Sanhedrin 109b סנהדרין

Kdo má vola, ať si vezme jednu kůži; kdo nemá vola, ať si vezme dvě kůže. Řekli mu: Co to má znamenat? Řekl jim: Konec práva [ať je] jako začátek práva. Jako na začátku: kdo má vola, pase jeden den, kdo nemá vola, pase dva dny, tak i na konci: kdo má jednoho vola, ať si vezme jednu [kůži], kdo nemá vola, ať si vezme dvě.

Kdo přejde po převozu, zaplatí jeden zuz; kdo nepřejde po převozu, zaplatí dva. Když měl někdo řadu cihel, přišel každý a vzal si jednu, [a pak] mu řekl: Já jsem vzal jen jednu. Když někdo rozložil [k sušení] česnek nebo cibuli, přišel každý a vzal si jednu, [a pak] mu řekl: Já jsem vzal jen jednu.

V Sodomě byli čtyři soudci: Šakraj, Šakruraj, Zajfaj a Maclej Dina. Když někdo udeřil ženu svého bližního tak, že potratila, řekli mu: Dej mu ji, ať ti ji opět otěhotní. Když někdo uřízl ucho oslu svého bližního, řekli [majiteli]: Dej mu ho, dokud mu [ucho] nenaroste. Když někdo zranil svého bližního, řekli [zraněnému]: Zaplať mu za to, že ti pustil žilou.

Kdo přešel po převozu, platil čtyři zuzy; kdo přešel vodou, platil osm zuzů. Jednou tam přišel jeden pradlák. Řekli mu: Zaplať čtyři zuzy. Řekl jim: Já jsem přešel vodou. Řekli mu: Když je tak, zaplať osm, protože jsi přešel vodou. Nezaplatil, a tak ho zranili. Šel před soudce. [Ten] mu řekl: Zaplať mu za to, že ti pustil žilou, a osm zuzů za to, že jsi přešel vodou.

Elíezer, Abrahamův služebník, se tam ocitl. Zranili ho. Šel před soudce. Ten mu řekl: Zaplať mu za to, že ti pustil žilou. Vzal kámen a zranil soudce. [Soudce] řekl: Co to má znamenat? Řekl mu: Mzdu, která mi od tebe náleží, dej tomuto, a mé peníze ať zůstanou, kde jsou.

Měli lůžko, na které ukládali pocestné. Když byl [host] delší, uřízli ho, když byl menší, natáhli ho. Elíezer, Abrahamův služebník, tam přišel. Řekli mu: Vstaň, lehni si na lůžko. Řekl jim: Složil jsem slib, že ode dne, kdy zemřela má matka, nelehám na lůžko.

Když k nim zavítal chudák, dal mu každý jeden dinár a napsal na něj své jméno, ale chléb mu nedávali. Když zemřel, přišel každý a vzal si svůj.

Takto se mezi sebou dohodli: Kdokoli pozve cizího muže na svatební hostinu, ať je svlečen ze svého pláště. Konala se jedna svatební hostina a Elíezer se tam ocitl, ale nedali mu chléb. Když chtěli stolovat, přišel Elíezer a posadil se na konec za všechny. Řekli mu: Kdo tě sem pozval? Řekl tomu, [kdo seděl vedle něj]: Ty jsi mě pozval. [Ten si pomyslel: Možná uslyší, že jsem ho pozval, a svléknou mi šaty.] Vzal ten, kdo seděl vedle něj, svůj plášť a utekl ven. A tak to udělal se všemi, až všichni odešli, a on snědl hostinu sám.

Byla tam jedna dívka, která nosila chudým chléb ve džbánu. Věc vyšla najevo; potřeli ji medem a postavili na hradbu. Přiletěly včely a sežraly ji. To je to, co je psáno: „Hospodin řekl: Křik ze Sodomy a Gomory je veliký [rabba]“ (Gn 18,20). A Rav Jehuda řekl jménem Rava: Kvůli té dívce [riva].

Zvědové nemají podíl na budoucím světě, neboť je řečeno: „Ti muži, kteří o zemi rozšířili zlou pomluvu, zemřeli ranou“ (Nu 14,37). „Zemřeli“ – na tomto světě; „ranou“ – pro budoucí svět.

Pospolitost Koracha nemá podíl na budoucím světě, neboť je řečeno: „Země je přikryla“ (Nu 16,33) – na tomto světě; „a zahynuli zprostřed shromáždění“ (tamtéž) – pro budoucí svět. To jsou slova rabiho Akivy. Rabi Eliezer říká: O nich praví Písmo: „Hospodin usmrcuje i oživuje, svrhuje do podsvětí i vyvádí“ (1S 2,6).

Naši učitelé učili: Pospolitost Koracha nemá podíl na budoucím světě, neboť je řečeno: „Země je přikryla“ – na tomto světě; „a zahynuli zprostřed shromáždění“ – pro budoucí svět. To jsou slova rabiho Akivy. Rabi Jehuda ben Betera říká: Jsou jako ztracená věc, kterou někdo hledá, neboť je řečeno: „Bloudím jako ztracená ovce, hledej svého služebníka, neboť tvá přikázání jsem nezapomněl“ (Ž 119,176).

„A Korach vzal“ (Nu 16,1) – Reš Lakiš řekl: Že si vzal [koupil] špatné zboží. „Korach“ – protože způsobil v Izraeli lysinu [karcha]. „Syn Jichara“ – syn, který proti sobě rozpálil celý svět jako polední žár [cohorajim]. „Syna Kehata“ – syn, který otupil [hikha] zuby svých rodičů. „Syna Leviho“ – syn, který se stal průvodem [levaja] do gehinomu.

Ať [Písmo] uvede i „syna Jákoba“ – syn, který se sám dopravil [akav] do gehinomu? Rav Šmuel bar Rav Jicchak řekl: Jákob prosil o slitování pro sebe, neboť je řečeno: „Do jejich rady ať nevstoupí má duše, k jejich shromáždění ať se nepřipojí má čest“ (Gn 49,6). „Do jejich rady ať nevstoupí má duše“ – to jsou zvědové; „k jejich shromáždění ať se nepřipojí má čest“ – to je pospolitost Koracha.

„Datan“ – že přestoupil Boží zákon [dat El]. „Abiram“ – že se zatvrdil [ibber], aby nečinil pokání. „A On“ – že seděl v truchlení [aninut]. „Pelet“ – že se mu staly divy [pelaot]. „Syn Rubena“ – syn, který viděl a pochopil [ra'a ve-hevin].

Rav řekl: Ona, syna Peleta, zachránila jeho žena. Řekla mu: Co z toho máš? Bude-li pánem ten [Mojžíš], ty jsi učedník, a bude-li pánem ten [Korach], ty jsi učedník. Řekl jí: Co mám dělat? Byl jsem při poradě a zavázal jsem se jim přísahou. Řekla mu: Vím, že celá ta pospolitost jsou svatí lidé, jak je psáno: „Celá pospolitost, všichni jsou svatí“ (Nu 16,3). Řekla mu: Seď [doma], já tě zachráním. Dala mu napít vína, opila ho a uložila ho uvnitř. Sama se posadila ke dveřím