Co je nám do tohoto trápení? Vždyť už je řečeno: „On je svědkem, buď viděl, nebo ví – nepoví-li…“ (Lv 5,1). A snad řeknete: Proč bychom se měli provinit krví tohoto [člověka]? Vždyť už je řečeno: „Když hynou svévolníci, je plesání“ (Př 11,10).
מה לנו ולצרה הזאת והלא כבר נאמר (ויקרא ה, א) והוא עד או ראה או ידע אם לא יגיד וגו' ושמא תאמרו מה לנו לחוב בדמו של זה והלא כבר נאמר (משלי יא, י) באבוד רשעים רנה:
GEMARA: Učili rabíni: Jak [vypadá svědectví] z odhadu? Řekne jim: Snad jste viděli toto: [jeden] běžel za svým bližním do ruiny, běželi jste za ním a našli jste v jeho ruce meč, z něhož kapala krev, a zabitý sebou škubal. Jestliže jste viděli toto, neviděli jste nic.
גמ׳ ת"ר כיצד מאומד אומר להן שמא כך ראיתם שרץ אחר חבירו לחורבה ורצתם אחריו ומצאתם סייף בידו ודמו מטפטף והרוג מפרפר אם כך ראיתם לא ראיתם כלום
Učí se v baraitě: Řekl Šimon ben Šetach: Kéž neuzřím útěchu, jestliže jsem neviděl, jak jeden běží za svým bližním do ruiny; běžel jsem za ním a viděl jsem v jeho ruce meč, z něhož kapala krev, a zabitý sebou škubal. I řekl jsem mu: Svévolníku, kdo tohoto zabil? Buď já, nebo ty! Ale co mám dělat, když tvá krev není vydána do mé ruky, neboť Tóra řekla: „Na výpověď dvou svědků… bude usmrcen ten, kdo má zemřít“ (Dt 17,6). Ten, kdo zná myšlenky, ať se vypořádá s mužem, který zabil svého bližního. Vyprávěli: Ještě se odtamtud ani nehnuli, a přišel had, uštkl ho a on zemřel.
תניא א"ר שמעון בן שטח אראה בנחמה אם לא ראיתי אחד שרץ אחר חבירו לחורבה ורצתי אחריו וראיתי סייף בידו ודמו מטפטף והרוג מפרפר ואמרתי לו רשע מי הרגו לזה או אני או אתה אבל מה אעשה שאין דמך מסור בידי שהרי אמרה תורה (דברים יז, ו) על פי שנים עדים יומת המת היודע מחשבות יפרע מאותו האיש שהרג את חבירו אמרו לא זזו משם עד שבא נחש והכישו ומת
Ale zasloužil si tento [smrt] hadem? Vždyť Rav Josef řekl, a tak se učilo i ve škole Chizkijově: Ode dne, kdy byl zničen Chrám, ačkoli Sanhedrin zanikl, čtyři [druhy] trestu smrti nezanikly. – Nezanikly? Vždyť zanikly! – Spíše: soud čtyř [druhů] smrti nezanikl:
והאי בר נחש הוא והאמר רב יוסף וכן תני דבי חזקיה מיום שחרב בית המקדש אף על פי שבטלה סנהדרי ארבע מיתות לא בטלו לא בטלו והא בטלו אלא דין ארבע מיתות לא בטלו
Kdo si zasloužil ukamenování, buď spadne ze střechy, nebo ho roztrhá divoké zvíře; kdo si zasloužil upálení, buď padne do požáru, nebo ho uštkne had; kdo si zasloužil stětí, buď je vydán vládě, nebo ho přepadnou lupiči; kdo si zasloužil uškrcení, buď se utopí v řece, nebo zemře na záškrt.
מי שנתחייב סקילה או נופל מן הגג או חיה דורסתו מי שנתחייב שריפה או נופל בדליקה או נחש מכישו מי שנתחייב הריגה או נמסר למלכות או ליסטין באין עליו מי שנתחייב חנק או טובע בנהר או מת בסרונכי
„Z odhadu“ atd. V hrdelních případech se podle odhadu nesoudí, ale v majetkových sporech se podle odhadu soudí. Podle koho [to je]? Podle rabiho Achy, neboť se učí: Rabi Acha říká: Velbloud, který řádí mezi velbloudy, a vedle něj je nalezen zabitý velbloud – je zjevné, že ho zabil tento.
מאומד וכו': בדיני נפשות הוא דלא אמדינן הא בדיני ממונות אמדינן כמאן כר' אחא דתניא ר' אחא אומר גמל האוחר בין הגמלים ונמצא גמל הרוג בצידו בידוע שזה הרגו
A podle tvého [výkladu] by [svědectví] svědka z úst svědka, o němž se tu učí, platilo tak, že v hrdelních případech [o něm varování] neříkáme, ale v majetkových sporech [je přijímáme]? Vždyť jsme se učili: Řekl-li [svědek]: On mi řekl, že mu dluží, [nebo] nějaký člověk mi řekl, že mu dluží – neřekl nic, dokud neřekne: Před námi mu přiznal, že mu dluží dvě stě zuzů.
וליטעמיך עד מפי עד דקתני בדיני נפשות הוא דלא אמרינן הא בדיני ממונות אמרינן והתנן אם אמר הוא אמר לי שאני חייב לו איש פלוני אמר לי שהוא חייב לו לא אמר כלום עד שיאמר בפנינו הודה לו שהוא חייב לו מאתים זוז
Tedy, ačkoli jsou [takové výpovědi] nezpůsobilé i v majetkových sporech, říkáme jim to [jako varování] v hrdelních případech; i zde, ačkoli je [odhad] nezpůsobilý i v majetkových sporech, říkáme jim to [jako varování] v hrdelních případech.
אלמא אף על גב דפסילי בדיני ממונות אמרינן להו בדיני נפשות הכא נמי אף על גב דפסילי בדיני ממונות אמרינן להו בדיני נפשות:
„Vězte…“ atd. Řekl Rav Jehuda, syn rabiho Chiji: [To] učí, že Kain způsobil svému bratru Ábelovi mnoho ran a mnoho zranění, neboť nevěděl, odkud duše vychází, až se dostal k jeho hrdlu.
הוו יודעים כו': אמר רב יהודה בריה דר' חייא מלמד שעשה קין בהבל אחיו חבורות חבורות פציעות פציעות שלא היה יודע מהיכן נשמה יוצאה עד שהגיע לצוארו
A řekl Rav Jehuda, syn rabiho Chiji: Ode dne, kdy země otevřela svá ústa a přijala Ábelovu krev, už je neotevřela, neboť je řečeno: „Z konce země jsme slyšeli zpěvy: Ozdoba spravedlivému“ (Iz 24,16) – „z konce země“, a ne z úst země. Namítl mu Chizkija, jeho bratr: „Země otevřela svá ústa“ (Nu 16,32)! Řekl mu: Ke zlému je otevřela, k dobrému je neotevřela.
וא"ר יהודה בריה דר' חייא מיום שפתחה הארץ את פיה וקיבלתו לדמו של הבל שוב לא פתחה שנאמר (ישעיהו כד, טז) מכנף הארץ זמירות שמענו צבי לצדיק מכנף הארץ ולא מפי הארץ איתיביה חזקיה אחיו (במדבר טז, לב) ותפתח הארץ את פיה א"ל לרעה פתחה לטובה לא פתחה
A řekl Rav Jehuda, syn rabiho Chiji: Vyhnanství odčiňuje polovinu viny. Nejprve je psáno: „Budu tulákem a běžencem“ (Gn 4,14), a nakonec je psáno: „A usadil se v zemi Nod [běženectví]“ (Gn 4,16).
וא"ר יהודה בריה דרבי חייא גלות מכפרת עון מחצה מעיקרא כתיב (בראשית ד, יד) והייתי נע ונד ולבסוף כתיב (בראשית ד, טז) וישב בארץ נוד
Řekl Rav Jehuda: Vyhnanství odčiňuje tři věci, neboť je řečeno: „Kdo zůstane v tomto městě, zemře mečem, hladem a morem; ale kdo vyjde a přejde ke Kaldejcům, kteří vás obléhají, zůstane naživu a jeho život mu bude kořistí“ (Jr 21,9).
אמר רב יהודה גלות מכפרת שלשה דברים שנאמר (כה אמר ה' וגו') היושב בעיר הזאת ימות בחרב ברעב ובדבר והיוצא ונפל אל הכשדים הצרים עליכם יחיה והיתה לו נפשו לשלל
Rabi Jochanan řekl: Vyhnanství odčiňuje všechno, neboť je řečeno: „Zapište toho muže jako bezdětného, muže, jemuž se za jeho dnů nepovede, neboť se nikomu z jeho potomstva nepovede usednout na trůn Davidův a dál vládnout v Judsku“ (Jr 22,30), a poté, co odešel do vyhnanství, je psáno: „Synové Jechonjáše: Asir, jeho syn Šealtiel“ (1Pa 3,17). „Asir“ [vězeň] – protože ho jeho matka počala ve vězení. „Šealtiel“ – protože ho Bůh zasadil [šetalo El] jinak, než se zasazuje: je tradováno, že žena nepočne vestoje,
ר' יוחנן אמר גלות מכפרת על הכל שנאמר (ירמיהו כב, ל) (כה אמר ה') כתבו את האיש הזה ערירי גבר לא יצלח בימיו כי לא יצלח מזרעו איש יושב על כסא דוד ומושל עוד ביהודה ובתר דגלה כתיב (דברי הימים א ג, יז) ובני יכניה אסיר (בנו) שלתיאל בנו אסיר שעיברתו אמו בבית האסורין שלתיאל ששתלו אל שלא כדרך הנשתלין גמירי שאין האשה מתעברת מעומד
Originál: Sanhedrin 37b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.