר שבות עומד לפניו לעקרו כלאחר יד במקום מצוה מאי אמר להן הלכה זו שמעתי ושכחתי אלא הניחו להן לישראל אם אין נביאים הן בני נביאים הן:
6
Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Každý, kdo se vychloubá – je-li mudrcem, jeho moudrost se od něj vzdálí; je-li prorokem, jeho proroctví se od něj vzdálí. Je-li mudrcem, jeho moudrost se od něj vzdálí – [učíme se to] od Hilela, neboť řekl Mistr: Začal je dráždit slovy, a [pak] jim řekl: Tuto halachu jsem slyšel a zapomněl. Je-li prorokem, jeho proroctví se od něj vzdálí – [učíme se to] od Debory, neboť je psáno: „Ustala venkovská sídla v Izraeli, ustala, dokud jsem nepovstala já, Debora, dokud jsem nepovstala jako matka v Izraeli“ (Sd 5,7), a je psáno: „Probuď se, probuď se, Deboro, probuď se, probuď se, pronášej píseň“ (Sd 5,12).
אמר רב יהודה אמר רב כל המתיהר אם חכם הוא חכמתו מסתלקת ממנו אם נביא הוא נבואתו מסתלקת ממנו אם חכם הוא חכמתו מסתלקת ממנו מהלל דאמר מר התחיל מקנטרן בדברים וקאמר להו הלכה זו שמעתי ושכחתי אם נביא הוא נבואתו מסתלקת ממנו מדבורה דכתיב (שופטים ה, ז) חדלו פרזון בישראל חדלו עד שקמתי דבורה שקמתי אם בישראל וגו' וכתיב (שופטים ה, יב) עורי עורי דבורה עורי עורי דברי שיר וגו'
7
Reš Lakiš řekl: Každý člověk, který se hněvá – je-li mudrcem, jeho moudrost se od něj vzdálí; je-li prorokem, jeho proroctví se od něj vzdálí. Je-li mudrcem, jeho moudrost se od něj vzdálí – [učíme se to] od Mošeho, neboť je psáno: „A Moše se rozlítil na velitele vojska…“ (Nu 31,14), a je psáno: „A kněz Elazar řekl mužům vojska, kteří přišli z boje: Toto je ustanovení zákona, které Hospodin přikázal Mošemu…“ (Nu 31,21) – z toho plyne, že to bylo Mošemu skryto.
ר"ל אמר כל אדם שכועס אם חכם הוא חכמתו מסתלקת ממנו אם נביא הוא נבואתו מסתלקת ממנו אם חכם הוא חכמתו מסתלקת ממנו ממשה דכתיב (במדבר לא, יד) ויקצוף משה על פקודי החיל וגו' וכתיב (במדבר לא, כא) ויאמר אלעזר הכהן אל אנשי הצבא הבאים למלחמה זאת חוקת התורה אשר צוה ה' את משה וגו' מכלל דמשה איעלם מיניה
8
Je-li prorokem, jeho proroctví se od něj vzdálí – [učíme se to] od Elíši, neboť je psáno: „Kdybych nebral ohled na Jóšafata, krále judského, ani bych se na tebe nepodíval, ani bych tě neviděl…“ (2Kr 3,14), a je psáno: „Nyní mi přiveďte hudebníka. A když hudebník hrál, spočinula na něm ruka Hospodinova…“ (2Kr 3,15).
אם נביא הוא נבואתו מסתלקת ממנו מאלישע דכתיב (מלכים ב ג, יד) לולי פני יהושפט מלך יהודה אני נושא אם אביט אליך ואם אראך וגו' וכתיב (מלכים ב ג, טו) ועתה קחו לי מנגן והיה כנגן המנגן ותהי עליו יד ה' וגו'
9
Řekl rabi Mani bar Patiš: Každého, kdo se hněvá, i kdyby mu z Nebes byla určena velikost, svrhnou ho. Odkud to víme? Od Eliava, neboť je řečeno: „A Eliav vzplanul hněvem proti Davidovi a řekl: Proč jsi sem přišel? A komu jsi nechal těch pár ovcí na poušti? Já znám tvou opovážlivost a zlobu tvého srdce, vždyť jsi přišel podívat se na boj“ (1S 17,28). A když šel Šmuel pomazat je, u všech je psáno: „Ani tohoto Hospodin nevyvolil“ (1S 16,8), ale u Eliava je psáno: „Hospodin řekl Šmuelovi: Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť jsem ho zavrhl“ (1S 16,7) – z toho plyne, že ho až dosud miloval.
אמר רבי מני בר פטיש כל שכועס אפילו פוסקין עליו גדולה מן השמים מורידין אותו מנלן מאליאב שנאמר (שמואל א יז, כח) ויחר אף אליאב בדוד ויאמר למה [זה] ירדת ועל מי נטשת מעט הצאן ההנה במדבר אני ידעתי את זדונך ואת רוע לבבך כי למען ראות המלחמה ירדת וכי אזל שמואל לממשחינהו בכלהו כתיב (שמואל א טז, ח) לא בזה בחר ה' ובאליאב כתיב (שמואל א טז, ז) ויאמר ה' אל שמואל אל תביט אל מראהו ואל גבה קומתו כי מאסתיהו מכלל דהוה רחים ליה עד האידנא:
10
Našli jsme, že tamid a pesach převažují Šabat; že převažují nečistotu – odkud to víme? Říkají: Tak jako se odvozuje pesach z tamidu ohledně Šabatu, tak se také odvozuje tamid z pesachu ohledně nečistoty.
אשכחן תמיד ופסח דדחו שבת דדחו טומאה מנא לן אמרי כי היכי דיליף פסח מתמיד לענין שבת הכי נמי יליף תמיד מפסח לענין טומאה
11
A pesach sám – odkud to víme? Řekl rabi Jochanan: Neboť Písmo říká: „Kdokoli (iš iš), kdo by byl nečistý kvůli mrtvému“ (Nu 9,10) – jednotlivec je odsunut na Druhý Pesach, ale obec není odsunuta na Druhý Pesach, nýbrž [ho] koná v nečistotě.
ופסח גופיה מנא לן אמר רבי יוחנן דאמר קרא (במדבר ט, י) איש איש כי יהיה טמא לנפש איש נדחה לפסח שני ואין ציבור נידחין לפסח שני אלא עבדי בטומאה
12
Řekl rabi Šimon ben Lakiš rabimu Jochananovi: Řekni [spíše]: jednotlivec je odsunut na Druhý Pesach, obec nemá nápravu ani v Prvním Pesachu, ani ve Druhém Pesachu!
אמר ליה ר"ש בן לקיש לרבי יוחנן אימא איש נדחה לפסח שני ציבור לית להו תקנתא לא בפסח ראשון ולא בפסח שני
13
Řekl tedy rabi Šimon ben Lakiš: Odtud: „Ať pošlou pryč z tábora každého malomocného, každého výtokem postiženého a každého, kdo je nečistý kvůli mrtvému“ (Nu 5,2). Ať [Písmo] řekne „nečistí kvůli mrtvému“ a neříká „výtokem postižení a malomocní“, a já řeknu: jsou-li posíláni pryč nečistí kvůli mrtvému, nejsou tím spíše výtokem postižení a malomocní?
אלא אמר רבי שמעון בן לקיש מהכא (במדבר ה, ב) וישלחו מן המחנה כל צרוע וכל זב וכל טמא לנפש יאמר טמאי מתים ואל יאמר זבין ומצורעין ואני אומר אם טמאי מתים משתלחין זבין ומצורעין לא כל שכן

Originál: Pesachim 66b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.

Nahlásit chybu nebo navrhnout opravu

Tlačítko otevře váš e-mailový program s předvyplněnou zprávou na adresu [email protected]. Když se nic neotevře, zkopírujte text a pošlete ho ručně.

Otevřít v e-mailu